Unijní jednání kvůli zastropování cen plynu

Unijní jednání kvůli zastropování cen plynu Zdroj: Reuters

Unijní jednání kvůli zastropování cen plynu
Unijní jednání kvůli zastropování cen plynu
Unijní jednání kvůli zastropování cen plynu
Unijní jednání kvůli zastropování cen plynu
Unijní jednání kvůli zastropování cen plynu
15
Fotogalerie

Ministr Síkela: Muž, který domlouvá termíny, vychovává k chudobě a pochvaluje si drahé energie

Jsou zprávy, které si musíte číst dvakrát, abyste se ujistili, že chápete psaný text, protože se vám zdá význam napsaného zcela absurdní. Když si něco podobného přečtete třikrát po sobě na twitterovém účtu ministra české vlády, tak zkusíte poslední záchrannou brzdu, jestli to náhodou není parodický účet, který si z dotyčného politika dělá jen srandu. 

Zblblý kampaní bojovníků proti fake news jsem po několika minutách zkoumání zjistil, že účet je (bohužel) skutečně pravý a že se ministr Síkela opravdu chlubí tím, že „…vedl dvě důležitá jednání Rady ministrů a že se mu podařilo dojednat termín mimořádného jednání Rady pro energetiku na 13. prosince…“. O konkrétních výsledcích jednání ani slovo. Pochopitelně. Žádné výsledky kromě toho data příštího jednání totiž nejsou. Každá země si na rozdíl od přání Jozefa Síkely energetickou krizi řeší sama. Bez ohledu na platná pravidla Evropské unie.

Vytváříme problémy

Vždycky jsem si myslel, že hlavní cíl činnosti politika, ať už je starostou, hejtmanem, členem Evropského parlamentu nebo poslancem české Poslanecké sněmovny, nejlépe vystihuje věta z jednoho více než čtvrtstoletí starého filmu „Jmenuji se Wolf a řeším problémy!“. Od roku 2010, co na své úplně poslední schůzi 27. května, pouhý den před volbami, Poslanecká sněmovna schválila novelu zákona o ochraně ovzduší (a současně tak přehlasovala veto prezidenta Klause), vím, že u našich politiků platí spíše fiktivní opačná věta „Jmenuji se Novák a vytvářím problémy“. Mimochodem zákon šel tehdy na ruku majiteli Agrofertu Andreji Babišovi, který za něj také nejvíce lobboval. V „normálních“ letech si při čtení rozhovoru s téměř jakýmkoliv politikem čtenář jen povzdychne nad tím, kdo vše se do politiky dostal. Opravdové problémy s velmi reálnými negativními dopady na většinu firem i občanů ovšem nastávají za mimořádných okolností, ať už je to pandemie typu covid-19 nebo aktuální energetická krize. V těchto situacích má totiž nekompetentnost politiků dlouhodobé dopady.

Best of Síkela

Za řešení energetické krize je ve vládě Petra Fialy zodpovědný ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela z hnutí STAN. Bohužel ji řeší podobně chaoticky, jako se předvedl v zavádění proticovidových opatření expremiér Babiš a jeho ministři zdravotnictví. V letech 2020/21 jsme byli kvůli minulé vládě „best in covid“, dnes se i kvůli Síkelovi ocitáme na čelných místech žebříčků evropských zemí s nejvyšší cenou elektrické energie. Paradoxně je tomu tak přesto, že jsme jedna z mála soběstačných zemí ve výrobě elektřiny a že ji naše elektrárny produkují za nízké nákladové ceny.

Těžko říci, jestli to ministru Síkelovi poradila komunikační agentura, nebo je to jeho vlastní iniciativa, ale v posledních dnech poskytuje rozhovory jako na běžícím páse a pilně přispívá na sociální sítě.  V jednom z nejdelších rozhovorů – pro podcast Insider – se podrobněji rozhovořil o svých motivacích a cílech. V pasáži věnované politickému boji proti klimatickým změnám vyslovil Síkela myšlenku, že pro něj, který žil v různých zemích a mimo jiné také v Rakousku, Green deal není zlo a že západní, především německá část populace Evropské unie se rozhodla „vzdát části svého blahobytu ve prospěch ochrany planety“ a že to je to, co jsme u nás podcenili. Pozoruhodný postoj. Ano, pan ministr nám to neřekl zcela otevřeně, ale mimoděk nám prozradil, že my jsme sice ve volbách nehlasovali pro snížení dosažené ekonomické úrovně, ale musíme být solidární a s tím snížením počítat. Kroky, které pro chudnutí firem i širokých vrstev obyvatelstva dělá jeho ministerstvo, k tomuto cíli vedou zcela spolehlivě. Jediné, co ministr Síkela v souvislosti se svým postojem neřekl, bylo, kdy a jak proběhla diskuze s voliči o tom, že souhlasí se snížením životní úrovně.

Hlavně nespěchat

O tom, že to bohužel není člověk na svém místě, který je schopen „řešit problémy“, svědčí i odpověď na dotaz moderátorů na to, jak se vláda Petra Fialy dívá na možnost zjednodušení legislativy po vzoru Německa a Holandska. Tyto země radikálně změnily legislativu spojenou s povolováním výstavby kritické infrastruktury spojené např. s budováním zásobníků na zkapalněný plyn. To, co jindy trvalo roky, nyní jejich úřady řeší v horizontu měsíců. „My jako vláda musíme dodržovat všechny zákony a předpisy,“ ujistil posluchače Síkela. Asi si myslí, že podobně jako ve výstavbě dálnic, ani zde není potřeba v České republice nikam spěchat a něco měnit. A podobně jako on asi uvažují i poslanci, kteří nám v uplynulém týdnu nadšeně oznámili, že se podařilo zrušit EET.

Výchova k chudobě

Německo, Holandsko, Francie, Polsko spolu s dalšími zeměmi se snaží tu s většími, tu s menšími úspěchy činit velmi zásadní kroky, kterými by chránily svůj průmysl, zajišťovaly náhradu energií z Ruska, a přemýšlí o dopadech energetické krize na své voliče. Způsob, jakým si naopak počíná český politik, který má zodpovědnost za stejné věci, je alarmující. Místo prosazování věcí, které dávají smysl, nás chce vychovávat, o čemž svědčí slova z dalšího jeho rozhovoru, ve kterém sděluje, že levný plyn je minulostí. „Ale ono je to možná dobře. Možná si uvědomíme, že dostupné energie nejsou samozřejmostí, že nerostné zdroje mají svoji cenu a musíme s nimi nakládat jinak, než jsme byli zvyklí“. Síkelovi předchůdci na ministerstvu nás přesvědčovali, že k tomu správnému nakládání s energiemi musíme vyměnit kotle na tuhá paliva za kotle plynové. Díky podobným sociálně-ekologickým inženýrům to dopadne klasicky.  Vlastně dopadá už teď. Spousta lidí kvůli boji za zelenou budoucnost přešla na topení vším, co hoří – od petek až po uhlí.  A jako nechtěný benefit k tomu dostaneme ještě zchudnutí. Když chtěla Mao Ce-tungova Čína v 60. letech minulého století postoupit na vyšší úroveň socialistického rozvoje, spustila Kulturní revoluci. Když se o totéž snaží Evropská unie, pojmenuje to Green deal. Čína se z toho šoku po Kulturní revoluci vzpamatovávala dekády. Obávám se, že některé procesy v západní Evropě (např. technologický náskok ve výrobě automobilů) nebudou reverzně již nikdy obnovitelné a že to, co dělají naši politici a jak zemi řídí, bude mít velmi vážné následky i v dlouhodobé perspektivě.

Autor je technik