Zatčený zastánce války proti Ukrajině, kritik Kremlu a válečný zločinec Igor Girkin-Strelkov nečekaně našel zastání na opačném konci spektra – u opozičního Alexeje Navalného, který ho považuje za politického vězně. Vadí mu vykonstruované obvinění a Girkina si nijak neidealizuje. Případ ale svědčí o tom, že Kreml cítí ohrožení z obou pólů, od zastánců a od odpůrců války. Kdo je vlastně Girkin-Strelkov?
O Igoru Girkinu-Strelkovovi jsem slyšel na Donbase historiku, jak nechal zadržet v skupinku novinářů v minivanu včetně Američanů a přikázal, aby seděli dlouhé hodiny v autě, než je „prověří.“ Nepustil je ani na záchod a museli čurat do plastových lahví, které měli v autě. Takto to alespoň interpretoval řidič, který žurnalisty vozil. Zda to od Girkina byla zlomyslnost a snaha ponížit „pindose,“ jak Rusové posměšně říkají Američanům, nebo prostě jen důsledek válečného zmatku, nevíme. Jisté ale je, že je člověkem až fanaticky protizápadním, bojujícím za takzvané „tradiční hodnoty ruského světa,“ stojícím na ještě radikálnějších pozicích, než nejvyšší vedení v Kremlu.
Ve federálních médiích byl Girkin personou non grata stejně jako třeba liberální opozice. Čilý je ale zejména na síti Telegram a jeho kritiku ruských ozbrojených složek přebírají i západní média včetně českých. Jeho kanál Igor Girkin (Strelkov) je činný i teď, v době kdy sedí ve vazbě. Zájem novinářů je daný tím, že od začátku konfliktu přináší někdy i denně takové informace o dění na frontě, které nezazní z ruské státní televize, ale ani z toho, co se dozvíme z ukrajinské strany, lze toto použít jako kamínek do celkové mozaiky.
Nadávky a výzva k souboji
Girkin od začátku současné války na Ukrajině kritizuje ruské vedení pro neschopnost odhadnout reálnou situaci: „V čele armády a válečného průmyslu zůstávají lidé, kteří tak skvěle připravili zemi na válku, přesně dopředu odhadli situaci protivníka a půldruhého roku excelentně vedli bojové operace. Z osiky se nerodí pomeranče,“ zní jeden z typických textů na jeho kanále. Předmětem kritiky jsou hlavně generálové a ministerstvo obrany, ale schytává to i Kreml a Vladimir Putin za údajnou neschopnost vést válku naplno.
Třeba letos v dubnu Girkin o Putinovi napsal, že „fakticky je ještě lídrem národa, … dokud nebude svržen nebo nezemře“ ale bohužel Rusko nemá jiného prezidenta, protože „Sám Putin vytvořil tak skvělý systém.“
Girkim požaduje širší mobilizaci záloh, převedení země na válečný průmysl a tvrdší postup vůči Ukrajině, například masivnější bombardování. Kritizoval třeba, proč ruské rakety nemíří na mosty přes Dněpr a nepřeruší infrastrukturu Kyjeva ve směru západ – východ. Častým cílem jsou pak ruští generálové, do nichž se Girkin opírá kvůli neúspěchům v bojových operacích.
Jeho kritika je někdy navlas stejná jako výtky šéfa Wagnerovců Jevgennije Prigožina, přičemž ale oba se nemají rádi a do Prigožina se Girkin naváží ještě víc, než do Kremlu. Podle něj je šéf soukromé armády kriminálník, jehož jediné místo je v chládku, kde by se měl zpovídat mimo jiné i ze smrti letců zabitých při útocích na konvoje Wagnerovců.
Nepřátelství až na smrt je mezi radikálními zastánci války vůbec častým jevem. Urážky si Girkin vyměňuje i třeba z top propagandistou Vladimirem Solovjevem. „Jaký si ruský důstojník, pokud něco takového říkáš o vrchním veliteli. Jsi kus h***a, a ne ruský důstojník,“ vyčetl v jednom ze svých pořadu Solovjev Girkinovi kritiku Putina. Nazval ho mimo jiné i mizerným stratégem, zatímco Girkin počastoval Solovjeva pojmem „zbabělá prolhaná existence“ a vyzval ho k souboji.
