Vážený pane profesore, umělá inteligence (AI) je v současné době velmi diskutovaný fenomén, a to pro pozitiva i obavy, které se nabízejí při využívání v budoucnu. Pokud by její vývoj směřoval ke zlepšení úrovně současné lidské populace např. implantováním AI prvků do lidského organismu, mohlo by to znamenat skokové zlepšení, alespoň v části nejvyšší vládní garnitury. Snad ještě jednodušší by přicházelo v úvahu použití přenosných prvků autonomně řízených vlastní AI. Tyto by pak korigovaly myšlenkové audiovýstupy uživatele vždy směřující pozitivním směrem. Domníváte se, že tato varianta by mohla být využívána v co nejkratší době při řízení naší společnosti? Bůh nás ochraňuj. J. Stručovský, Ledeč n. S.
Možnost implantace AI prvků do lidského organismu a využití přenosných prvků s vlastní autonomní AI jsou zajímavé myšlenky, jež by mohly přinést určité výhody, ale také značná rizika. Před aplikací jakéhokoli lidského vynálezu, sirkou počínaje a jadernou reakcí konče, nebylo nikdy možno předem zaručit, že bude využit pouze pozitivním, tedy všeobecně prospěšným způsobem. Navíc skokové zlepšení, jak ho popisujete, je čistě utopickou představou. Vždyť už sám pojem vládní garnitura představuje mnoho variant od demokraticky zvolené vlády s maximálně čtyřletým mandátem až po autokratický režim s doživotními vládci.
Jak by je mohl nějaký kyborg umravnit, je za hranicí mé představivosti. Mimochodem – kdo by určoval, co je pozitivní směr a co nikoli? Kdo by byl ten sociální inženýr, který by takto aplikovanou AI nasměroval k řízení společnosti? To všechno jsou zatím neřešitelné problémy, jež činí tuto otázku sice zajímavou, ale irelevantní. Zde je na místě ocitovat z odpovědí, kterou jsem vám dal na váš dotaz v Rx 17/2023: Současný stav znalostí vlastně neumožňuje jednoznačnou definici inteligence. Přesto cosi takového existuje a každý zhruba ví, co se tím myslí. Morálka bohužel součástí takto chápané inteligence není, a proto ti největší padouši se zhusta rekrutují z řad vysoce inteligentních lidí. A tato zkušenost se v současné době přenáší i na umělou inteligenci, kterou je třeba již nyní brzdit v jejích sklonech podvádět, lhát, blafovat a zlovolně osočovat. Systémy umělé inteligence nejsou samy o sobě schopny být eticky odpovědné.
Proto odpovědnost za etické důsledky umělé inteligence mají a i nadále budou mít vždycky lidé. Člověk ovšem nikdy „veskrze pozitivním článkem společnosti“ nebude, natožpak přispěním umělé inteligence. Spíš ji bude muset krotit, sám s máslem na hlavě.
Položil jsem váš dotaz AI ChatGPT, který svou celkem nemastnou neslanou odpověď zakončil slovy “… technologický vývoj, testování a schválení nových zdravotnických prostředků a systémů vyžaduje čas a důkladnost. I když možnosti využití AI v řízení společnosti jsou fascinující, jejich realizace by pravděpodobně trvala déle, než by se dalo očekávat. Celkově řečeno, využívání AI v takové míře při řízení společnosti je zajímavá představa, ale její praktická realizace by vyžadovala řadu opatření a času na vývoj, testování a zajištění bezpečnosti a etických standardů.”
Jak vidíte, již teď má AI sklon alibisticky všechno svádět na byrokracii, pomíjejíc jádro pudla, jež spočívá v tom, jak je svět uspořádán a jak funguje lidská přirozenost, s níž se vezou i naše vynálezy.
