Česko už dávno není tím levným nákupním rájem pro západní cizince, ale nyní to už začíná být trochu za čárou i pro mnoho obyvatel země.
Když lidé porovnávají situaci se sousedy v Evropě a čtou si o levných nákupech v Polsku či si zajedou občas do německých Drážďan, tak je to dost dráždí. Některé cenové žebříčky pak dokonce vyvolávají vášně. Třeba ten nedávný o tom, že v Česku v prvním pololetí letošního roku narostly ceny elektrické energie pro domácnosti oproti prvnímu pololetí loňského roku nejvíce z celé Evropy.
Máme další příležitost k lamentování, ale i k popřemýšlení, jak to tu vedeme a co je vlastně Fialova a co Babišova drahota. Ne vždy jsme ale schopni rozeznat, za co si můžeme sami a co nám je dáno vnějším prostředím a okolnostmi, které neovlivníme.
Příliš moc Německa
Hlavní okolností je fakt, že už dávno jsme velmi těsně ekonomicky propojeni s Německem, a to i cenami energií, té elektrické zvláště. Spolu s naším západním sousedem patříme k nejdražším na světě už hodně dlouho. Bylo tomu tak dávno před válkou na Ukrajině. Naše energetické soustavy jsou propojené a prakticky představují jeden trh zosobňovaný nyní nenáviděnou lipskou burzou. Ale jakkoli jsme ekonomicky, především vzájemným obchodem, v podstatě jedna ze spolkových zemí, nemáme ony pověstné německé platy. Proto se u nás vždy logicky velmi dobře dařilo obchodníkům s energiemi, kteří spekulovali dlouhá léta s výhodnými spotovými cenami. Nabízeli domácnostem levnější proud a vydělávali miliardy, protože lidé na to slyšeli a rizikům nerozuměli. Často také byli obelháváni.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
