Americké volby nepřinesly všeobecně očekávanou červenou tsunami, což je pro republikány vážný signál k úvahám, koho vyslat do prezidentských voleb v roce 2024. Zklamání se dočkali i místní odpůrci protiruského kurzu, kteří doufali, že se volbami zásadně změní postoj USA k Putinově agresi. Byla to jen iluze.
Volby v poločase prezidentského cyklu měly být pro republikány procházkou růžovým sadem. Nahrávala jim složitá ekonomická situace a nízká popularita prezidenta Joe Bidena. Voliči ale rozdali karty jinak. Republikánští kandidáti získali těsnou většinu ve Sněmovně reprezentantů, ale demokratům se podařilo udržet Senát, což je v „midterm“ volbách pro vládnoucí stranu velmi neobvyklé.
Liché naděje
Do amerických voleb vkládali velké naděje místní odpůrci vlády a jejího postupu proti Putinově režimu. Někteří je na sociálních sítích považovali dokonce za významnější událost roku než 24. únor, tedy datum invaze na Ukrajinu. Mysleli si, že úspěch republikánů zásadně otočí, ne-li zastaví pomoc Ukrajině, decimované ruskou armádou.
Tyto úvahy svědčí o mylném čtení situace. Typickým představitelem této „vlastenecké“ scény je předsedkyně Trikolóry Zuzana Majerová. Prohlašuje, že není na ničí straně konfliktu, ale zároveň je pro okamžité ukončení protiruských sankcí a pomoci Ukrajině.
„V případě vítězství republikánů v listopadových volbách nedostane Ukrajina ani cent,“ citovala Majerová republikánskou poslankyni Marjorie Taylor Greeneovou z mítinku v Sioux City. Dedukuje z toho, že právě proto jsou americké volby „víc než důležité i pro naši zemi“. Stejně uvažovali i další představitelé mimoparlamentní scény. Na takový rezultát se těšili i radikální aktivisté kolem Ladislava Vrabela, který se už v srbské televizi Putinovi omluvil za vládní pomoc Ukrajině.
Neznalost a zaslepenost
Realita je jiná. Majerová použila okrajový názor, navíc z vypjaté předvolební atmosféry. Publicista Jefim Fištejn uvádí tyto dezinformace na pravou míru. Výsledek voleb podle něj zajistil, že se že ve vztahu k Ukrajině americká politika podstatně nezmění.
„Paradoxně v otázce pomoci Ukrajině je rozložení sil v obou rozhodujících stranách zhruba stejné – 70 : 30. Levicová část Demokratické strany by zastavila pomoc Ukrajině z ideových důvodů, neboť cítí příbuznost vůči autoritářským režimům. A část republikánů vystupuje hlavně proti nekontrolovatelným peněžním převodům a říká, že by pomoc nezrušili, jen by ji podrobili přísnějšímu auditu,“ řekl Reflexu.
„Někteří demokraté před volbami vytvářeli mýtus, že republikáni, kdyby přišli k moci, by určitě zradili Ukrajinu a nechali Putina zvítězit. Ti u nás, kteří z neznalosti nebo zaslepenosti pomáhají prosazovat tento mýtus, znemožňují ve výsledku rozhodné ukrajinské vítězství ve válce, a tudíž i pád Putinova režimu,“ dodává Fištejn.
Dejme jim to, co potřebují
Fištejnova slova potvrzuje lídr republikánů v Senátu Mitch McConnell, který v polovině listopadu prohlásil, že je silným zastáncem Ukrajiny. „Musíme jim poskytnout podporu, aby mohli v této válce pokračovat. Myslím, že mají schopnost ji vyhrát, zejména pokud jim dáme to, co potřebují,“ uvedl McConnell.
Podobně hovoří bývalý poradce Bílého domu Matthew Turpin. „Velká většina Republikánské i Demokratické strany sdílí hluboký závazek pokračovat v pomoci Ukrajině. I když se může na obou stranách ozývat několik hlasů, že by ji chtěli snížit. Můj odhad je, že pomoc zůstane silná,“ řekl Českému rozhlasu.
„Tím, že jsme i nadále efektivní, odrazujeme ruskou agresi proti NATO. Naši přátelé na Ukrajině odvádějí neuvěřitelnou práci v tom, že s naší podporou mohou bojovat sami za sebe,“ uvedl Turpin. Očekává pouze, že po těchto volbách vzroste tlak na Čínu. „Moskva a Peking spolupracovaly na podkopání našich společných zájmů. A to je pohled, který sdílí mnoho republikánů,“ dodal.
Kongres od března schválil celkovou pomoc Ukrajině ve výši 66 miliard dolarů, kterou podpořila výrazná většina republikánů. Nyní Bílý dům žádá dalších 38 miliard, takže by celková podpora anektované země překročila 100 miliard dolarů.
Omyly a paradoxy
Není to jediný omyl, jehož se dopouštějí domácí více či méně otevření stoupenci Vladimira Putina. Velký jásot z jejich řad zazněl po nedávných italských volbách, jež vyhrála koalice pravicových stran v čele s Bratry Itálie. Neberou stále na vědomí, že žijeme ve zlomové době, a od ruské invaze se svět zásadně mění.
Nová italská premiérka Giorgia Meloniová při představování vládního programu koncem října varovala, že kvůli energetické krizi a válce na Ukrajině čekají zemi složité časy. „Podlehnout Putinovu vydírání energiemi by ale problém nevyřešilo, naopak by ho umocnilo tím, že by otevřelo cestu k dalším požadavkům a vydírání,“ dodala.
Putinovcům v EU zbývá jen Viktor Orbán, jemuž ovšem úzké obchodní vazby na Rusko příliš nepomáhají při zvládání ekonomické krize. Inflace je v Maďarsku i přes četné regulace a zastropování cen vyšší než v Česku. Nepotvrdily se ani mýty šířené těmito kruhy o údajně mnohem levnějším ruském plynu z přímých kontraktů s Gazpromem.
To ovšem nebrání jejich pochvale Orbána za blokování další finanční pomoci Ukrajině, i když jde patrně jen o vydírací taktiku získat zadržované peníze z unijních fondů. Maďarsko se dostává do izolace a kvůli ambivalentnímu postoji k Rusku nabouralo i do té doby pevné vztahy s Polskem.
Přestože se „Putinovi advokáti“ často mýlili a šířili nepodložené chiméry, svůj boj nevzdávají. Budou bojovat i proti údajné totalitě. Boj za „svobodu slova“ zaměňují za boj za neomezené šíření kremelské propagandy. Obhájce proruských propagandistů Jindřich Rajchl dokonce tvrdí, že je současný režim totalitnější, než před rokem 1989.
Hysterická rétorika těchto kruhů je absurdní. Brání se přitom, že nestojí za Ruskem, ale současně nahrávají jeho obchodním a geopolitickým zájmům. Kdyby jejich představitelé na náměstích a v médiích - jako u nás - hlásali opoziční názory v Rusku, skončili by už dávno ve vězeňských celách na Sibiři. Se sazbou až patnáct let.
