Pane doktore, když se jedinec narodí do totality, stojí před volbou, jak velké kompromisy udělat. V opačném případě skončí buď na šibenici, v uranových dolech, nebo jako referentka zásobování Výstavby sídlišť. Kdyby Karel Gott skončil se zpěvem jako Marta Kubišová, přišli bychom o jeho krásné písně a on by zahodil obrovský talent (vkus nechme pro tento účel stranou). Existuje vůbec správná odpověď na otázku, kam až můžeme zajít v mesalianci s totalitou, abychom nepromarnili své schopnosti, a přitom se mohli podívat dětem do očí? Ondřej Šebesta
Představme si extrémní situaci, jež nám vyjeví jádro problému. Dejme tomu absolutní etiku, podle které by byl zrádcem každý, kdo by na „totalitě“ jakkoli participoval nebo s ní spolupracoval, a všichni by se jí řídili. Tudíž by také všichni potenciální nositelé nějakých hodnot ničeho nedosáhli, případně by skončili ve vězení či na popravišti. Kdyby pak přece jen přišel nějaký „Listopad“ (ale kdo by ho dělal?), nebylo by nikoho, kdo by rázem dovedl zajistit chod společnosti.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