Od Podněstří po Slavjansk
Kde se Girkin-Strelkov na ruské politické scéně vlastně vzal a co má za sebou? Pochází z Moskvy, od mládí tíhnul k historii, dokonce ji i na tamní státní univerzitě i vystudoval. Historie je jeho zálibou dodnes a občas vystupuje v dobových uniformách na různých rekonstrukcích událostí minulého století. Je zastáncem monarchismu a bělogvardějského hnutí, které vedlo po říjnové revoluci marný odpor proti bolševismu.
Patří ke generaci, která začátkem 90. let skočila rovnýma nohama do rozpadu sovětského impéria. Když v červnu 1992 dokončil studia, koupil si jízdenku na vlak do podněsterského Tiraspolu a vydal se bránit tamější ruskou menšinu, která si nepřála připojení k Moldavsku a založila svůj vlastní separatistický stát. V devadesátých letech se účastnil i bojů v Bosně a Hercegovině. Z těchto dob se zmiňují jeho bojové úspěchy, jako například získání obrněného transportéru moldavských sil nebo zadržení skupiny diverzantů v čele s rumunským instruktorem, která chtěl vyhodit do vzduchu přehradu na Dněpru.
Po svých bojových intermezzech Girkin nastoupil vojenskou základní službu a zůstal v ruské armádě sloužit jak poddůstojník u motostřelecké jednotky. Právě tam získal kvalifikaci rozvědčíka. Bojoval v první čečenské válce (1994-1996), v roce 1998 přestoupil k FSB a zúčastnil se v jejích řadách druhé války v Čečensku, zejména pak v horkých místech jako Kadarská zóna v Dagestánu nebo čečenské Věděno. Dle toho, co o něm bylo napsáno, sloužil v rozvědce, která vyhledávala povstalecké základny. Tedy spíš v bojových a nikoli kontrarozvědných či analytických útvarech.
V roce 2013 odešel z FSB v hodnosti plukovníka a vrhl se do komerční sféry, stal se šéfem ochranky investičního fondu Maršal-Kapital patřícímu oligarchovi Konstantinu Malofjejevovi. V této instituci s ním působil i Alexandr Borodaj, pozdější premiér separatistické doněcké republiky.
V lednu 2014 zabezpečoval převoz starožitností z Řecka do Kyjeva a objevil se prý nenápadně i na protestujícím Náměstí nezávislosti. O měsíc později už pomáhal při anexi Krymu, hvězdné chvíle jeho života ale měly ještě přijít na jaře a začátkem léta.
V dubnu 2014 se objevilo video, jak skupina ozbrojenců s kalašnikovy dobývá policejní stranici ve východoukrajinském Slavjansku. Stalo se tak 12 dubna a bojovníkům velel Igor Girkin, který v rádiové komunikaci používal přezdívku Strelok – střelec, od toho také pochází jeho druhé krycí příjmení Strelkov. Tehdy se objevil pojem Doněcká lidová republika (DNR) – která by, jak ostatně Girkin přiznal v rozhovorech, bez něj a tedy i intervence z Ruska nikdy nevznikla. Kdo Girkina poslal (krátce před tím přešel rusko-ukrajinskou hranici) a nakolik bylo obsazení Slavjansku naplánováno v Moskvě, nevíme. Indicie ale nasvědčují tomu, že nikdo jiný než Kreml na takovém kroku zájem mít nemohl.
Mluvit sprostě je hřích, střílet lidi ne
Girkin zpočátku velel ozbrojencům ve Slavjansku a výrazně se etabloval ve struktuře DNR. A to natolik, že nejprve dostal neoficiální post šéfa domobrany, 15. května 2014 ho pak „Nejvyšší sovět“ DNR jmenoval „ministrem obrany“. V době jeho působení rozšířili separatisté své působení prakticky na celý východ Doněcké a Luhanské oblasti Ukrajiny a to ne až tak bojovou činností, jako zradami a dezercemi místních.
Byla to doba, kdy podezřelí či nepohodlní lidé běžně končili na dlouhé týdny bez obvinění ve sklepích ozbrojených skupin. Sám Girkin osobně nařizoval popravy, například v květnu 2020 v rozhovoru s ukrajinským novinářem Dmitrijem Gordonem přiznal, že přikázal zastřelit Jurije Popravku a Jurije Ďjakovského, protože podle byli členy nacionalistické skupiny Pravý sektor a přijeli do Slavjanska jako součást pětičlenné diverzní skupiny.
