Vždy, když se v České republice odehraje velká tragédie, média šílí, politici zahltí sociální sítě příspěvky a někde se producírují. Veřejnost se k té hře upřímně nebo předstíraně přidává. Existují ale i výjimky, které o nás moc dobrého nevypovídají. Jedna se odehrála o čtvrteční noci 4. května. V Brně při požáru opuštěných stavebních buněk zahynulo osm lidí. Šest mužů a dvě ženy. Bezdomovci. Byl to čtvrtý nejhorší požár s lidskými oběťmi v historii samostatného Česka. Jenže média tentokráte nešílela, většinou byla hodně vlažná, nebo potichu. Politici sítě nezahltili a veřejnost se přidala jen minimálně. Je to normální?
Část lidí krutou smrt ubožáků v Brně dokonce bagatelizovala, bylo dokonce slyšet poznámky, že si bezdomovci za to mohou sami, protože „lezli“ tam, kam neměli. Lezli, ale ta obecná lhostejnost k podobné smrti člověka je zarážející.
Jsem si jistý, že kdyby uhořelo nebo se při požáru zadusilo 8 lidí někde v paneláku či v rodinných domcích, tak by byla reakce jiná. Média by opět šílela, politici by několik dní tajtrlíkovali a experti a pseudoexperti by v televizních diskusích do úmoru vysvětlovali, proč se něco takového mohlo odehrát, kde hledat příčiny a co máme dělat do budoucna. Tentokráte to ale pro mnohé nebyli „normální“ lidé. Byli to „jen“ bezdomovci, takže vše rychle zapadlo. Ti, kteří byli léta na okraji společnosti před svojí smrtí, zůstali na okraji i po ní.
Prezident Petr Pavel, který se vyjadřuje ke všemu a který byl kdekým pasován na laskavého člověka, neřekl v den tragédie nic. Ale na svých oficiálních stránkách ten den zveřejnil, že zahájí maraton v Praze. Premiér Petr Fiala alespoň napsal pár soustrastných vět na Twitter. Abychom si bizarnosti užili dosytnosti, tak na jedné z hlavních zpráv jednoho z největších zpravodajských webů v zemi druhý den ráno po brněnské tragédii vykoukl na čtenáře text s titulkem „V Praze hořel v garáži elektromobil za milion. U hašení zasahovali i chemici“. Takže není požár jako požár. Auto za milion je podle všeho daleko důležitější než osm mrtvých lidí…
Jedna z velkých českých tragédii posledních desetiletí se tak prezentovala jako událost málo významná, nezajímavá, nehodna pozornosti a nehodna zamyšlení. Smrt bezdomovců je většině lidí ukradená. Navíc se v tomto případě ani nepředstíralo, že by se tím veřejnost jakkoli trápila. Někdy jsou lidské osudy všem šumafuk.
Přemýšlel jsem, zda se s tím dá vůbec něco dělat, ale přiznávám, že na nic jsem nepřišel. Ani nevím, zda lidi, kteří přišli v Brně o život, byli nešťastníci, kteří se ocitli na ulici shodou náhod a snažili se vrátit do „normálního provozu“, nebo to byl někdo, kdo si zvolil podobnou cestu sám a neprovozoval dobro. Po některých se ani nikdo nesháněl, nikdo je nehledal.
Přesto mi přijde nedůstojné, že dokážeme i takovou tragédií v tichosti spláchnout.
