I Česko se ocitlo ve víru migračních vášní, jak jsme viděli při ostré diskusi v Poslanecké sněmovně o návrhu nových evropských migračních pravidel. Bohužel ta diskuse se léta opakuje a Evropská unie si se situací neumí poradit, jak vidíme i tento rok, kdy počet uprchlíků přicházejících do EU stoupá. Že by se to v budoucnosti zlepšilo, se předpokládat nedá. Přitom i takový buřič proti migraci, jakým je dnes předseda SPD Tomio Okamura, ji kdysi podporoval.
V pondělí 25. února 2008 se v pražském Divadle Archa uskutečnilo zahájení Evropského roku mezikulturního dialogu. Kromě jiného se v propozicích k této celoevropské akci píše: „Migrace do Evropy zásadně obohatila naši kulturu… V tomto smyslu je třeba integrační proces chápat jako oboustranné obohacení umožňující budovat společnou budoucnost. Dialog hraje významnou úlohu při podpoře hodnot občanské společnosti a účasti na solidaritě a soudržnosti našich společností.“ Jeden ze šesti ambasadorů akce v Česku k tomu řekl: „Projekt měl za úkol názorově posunout fakt, že není hendikepem být jiný. Naopak to může lidi vzájemně obohatit!“ Tím ambasadorem byl Tomio Okamura, tehdejší člen prezídia Asociace českých cestovních kanceláří a agentur a její tiskový mluvčí.
Střih – 14. červen 2023. Tomio Okamura, předseda politické strany SPD, v Poslanecké sněmovně komentuje novou dohodu o reformě migračních pravidel EU: „Evropská unie nám bude na základě souhlasu Fialovy vládní pětikoalice nařizovat přijímání nelegálních afrických, islámských a dalších imigrantů, nebo za každého nepřijatého platit pokutu půl milionu korun… Je to zrada či lépe řečeno přímo vlastizrada… Fialova vláda chce z České republiky udělat zemi imigrantů… To, že se nás pokouší cizinci ovládnout a zabrat naši zemi, cizinci, kteří tady s námi nikdy nežili a ani neumí náš jazyk, to je v naší historii po tisíciletí opakovaný jev. Stejně jako kolaboranti, kteří pro laciný peníz či jinou mrzkou výhodu bezskrupulózně zradí naši zemi…“
Tolik šéf cirkusové frakce ve sněmovně Okamura, který migraci předtím sám podporoval. V rámci evropské politiky je předseda SPD bezvýznamnou figurkou, ale samotné téma migrace je pro starý kontinent životně důležitým tématem. Jenže Evropa se v něm už léta plácá, nedokáže se pohnout z místa, žádné z dosud navržených pravidel a řešení nefunguje, řeči o tom, že zabezpečíme vnější hranice EU se nikdy nenaplnily. Migrační kočka se chytá za ocas, pak se ale vždy hbitě vysmekne a běží dál. Jeden příklad za všechny. Německý kancléř Olaf Scholz před několika dny poznamenal, že zhruba 80 procent migrantů přicházejících do Německa nebylo nikdy předtím nikde jinde registrováno, což znamená, že se pravděpodobně pohybují přes jiné země EU bez povšimnutí. Ano, týká se to i České republiky. I my „posíláme“ takové lidí dál, jen abychom se problému rychle zbavili.
Migrace má přitom mnoho podob. Nelze u ní paušalizovat, ani nelze uplatňovat kolektivní vinu. Některé její podoby jsou pozitivní. Například když se pomůže lidem před politickým útlakem nebo katastrofou válek. Pomáhá, když příchozí okysličí pracovní trh, který trpí (jako v Česku) nedostatkem lidí.
Migrace ale může být i problematická. Především když je nekontrolovaná. Jen minulý rok přišlo do EU 334 000 lidí ilegálně. Vedle osob, které potřebují pomoc, se tak po světě stěhují i drogové gangy, nejrůznější mafie, teroristé, náboženští radikálové a špioni. To může vést k ohrožení bezpečnosti, stability a demokracie na našem kontinentu. Loni bylo například nařízeno opustit EU 420 100 lidem, protože zde pobývali neoprávněně. Reálně vráceno do domovských států jich ovšem bylo pouze 77 500. Někdy to vede až k velkým tragédiím. V prosinci 2016 islamista Tunisan Anis Amri, zavraždil pomocí ukradeného kamionu v Berlíně 13 lidí. Do Evropy přijel v roce 2011, lhal o svém původu, spáchal v Itálii loupež, ale po propuštění z vězení dostal půl roku před atentátem v Německu azyl. Místo aby byl deportován. Jednou z jeho obětí byla Češka Naďa Čižmárová…
Nová evropská dohoda o migračních pravidlech, o které se tak vášnivě diskutuje v celé Evropě, má změnit způsob, jakým jsou žádosti o azyl zpracovávány na vnějších hranicích při prvním kontaktu, i způsob, jakým jsou pak imigranti přemisťováni po Evropě. Pokud je budou některé státy EU odmítat, budou muset za jednoho zaplatit jiné zemi 20 000 euro. Česko zřejmě bude mít z tohoto systému výjimku, protože je hostitelem statisíců běženců z Ukrajiny. Tak či onak, nelze předpokládat, že systém bude spolehlivě fungovat. A některé země (Polsko, Maďarsko) ho odmítají vůbec.
Navíc migrace se řídí pravidly, která se po staletí nemění. Jakmile jednou vydatné migrační proudění začne, samo sebe posiluje. Vystěhovalci pak umožňují emigrovat svým příbuzným a přátelům, poskytují jim informace i finance a v nové zemi jim pomáhají najít práci či bydlení. To má pak za následek opakované migrační vlny. Evropa se tváří, že to neví.
Známý americký teoretik Samuel Huntington přitom už v roce 1996 ve své slavné knize Střet civilizací upozornil, že „takovému vývoji lze zabránit jenom tehdy, budou-li evropské vlády i veřejnost připraveny nést náklady spojené s omezením imigrace“. Jenže dlouhé roky to nikdo omezovat nechtěl. Vždy když problém sílil (jako letos), politici přistoupili k polovičatým či nanicovatým řešením. A nedá se předpokládat, že se to změní.
Text vyšel také jakou úvodník nového Reflexu, který si můžete zakoupit v našem Ikiosku >>>
