Zahájení a případný úspěch ukrajinské ofenzívy na válečných frontách na východě a jihu země patří pro svět mezi vůbec nejdůležitější otázky letošního roku. Případný ukrajinský vojenský neúspěch by totiž mohl vést k tomu, že by přišla na řadu varianta vyjednávání o ukončení konfliktu i kdyby ještě nebyla okupovaná území pod kontrolou Kyjeva. Prezident Volodymyr Zelenskyj, jeho vláda i Západ takovou variantu zatím odmítají, ale o tom, zda je naprosto nereálná se rozhodne na bojišti.
S ukrajinskou ofenzívou jsou spojovány velké naděje a na Ukrajince je vytvářen z ciziny i určitý tlak, protože je potřeba „ukázat“ jak fungují západní zbraně dodané spojenci za desítky miliard dolarů. Někteří vojenští experti (včetně českého prezidenta generála Petra Pavla) ale varují před předčasným a nepřipraveným zahájením útoků, protože ruské armádě a jejím pomahačům (Wagnerova armáda, čečenští muslimští hrdlořezové a jednotky separatistů z Luhanska a Donbasu) se sice nepodařilo za posledního půl roku dosáhnout na frontách nějakého smysluplného postupu, ale na druhé straně se dobře opevnila za řekou Dněpr na jihu i na Donbasu. Třeba loňský ruský ústup od Chersonu za Dněpr dnes vypadá spíše jako promyšlený taktický tah než velké ukrajinské vítězství (i když z psychologického a propagandistického hlediska to bylo vítězství ohromné).
Přetlačovaná všude
Rusko má zatím převahu, pokud jde o použití raket nejrůznějšího druhu, kterými ničí ukrajinskou infrastrukturu. Ukrajince to nezlomilo, což bylo vidět v zimě při opravách poničené energetické soustavy, a navíc útoky na civilní cíle a civilisty jsou podle mezinárodního práva válečnými zločiny. To Putinovi a jeho pohůnkům nebude nikdy odpuštěno. V případě ruských a proruských sil je ale zřejmé, že se jim nepodařilo (a po dozbrojení Ukrajiny těžko podaří) získat vzdušnou převahu, také morálka vojáků není nijak vysoká a výpadky v dodávkách munice a vybavení naznačují, že ruská vojenská mašinérie není schopna získat na Ukrajině nějakou zásadní převahu.
Rusové se proto uchýlili k získání některých symbolických cílů, jako je například město Bachmut v Doněcké oblasti, o který se bojuje dlouhé měsíce. K čemu ale téměř zničený a vylidněný Bachmut Rusům bude, je otázkou. Obě strany zde ztratily velké množství vojáků a techniky, ale Ukrajinci tady svoji houževnatou obranou vázali na dlouho ruské vojenské síly, vyčerpávali je a za městem mezitím získali prostor budování silných obranných opevnění, jakmile Bachmut konečně padne. Moskevští velitelé nebyli kvůli Bachmutu celé měsíce schopni přesunout síly na jinou osu postupu a Ukrajinci tím i získali čas na výcvik (také v Česku) a vybavení svých sil pro vlastní protiofenzivní operace. K tomu jen malé připomenutí, že Bachmut se v letech 1924 až 2016 jmenoval Arťomovsk, podle známého ruského bolševického vůdce Fjodora Sergejeva „Arťoma“, blízkého přítele masového vraha Stalina. Kdyby Rusové Bachmut získali, možná to opět bude Arťomovsk, právě jako symbol jejich žravé postkomunistické imperiální politiky.
Už to bude?
Pro prezidenta Volodymyra Zelenského a jeho velitele jsou otázky, kdy, kde a jak Ukrajina letos přejde do protiofenzívy, zatím nejzásadnějším válečným rozhodnutím. Ne že by byla loňská úspěšná obrana Kyjeva, Charkova a potom odražení a zatlačení ruských sil na jihu a severu nedůležité, ale teď se může rozhodnout, co bude dál na mnoho let. Nese to sebou značné riziko, protože špatné rozhodnutí bude mít fatální následky. Jednou z nejdůležitějších úvah je proto správné načasování. Ukrajinské síly budou chtít postupovat za optimálních podmínek, aby osvobodily co největší část svého území, než opět přijde zima, kdy je daleko složitější udržet při životě pozemní operace, zásobování a leteckou podporu.
