Každá akce generuje akci. Před třemi lety jsme uspořádali dlouhý stůl na Karlově mostě. Stejně jako je svatý Jan Nepomucký patronem všech mostů, tak by se idea dlouhých stolů na mostech a jiných silných místech mohla šířit kdekoliv. Nakreslili jsme tehdy pět set metrů dlouhou čáru, která spojila dva břehy Vltavy. Malířskými prostředky nám byly bílé ubrusy. Do umění nedělám, ale mohlo by se říct, že to byl pokus o landart. Levý i pravý břeh řeky. Lidé různých názorů i ras. Všichni se potkali u jednoho stolu.
A tak jsme v tom chtěli pokračovat a plánovali velký kulatý stůl uprostřed Staroměstského náměstí. Jenže nám na plánovaný termín pršelo a museli jsme to přesunout na září. A tam zase pršelo. Spousta peněz, energie pryč. Člověk si to holt musí vyžrat. Je to jak na autostopu. Čekáte někde třeba osm hodin, ale pak chytíte auto, které vás odveze tisíc kilometrů. Ale když podruhé musíte odvolávat asi padesát lidí a naložené dodávky stolů, to se člověk musí hodně otřepat, aby se ještě někdy pustil do něčeho obdobného.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
