Zemřel Michail Gorbačov: Hrdina i padouch, komunista, který přispěl k pádu komunistické říše
Čtěte Reflex v Googlu přednostně
Nastavte si Reflex jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Když byl v dubnu 1987 na návštěvě Československa sovětský vůdce Michail Gorbačov, veřejnost byla plna očekávání. Lidé ho všude spontánně zdravili a viseli mu na rtech. Mysleli si, že řekne něco zcela zásadního, co změní režim. Řekl toho hodně, ale byl spíše opatrný. Někteří například doufali, že zazní omluva za okupaci z roku 1968, ta se ale vůbec nekonala. Gorbačov totiž hrál vždy několik rolí najednou – byl to reformátor, ale současně pořád udržoval zdeformovaný socialismus sovětského bloku při životě. Michail Gorbačov zemřel ve věku 91 let v úterý 30. srpna.
Ve světě byl Michail Gorbačov vždy vnímán daleko lépe než doma. Společně s americkým prezidentem Ronaldem Reaganem či papežem Janem Pavlem II. jsou označováni jako lidé, kteří pomohli pobořit sovětské komunistické impérium. Pravda to je, ale jen částečná. Papež pocházející z Polska léčil duše. Reagan protlačoval demokratické principy a hodnoty s obrovskou ekonomickou a vojenskou silou v zádech. A vůdce Gorbačov vždy naznačil, co všechno by v Sovětském svazu změnil, aby pak zjistil, že to moc nejde. Setrvačnost režimu byla moc silná i na něj. Totalitní režimy sice za jeho přispění nakonec padly, ale bylo to především zásluhou jejich kolosálního ekonomického selhání a změnou dynamiky společností jednotlivých zemí střední a východní Evropy. Typickým příkladem bylo Československo – na podzim roku 1989 bylo jasné, že dál už to nejde, a to bez ohledu na to, co říkal či neříkal Gorbačov.
Michail Gorbačov ale na lidi ve světě působil pozitivně. Často ho na cestách doprovázela sympatická manželka Raisa, což nebylo u sovětských vůdců předtím obvyklé. Dokázal s Reaganem dohodnout mnohé smlouvy o jaderných či konvenčních zbraních, které učinily svět na chvíli (ano, jen na chvíli) bezpečnějším. Říkal, že zatuchlé socialistické režimy se mají změnit, ale když došlo na zásadní změny – nastolení skutečné svobody a demokracie – tak se i Gorbačov cukal. Věděl, že ztráta monopolu vlády komunistické strany by smetla i jeho. A přesně tak to nakonec i dopadlo. Proto dělal některé věci pouze polovičatě. Podobně jako naši komunisté v roce 1968.
Celkově sehrál Michail Gorbačov v dějinách 20. století pozitivní roli, ale byl někdy i padouchem, na což se někdy zapomíná. Léta poté, co se chopil v SSSR moci, nechával v Afghánistánu umírat tisíce sovětských vojáků při zcela nesmyslném pokusu o okupaci této středoasijské země (Putin ho dnes stejně nesmyslně následuje na Ukrajině). Když sílily v republikách Sovětského svazu odstředivé tendence a volání po nezávislosti jednotlivých zemí bylo čím dál hlasitější, Gorbačov bohužel souhlasil s nasazením síly proti civilistům – v Gruzii nebo v Pobaltí.
Jako každý politik, se pak až do konce svého života cítil zejména doma jako zneuznaný člověk. V Rusku je většinou společnosti dnes považovaný za člověka, který způsobil rozpad sovětského impéria, a to prý nebylo dobře (i když dobře to bylo a je). Michal Gorbačov nesl poté, co byl odstaven od moci, poměrně těžko svůj osud, protože si myslel, že je to právě on, kdo pomohl v určitou dobu změnit chod světa k lepšímu. Je to pravda, ale jen pravda částečná. Stejně jako částečné se ukázaly jeho snahy o reformy. Gorbačov totiž vždy jel jen na půl plynu, na zmáčknutí plynu až na podlahu neměl ani sílu, ani odvahu, protože by narazil do zdi. Přesto byl politikem, který patřil v Sovětském svazu k tomu lepšímu.
