Autorský zákon se dočkal novely, která měla ambici a snad i potenciál přenést archaickou úpravu vztahů mezi tvůrci a konzumenty jejich děl do jednadvacátého století. Implementace evropské legislativy snad ukončí letitý monopol kolektivních správců na příjmy z tvorby a interpretace. Dokonce přináší i úpravu digitálních platforem, které distribuují obsah vkládaný uživateli (tedy sociálních sítí).
Novela čekající na schválení v Senátu PČR, který o ní bude tento týden jednat, je potud naprosto v pořádku. Jeden by se snad i zaradoval, že díky směrnici Evropské unie o autorském právu a právech s ním souvisejících na jednotném digitálním trhu z roku 2019 se stojatý vesnický kačák českého copyrightu změní. Když ne rovnou na azurové moře, tak aspoň na přehradu, na které budou moci nejen tradiční média, umělci a vydavatelé, ale i desítky tisíc nezávislých producentů obsahu na sociálních sítích (ano, youtubeři, tiktokeři a další jim podobní „exoti“) působit svobodně, a přesto v přiměřeně regulovaném prostředí.
Pirátský „zlepšovák“ střílí posla
Do zákona se nám ale vloudil jeden pozměňovací návrh z pera Pirátů, který veškeré nadšení zarazil. Aspoň tedy pokud se na věc díváte z perspektivy generace lidí, kteří vyrůstali se sociálními sítěmi, nebo těch, co přijdou po nich. Podle pirátského „zlepšováku“, který sami hájí potřebou zajistit svobodu projevu na sociálních sítích, má český soud možnost na základě žaloby zakázat činnost celé platformy na území ČR, pokud tato opakovaně a neoprávněně zamezuje nahrání díla, znemožňuje přístup k dílu nebo je odstraňuje.
Nevím, jak přesně má takto formulovaný návrh zajistit svobodu projevu. Už vůbec nevím, proč to řeší autorský zákon. Snad jen že by předkladatelé očekávali, že sociální platformy zneužijí nástroje na kontrolu autorských práv k omezování svobody slova. Pokud ano, poukazuje to na pirátskou neznalost fungování těchto systémů. Jsou koncipovány tak, že oprávněný držitel práv prostřednictvím platformy zamezí šíření svého díla (buď pomocí automatické detekce, nebo manuálně). Platforma jako taková je povětšinou daleka toho, aby soudila, zda je nárok na zablokování oprávněný. Spor je vždy mezi dvěma “uploadery”, z nichž minimálně jeden se domnívá, že je držitelem potřebné licence. Novela autorského zákona říká, že pokud takový držitel zablokuje dvě videa různých uživatelů, ti se mohou v důsledku domáhat zákazu činnosti platformy. Bez ohledu na to, že skutečným iniciátorem je ten, kdo si blokování vyžádal. Zdá se mi to, nebo zde v duchu anglického rčení střílíme posla?
Nelíbí se nám? Tak ho vypneme
A pojďme ještě o krok dále. Co když třeba konkurent znalý fungování platformy zinscenuje nadměrné blokování, aby následně inicioval zákaz činnosti svého soupeře? No a co třeba politická síla (domácí nebo zahraniční), které se znelíbí obsah, jejž uživatelé na platformě sdílí, protože odporuje jejím zájmům? Opravdu chceme někomu dávat do ruky takovou zbraň? Tak se potom nedivme, až nás střelí mezi oči.
Nakonec se pojďme podívat na kontext peněz. V Česku se odhadem několik (možná nízkých desítek) tisíc lidí živí tvorbou obsahu na sociální sítě. Říká se tomu creator economy a celosvětově její podíl na HDP prudce roste. Odhadem se lze dopočítat, že u nás se jedná již o nižší jednotky miliard korun ročně. Technologie sociálních sítí a s nimi jdoucí kulturní a společenské změny už několik let vytvářejí nezanedbatelnou skupinu občanů, jejichž každodenní příjem je svázán s tou či onou sociální platformou. Je proto těžko pochopitelné, že by jakákoliv lucidní politická síla v zemi vložila do zákona nástroj, kterým je lze ze dne na den „vypnout“. A nemluvíme jenom o influencerech. Mluvíme i o části e-commerce, která využívá sociální sítě k získávání zákazníků.
Snadné řešení složitého problému? Ne, díky
Sociální sítě nám přinesly mnoho změn v rychlosti a kvalitě mezilidských interakcí. Vinou těch negativních (šíření fake news, nenávistných projevů, propagandy, dezinformací…) často nevnímáme ty přínosné (zábava, vzdělávání, aktivity občanské společnosti, dostupnost umění a kultury…). Po přečtení §51a novely autorského zákona, o níž tento týden Senát rozhodne, se nemohu ubránit dojmu, že paranoia a konzervatismus už dorazily i mezi Piráty a ti místo černé vlajky vyvěsili vlajku bílou a pod rouškou ochrany svobody projevu několika stěžovatelů dostali do zákona ustanovení, které v důsledku může omezit svobodu projevu a podnikání mnohem větší části společnosti, než dokázali předkladatelé domyslet.
Sociální sítě jistě potřebují regulaci. Regulaci veřejnou, která se bude opírat o stávající společenskou smlouvu, morálku a existující zákony, přičemž bude po státu vyžadovat jejich důsledné plnění i ve virtuálním prostoru. Experimenty s regulací zákonnou bych s dovolením navrhoval podrobit hluboké veřejné diskusi se všemi dotčenými stranami a potom jen velmi opatrně, s akcentem na princip proporcionality zavádět do legislativy. Abychom náhodou nevytvořili právní paskvil, který doufá být jednoduchým řešením složitého problému, jenže ve výsledku nevyřeší vůbec nic. Na to jsou přece experty jiná politická uskupení než zrovna Piráti.
(Autor je deset let ředitelem Tubrru, partnerské sítě YouTube, a expert v oblasti tvorby obsahu na sociálních sítích.)
