Napříč vládní koalicí panuje všeobecná shoda o tom, že by se měla srovnat bilance státního rozpočtu. U toho, jakým způsobem, už nepanuje shoda téměř žádná. Naposledy vládu rozhádala možná spotřební daň na tzv. tichá vína, která jsou dosud této daně zcela prosta. Zdá se, že lidovečtí politici, jejichž voličské zázemí je na jižní Moravě, se vydali na křížovou výpravu proti této dani.
Přitom používají naprosto pitomé argumenty. V čele této kruciády jsou lidovecký hejtman Jihomoravského kraje Jan Grolich nebo ministr zemědělství za KDU-ČSL Zdeněk Nekula. Oba tito pánové blouzní o tom, jak spotřební daň zničí moravské vinaře, zašlape kulturní dědictví, pohřbí turismus a podobně.
Tiché víno je dosud jediným alkoholickým nápojem, který je v Česku od spotřební daně oproštěn. Různé sazby daně jsou uvaleny na pivo, líh, ovocný líh nebo i šumivá vína. Tam je to konkrétně 23,4 koruny na litr, což je částka, která se navrhuje i u vína tichého. Čili o necelých dvacet korun by mohla podražit i lahev vína. Tohle má být pro české vinaře likvidační? Asi těžko. Další blud, který zastřel lidoveckou mysl, je o tom, jak spotřební daň na víno zničí tradiční malé vinaře. Je zajímavé, že i přes spotřební daň na pivo tu sice netradiční, ale malé pivovary v posledních letech rostou jako houby po dešti. Proč by měli mít vinaři speciální zacházení?
Jestli daně prosté víno někomu pomáhá, pak jsou to nekvalitní vína a import, který tvoří asi dvě třetiny toho, co se u nás prodá. Je to jednoduchá matematika, jak hejtman Grolich mimořádně správně tvrdí, tuzemská vína se nacházejí ve vyšší cenové hladině. Procentuální nárůst ceny na lahvi by tak při zavedení daně činil nějakých 10–20 procent. U laciného krabičáku je to ale klidně osmdesát procent nárůstu ceny. Jestli je krabicové víno tím kulturním dědictvím, které si máme udržet, tak to potěš pánbůh.
Ta skutečně dobrá moravská vína, jež jsou tím kulturním dědictvím, kterým se lidovci zaklínají, se neprodávají po supermarketech a večerkách. Jezdí se pro ně na Moravu nebo do vinoték a už teď nejsou úplně levná. Jestli v tomto kontextu 23 korun na litru zabije moravský turismus, pak je už teď polomrtvý, čemuž se třeba při pohledu na vytíženost ubytovacích zařízení v regionu pro letošní sezónu nechce tak úplně věřit.
Lidovci už si zase hrabou jen na svém písečku, jak ostatně prokázali již mnohokrát v minulosti. Jejich morální kompas je v tomto s vinaři totožný. Lichými argumenty se jim snaží udržet nespravedlivá privilegia v duchu pořekadla ruka ruku myje.
