Na performery s těly pokrytými tetováním se lidé chodili dívat jako na atrakci, z respektovaných společenských vrstev tím ale byli automaticky vyloučeni. Jednou z mála skupin, u nichž se tetování počátkem minulého století akceptovalo, byli námořníci, jinak lidé svá případná malá tetování skrývali. Námořníci mívali často vytetovanou kotvu jako znak sounáležitosti. Později nabylo tetování identifikačního významu – bylo možné snáze určit, zda námořník spadl přes palubu či se utopil.
Přestože v období, z něhož fotografie pocházejí, bylo tetování stále okrajovou záležitostí, je právě 19. a 20. století érou renesance kérky v evropském kulturním prostředí po tom, co jej křesťanům zapověděla církev. Zajímavé je se u fotografií zaměřit na detail dekoru. U některých žen, které se nechaly tetovat v prvních dekádách 20. století, vidíme na jejich tělech dozvuky secese.
