„Udělalo několik velkých skoků, tlačilo na všechny kolem, ale pak uklouzlo a – s řevem, ničíce všechno kolem – se zhroutilo,“ charakterizoval v závěrečné řeči u soudu za zavřenými dveřmi věznice opoziční lídr Alexej Navalnyj současné Rusko. Možnost promluvit v internetem přenášeném procesu ho stála 19 let vězení, které mu soud udělil za extremismus. Přesto jsou podobné příležitosti oslovit národ pro Navalného možná důležitější než samotný trest, který si pravděpodobně celý nikdy neodsedí. Proč je Navalnyj stále v Rusku a má šanci stanout někdy v čele země?
Mladý politický uprchlík v Česku Andrej Karelin, který doma v Moskvě chodil od patnácti let na demonstrace, má dodnes Alexeje Navalného jako velký životní vzor. „Pro mě je symbolem odporu proti Putinovu režimu, který nás povzbuzuje pokračovat v boji za všech okolností a nevzdávat se, jak by těžko nebylo,“ říká. Pro mnohé z těch, kterým v dnešním Rusku zůstalo dost odhodlání a odvahy jít na ulici demonstrovat proti režimu a válce na Ukrajině, funguje Navalnyj jako maják v rozbouřených vodách.
Pamatuji se třeba ale na politologa Alexandra žijícího na okupovaném Krymu, který mi na volební misi OBSE v Kyrgyzstánu jako spolupozorovatel neustále posílal odkazy na různé deklasující články v ruských médiích. Navalného vykreslovaly jako nýmanda a marginální politickou figuru, která těží z podpory Západu a doma prakticky nikoho nezajímá.
Takové jsou dva protipóly pohledu na Navalného v Rusku. Je samozřejmě část lidí, kteří si o něm nemyslí vůbec nic nebo ho neznají. Těch v poslední kategorii ale ubývá. Navalnyj totiž na rozdíl od ostatních liberálních politiků nejen proklamoval hesla o svobodě, ale na sociálních sítích jel tvrdě po krku mocným včetně Vladimira Putina. Když dokumentaristé jím vytvořené organizace Fond boje s korupcí (FBK) v lednu 2021 natočili a zveřejnili na YouTube snímek Palác pro Putina, dosáhl dokument během deseti dnů více než sta milionů zhlédnutí.
Dobrovolně do vězení
Jeho odsouzení na 19 let vězení za extremismus je už jen důsledkem řetězce předchozích událostí, které začaly zpackaným pokusem o otravu novičokem v srpnu 2020. Opoziční lídr tehdy zkolaboval na palubě letadla na vnitrostátní lince z Tomsku do Moskvy a za široké mezinárodní odezvy, kterou nešlo doma úplně přehlédnout, byl převezen z nemocnice v Omsku na léčení na berlínskou kliniku. Poté, co se dal dohromady, se 17. ledna oproti očekávání mnohých do Ruska zase vrátil. Přestože bylo vysoce pravděpodobné, že ihned poputuje do vězení.
To se také stalo. Nejdřív dostal Navalnyj tři a půl roku vězení místo původního podmíněného trestu za údajnou zpronevěru 27 milionů rublů (asi 10,8 milionu korun) kosmetické firmy Yves Rocher (finanční ředitel ruské pobočky uvedl, že firma neutrpěla žádnou škodu). V březnu 2022 mu soud už ve vězení uložil devítiletý trest za údajné zpronevěření finančních příspěvků ve výši odpovídající 100 milionům korun. On sám a jeho okolí označují proces za vykonstruovaný. Nejnovější trest 19 let vynesly soudy na základě několika obvinění souvisejících s extremismem.
Právníci se už několik dnů snaží vyjasnit, zda se tresty sčítají, nebo se jedná o verdikt úhrnný. Rozsudek na to jasnou odpověď nedává. Je to ale v podstatě bezpředmětné, protože současný ruský režim nechá Navalného ve vězení tak dlouho, jak uzná za vhodné. Dostat ven ho může jen jeho pád či to, že opozičník sám odsouhlasí odchod do ciziny. Za podobných okolností odjel ze země magnát Michail Chodorkovskij, vězněný před tím více než deset let kvůli údajným podvodům, dnes ze zahraničí financuje opoziční aktivity.
Navalnyj ale nikam odjet nechce. Návrat domů mu přinesl obrovský politický benefit, posílil jeho postavení opozičního lídra číslo 1 a znamenal hodně i pro další odpůrce režimu doma. „Byl to čin, který nám dal příležitost se sjednotit a bojovat za svá práva,“ řekla Rádiu Svoboda (RFE-RL) někdejší dobrovolnice jeho štábu z jihoruského Krasnodaru Alipat Sultanbegová.