Girkin vydal příkaz o vytvoření vojenských tribunálů, které měly trestat hříšníky, ale mírně bizarním způsobem se snažil udržovat kázeň i ve svých jednotkách. Nechal zveřejnit zprávu, že dva velitelé „lidové domobrany“ byli zastřeleni za rabování, ozbrojenou loupež, únos a nedovolený odchod z pozic na základě dekretu o válečném stavu z 22. června 1941 (!). „Velení domobrany nedopustí, aby se týl změnil v zónu kriminálního chaosu,“ psalo se v prohlášení s tím, že „V případě provinění bude zastřelen kdokoli bez ohledu na zásluhy.
Girkin ovšem také vydal rozkaz zakazující vojákům DNR mluvit sprostě. „Považujeme se za pravoslavnou armádu a jsme hrdí na to, že sloužíme našemu pánu Ježíši Kristu. Sprostá mluva je rouháním, které se vždy považovalo za těžký hřích,“ vyhlásil svému vojsku.
Podle kanadského publicisty a autora několika historických studií o Rusku Paula Robinsona Girkin překazil plán dohodnutý mezi Moskvou a ukrajinským oligarchou Rinatem Achmetovem, který výměnou za ústup z Doněcka připouštěl vyhlášení státního útvaru Novorusko v rámci Ukrajiny. V Doněcku se však bohužel objevily Girkinovy jednotky, ustupující před ukrajinskou armádou ze Slavjansku a Kramatorsku.
Girkin je rovněž jedním ze tří lidí odsouzených za sestřelení malajsijského letadla na lince MH-17, kde 17. července 2014 zahynulo všech 298 lidí na palubě. Stroj sestřelila raketa ruského protiletadlového systému BUK, který byl přidělen „na výpomoc“ a Girkin jako velitel povstaleckých jednotek nese podle soudu v Haagu jasnou vinu, v nepřítomnosti dostal doživotní trest.
Přítěží i pro Kreml
Po zhruba dvouměsíčním působení Girkina na Ukrajině ale v Kremlu převládl názor, že není tím pravým pro prosazování Ruskem řízeného separatismu. Průšvih s MH-17, který muselo Rusko přikrývat těžko naroubovaným teoriemi svalujícími vše na Ukrajinu, mu na prestiži nepřidal. Podle ruského novináře Leonida Beršidského byl pro Putina až příliš „nekompromisní a odiózní figurou.“
Sám Girkin viní ze svého pádu někdejšího kremelského ideologa Vladislava Surkova, který krátce před jeho nuceným odchodem dostal na starost záležitosti separatistických republik. Girkin rezignoval 14. srpna 2014 a od té doby je vůči režimu v Kremlu v opozici. Kvůli svému vyzývání k většími radikalismu a ještě brutálnější válce proti Ukrajině se stal jedním z lídrů krajně nacionalistických sil, které se mohou stát ne právě příznivým činitelem v případě převratu nebo rozpadu v Rusku.
Čelil excesům jako třeba vypnutí mikrofonu při veřejném vystoupení, jinak ale ho úřady nechávaly na pokoji i přes vytrvalou kritiku vedení i Putina. Klec spadla 21. července, kdy byl zatčen a umístěn do vazby kvůli obvinění z extremismu.
„Igor Strelkov byl zadržen nezákonně. Dokud bude ve vazbě kvůli hloupému a zjevně politicky motivovanému obvinění, je politickým vězněm," překvapivě se o zastal opoziční lídr Alexej Navalnyj. „Nadával kanibalům za to, že nemají dostatečnou chuť k jídlu, a radil, jak lépe požírat lidi. A jak správně vést nezákonnou, agresivní a hloupou válku. Ale bez ohledu na Strelkovovy názory měli bychom se zastat zákona a spravedlnosti. Člověka lze soudit jen za zločiny, které spáchal. Projevovat škodolibost nad tím, že se Strelkov stal obětí svého vlastního režimu, znamená veřejně podporovat bezpráví,“ charakterizoval ho Navalnyj.
Jenže zatímco Navalnému nyní hrozí v dalším vykonstruovaném procesu 20 let za mřížemi kvůli obvinění z extremismu, Girkinova maximální sazba bude pět let a může počítat se sympatiemi v řadách prokurátorů, soudců, policistů a bachařů. Takové je prostě dnešní Rusko. O Girkinovi jistě ještě brzy uslyšíme.
