Cílem obstrukcí minulý týden nebylo zlepšit poměry penzistů ani něco jiného, nýbrž prohlásit opoziční svazek ANO a SPD za jediného ochránce chudých a opuštěných. To je v pořádku. Žádná opozice si politickou slast být dobrodincem lidu neodepře. Co v pořádku není, je snaha opozice zastavovat činnost sněmovny, jako by měla nějaké právo veta. Má právo na prostor ve sněmovně, ale právo blokovat její chod a bránit vládní koalici řídit stát nemá. Mrav, který je třeba dávat na místo první, je hulvátské, násilné a potměšilé provádění obstrukcí.
Cíl vždy vytváří cesta k němu, nikdy předem proklamovaná hesla. Pokud se dominantním pracovním nástrojem obstrukcí stane hulvátství a zuřivost, končí parlamentní demokracie a žádné zákony ji nezachrání. Když se Babiš drží desky řečnického pultu a jeho pretoriáni jej obklopí, co kdyby ho chtěla nějaká služba od pultu odtrhnout, protože ignoruje řád sněmovny, nekoná se Babišova obstrukce, nýbrž násilí, jež do sněmovny a do politiky nepatří. Čeští poslanci v Říšském sněmu v 19. století uměli, pane Babiši, o něco víc než vy. Utrhnout tu desku, odejít s ní na ulici, mávat z kočáru na Národní třídě tím utrženým prknem co důkazem a chvástat se před jásajícími Čechy, jak jsme to my těm Němcům nandali. Ve vzdálené Vídni je mezitím sněm rád, že má od těch hulvátů z Prahy na chvíli pokoj.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