Například běloruskému lídru Pavlu Latuškovi se před časem moje otázka, proč se opoziční vedení země nevrátí zpět do vlasti a neposílí frontu odporu tam byť z vězení, příliš nelíbila. „Zavřeli by nás a neměli bychom žádnou šanci být slyšet,“ odpověděl.
Situace v Rusku je ale i přes zhoršení poslední doby stále o level lepší než v jeho partnerském svazovém státě ovládaném diktátorem Alexandrem Lukašenkem. V zemi, kde je rekordních 1500 politických vězňů, jsou lídři opozice jako Mária Kolesnikovová nebo Sjarhej Cichanouski totálně izolováni od okolního světa a nemají šanci předávat žádná poselství. V Rusku a obzvlášť s Navalným je to jinak.
Rozsudek má izolovat
Ačkoli je Navalnyj vězněn ve vězeňské kolonii s přísným režimem, komunikuje s okolním světem a vyjadřuje se k aktuálním politickým událostem pravděpodobně s ještě větším ohlasem, než kdyby byl na svobodě v některé západní zemi. Každý z jeho postů má průměrně 100 tisíc lajků. Odsoudil například válku na Ukrajině, ale také se zastal zatčeného Igora Girkina-Strelkova, který doplatil právě na svou horlivou podporu: „Dokud bude ve vazbě kvůli hloupému a zjevně politicky motivovanému obvinění, je politickým vězněm,“ uvedl na jeho adresu.
Navalnyj i v postavení vězně vede s vězeňskou správou a státem spory o věci tak absurdní, jako je zákaz používat určitá slova pro vězně. „Pokud jde o váš požadavek, aby byl udělen černý pás v karate vašemu spoluvězni, který zabil muže holýma rukama, oznamujeme, že otázka udělování kvalifikací pro bojová umění není v kompetenci správy tohoto zařízení,“ zněla odpověď vězeňské správy na jednu z jeho námitek.
Sedmnáctkrát byl pro údajné prohřešky na samotce, má pověst kverulanta, ale i VIP vězně. „Chodí k němu advokáti, přes které dostává i předává informace,“ míní Andrej Karelin. „Ruské úřady se tímto způsobem ještě snaží zachovat alespoň image právního státu. Ačkoli si zákony a předpisy sami upravují k obrazu svému, úplné bezvládí to ještě není,“ dodává.
Snaha zachovat zdání právního státu pak Navalného i určitým způsobem chrání. Nechat ho zabít spoluvězněm nebo zemřít na infarkt by bylo technicky snadné, paradoxně i kdyby se tak stalo z přirozených příčin, ruský stát se viny před světem nezbaví. Lze tak předpokládat, že Navalnyj nebude zlikvidován, ale nadále izolován. A to ve větší míře než doposud.
Nový trest totiž předpokládá přeřazení do věznice s přísnějším režimem možná i tisíce kilometrů od Moskvy na rozdíl od té současné, vladimirské, kam je to z metropole na ruské poměry blízkých 200 km. Styk s advokáty tak bude zřejmě omezen a možná i úplně přerušen a s ním klesne i počet Navalného veřejných vyjádření. To ale uvidíme v nejbližší době, protože i ruská opoziční scéna je velmi vynalézavá.
Bude jednou prezidentem?
A je tu i zásadní otázka, zda Alexej Navalnyj může být tím, kdo nahradí v budoucnu Vladimira Putina. Není to tak jednoduché, lze předpokládat, že většina obyvatelstva není připravena ho v této pozici akceptovat. I přes ignorování ze strany státních médií a Kremlu ho ale alespoň lidé znají, k čemuž přispěla hlavně historie s otravou novičokem.
Krátce poté moskevská agentura Levada centrum provedla průzkum, kde 77 procent respondentů konstatovalo, že o otravě (a tedy i o Navalném) slyšelo a 20 procent vnímalo jeho aktivity pozitivně. Podle jiného, jen o pár týdnů staršího průzkumu Levady ale polovina Rusů považuje otravu Navalného za zinscenovanou, a dokonce 20 procent věří, že šlo o provokaci západních tajných služeb.
Myšlení Rusů může v tomto ohledu změnit vleklá válka. Zatím se jich ale podle dostupných indicií příliš nedotkla a její podpora zůstává i nadále vysoká. A ani Navalnyj není v tomto ohledu bez chyby, skalní liberálové mu vyčítají xenofobní vyjádření vůči migrantům a příznivci Ukrajiny nečitelný postoj k anexi Krymu. Hlavní ale v tuto chvíli je, že Navalnyj je proti válce a konfrontaci se Západem, je vidět a má mezi Rusy alespoň nějakou podporu.
