Zatímco tři sta let od narození svého otce zakladatele Adama Smithe si ekonomové v minulých dnech připomínali na konferencích, jeho slavná neviditelná ruka trhu se nepovšimnuta válí v koutě.
Zejména západním světem vítězně pod prapory pokroku táhne to, co slavný skotský myslitel považoval za atavismus z dávných tlup. Víra ve schopnost vlády, tenkrát náčelníka, moudře přijímat rozhodnutí a řídit vůli jednotlivých lidí lépe, než jsou oni sami schopni se rozhodovat. A tak vítězí Green Deal, taxonomie, modernizační fondy, dotační systémy a rozličné regulace, které zařídí dobro všeho druhu.
Smith věděl, jak marné je věřit, že je v lidských silách kohokoli „uspořádat různé členy velké společnosti se stejnou lehkostí, s jakou uspořádává různé figurky na šachovnici. Nebere v úvahu, že figurky na šachovnici nemají žádný jiný princip pohybu krom toho, který jim jeho ruka vnucuje, zatímco na velké šachovnici lidské společnosti má každá malá figurka svůj vlastní princip pohybu naprosto odlišný od toho, který by jí mohl chtít vnutit zákonodárný sbor.“
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