Pokud se ukrajinská ofenziva nepodaří, nejenže to oslabí pozici Kyjeva v případných mírových jednáních, ale také to může vést k tomu, že velké části Ukrajiny zůstanou v blízké budoucnosti pod ruskou kontrolou. Rusové si uvědomují význam letošního roku a na okupovaných územích proto rovněž budují hluboké sítě tankových pastí, zákopů a dalších obranných opevnění. Nechtějí se nechat překvapit jako při loňské ukrajinské ofenzivě, kdy na severu a jihu v podstatě jen prchali.
Z toho všeho by logicky plynulo, že ofenzíva musí přijít v dohledné době. Jak je ale vidět už od února loňského roku, kdy Rusko Ukrajinu vojensky napadlo, kyjevské velení dokáže přijít s originálními a nečekanými řešeními. A nepochybujme o tom, že u toho disponuje i zpravodajskými informacemi, satelitními snímky a radami od zemí NATO.
Každá válka ale po čase začne vyčerpávat nejenom zásoby zbraní a lidského potenciálu, ale má vážné dopady i na politiku. Pro Ukrajinu je proto v současnosti životně důležité, aby byla její ofenzíva úspěšná. Pokud se tak nestane, mezinárodní koalice, do které patří i Česko, a která udržuje Ukrajinu při životě zbraněmi, výcvikem a rozsáhlou humanitární pomocí, může začít upřednostňovat vyjednávání. Prostě nebude chtít čekat věčně.
Příští rok pak může situaci ovlivnit prezidentská kampaň a volby v USA. Dnes sice američtí demokraté i republikáni stojí většinově za Kyjevem, ale i to se může změnit. A jak tvrdí vojenští stratégové, každá mezinárodní koalice je tak silná, jak silný je její nejslabší článek. V našem případě jmenujme jako možné slabší články Německo nebo Francii. V případě ukrajinského neúspěchu zatlačit letos Rusy, vznikne silný reálný tlak na vyjednávání o míru, který ovšem nemusí být pro Ukrajinu přijatelný. Na to mohou Rusové sázet.
Pamatovat se u toho musí i na to, co platí v každé válce – útok je mnohem nákladnější a musí být sofistikovanější než obrana. Jsou k němu potřeba nejenom zbraně a dostatek munice, ale nutné je soustavně doplňovat palivo či zásobování potravinami. Je k tomu potřeba i obrovské odhodlání a hodně pozemních sil. Jinak se ofenziva může zastavit. Snad má už Ukrajina dostatek všech těchto prostředků. Jinak bude velmi riskovat.
Ani to ale není všechno. Pak musí přijít obnovení kontroly nad osvobozeným územím, které bývá stejně náročné jako samotná válka. Musíte mít zabezpečené koridory pro humanitární zásobování potravinami, musí být po ruce základní lékařská péče a také se musí nastolit pevná civilní správa, která bude dbát na obnovu normálního života. Jinak hrozí nespokojenost a chaos. Nebo úplné vylidnění těchto oblastí a migrace dalších Ukrajinců na Západ.
A kde to bude?
V posledních týdnech převládl názor, že Ukrajinci letos zaútočí především v oblasti Zaporoží a pokusí se dostat na jih až k hranicím Krymu, který má zvláštní význam jak pro Ukrajinu, tak pro Rusko.
Více než roční zkušenosti s probíhající válkou pak ukazují, že ukrajinské ozbrojené síly fungují o něco lépe než ty ruské. Jsou kreativnější a daleko odhodlanější. Nic jiného jim ani nezbývá, protože na rozdíl od Rusů jde Ukrajině o její národní přežití. Pokud Ukrajinci při ofenzivě neuspějí, bude existence jejich země ohrožena, nebo některé části jejich země definitivně skončí ve spárech ruského medvěda. Pokud uspějí a přijdou nějaká vítězství, bude to mít naopak pozitivní vliv na další život na Ukrajině, posílí to další jednotu Západu a zle to ovlivní ruského diktátora Putina a jeho vládu.
