Vladimir Putin, jeho mafie i většina ruských médií tvrdí, že na Ukrajině je prováděna pomocí „speciální operace“ denacifikace a že vláda v Kyjevě je nelegitimní a pučistická. Jako smyslů zbavená a v mnohém připomínající praktiky nacistů se ale často chová na Ukrajině právě ruská armáda, jejíž příslušníci vraždí civilisty, znásilňují ženy a rabují. Politická, ideová a ekonomická pozice Ruské federace tím nesmírně utrpěla. Místo Putinem vysněného silného impéria vidíme porouchané monstrum, které si ponese následky nesmyslné války ještě mnoho let. Navíc se zdá, že se u toho historie opakuje.
V noci 25. prosince 1979 začaly na kábulském letišti v Afghánistánu přistávat sovětské transportní letouny s vojenskou technikou a speciálními jednotkami na palubě. O dva dny později zahájili „speciálové“ operaci pod kódovým označením Bouře 333. Vpadli do paláce Tádž Bek a v průběhu divokých přestřelek s místní ochrankou zabili prezidenta Hafizulláha Amína. Tak začala válka Sovětského svazu v Afghánistánu, která pak trvala skoro deset let. Důvodem invaze byla podle sovětského vůdce Brežněva pomoc „soudruhům“ v Afghánistánu a nutnost zlikvidovat jejich vnitřní nepřátele. Nikdy se to ale nepodařilo. Tato válka ve střední Asii je navíc uváděna i jako jeden z možných důvodů rozpadu ekonomicky vyčerpaného, nemoderního, vnitřními problémy sužovaného a korupcí prolezlého sovětského impéria v roce 1991. Nepřipomíná vám to něco?
Vladimir Putin 24. února letošního roku v předtočeném projevu vysílaném před čtvrtou hodinou ranní středoevropského času oznámil zahájení „speciální vojenské operace s cílem demilitarizovat a denacifikovat Ukrajinu“. Krátce poté ruská armáda překročila na několika místech ukrajinské hranice. Kolem osmé ráno se nad strategicky významným letištěm Hostomel, které je vzdálené 10 kilometrů severozápadně od ukrajinské metropole Kyjeva, objevila formace zhruba 30 ruských vojenských vrtulníků, na jejichž palubě byli příslušníci speciálních jednotek. Tito vojáci měli obsadit Hostomel a zajistit bezpečné přistání transportních letadel s ruskou těžkou technikou, která by pomohla rychle obsadit Kyjev a přispět tak k pádu vlády prezidenta Zelenského (zda se měl u toho zopakovat i vražedný rej, při kterém kdysi zemřel v Kábulu Amín, to nevíme). Jenže plán ovládnout Ukrajinu, podobně jako plán ovládnout Afghánistán, se nezdařil. Důsledky by mohly být pro Rusko stejně katastrofální jako pro Sovětský svaz. Proč?
Vnitřní problémy a agrese
„Ruská federace je neúspěšným státem. Byla vybudována jako nástupce zaniklého Sovětského svazu, ale čelí ochromujícím výzvám, které ohrožují její vlastní přežití. V posledních třech desetiletích se pokusy o přeměnu Ruska v národní stát, občanský stát nebo stabilní imperiální stát ukázaly jako marné. Federace je založena na křehkých historických a ideologických základech a nedokázala vytvořit jednotnou národní identitu. Místo toho probíhá trvalý boj o budoucnost Ruska mezi nacionalisty, imperialisty, centralisty, liberály a federalisty, a to prostřednictvím konfrontací mezi Moskvou a různorodými regiony a etnickými republikami v zemi. Zdá se, že státní představitelé si jsou vědomi blížícího se nebezpečí. Ministr obrany Sergej Šojgu přirovnal Rusko k bývalé jugoslávské federaci a postěžoval si na vnější tlaky v kombinaci s vnitřními hrozbami, které by mohly zemi rozdělit podle národnostního, třídního a náboženského klíče a vést k rozpadu. Právě politika Moskvy spočívající v tuhé centralizaci, vykořisťování regionů, špatném hospodářském řízení, prohlubování represí a manipulaci s ruským nacionalismem, by mohla zemi dovést k násilné implozi namísto relativně klidného rozpadu, jehož jsme byli svědky v případě Sovětského svazu,“ napsal nedávno na webu The National Interest ve své eseji britsko-americký politolog Janusz Bugajski, který je vedoucím pracovníkem Jamestown Foundation ve Washingtonu a napsal několik knih, které se věnují současnému Rusku.
Putinovská Ruská federace je skutečně kolos na hliněných nohou. Je to největší země světa, má ohromné zdroje surovin i možnosti rozvoje, ale kvůli rigidní politice zůstává zakonzervována ve svém pomateném mesiášství. Pořád se chce poměřovat se Západem, ale kromě některých zbraní nevyrábí moderní výrobky (v Česku se například neprodává žádné masově známé ruské spotřební zboží) a od roku 1991 ze země emigrovalo kolem 5 milionů lidí, zejména těch vzdělanějších a bohatších.
Ještě jednou citujme z eseje Janusze Bugajského: „Putin a jeho bezpečnostní služby, oligarchové spjatí s Kremlem, zkorumpovaní úředníci a privilegovaná vrstva státních zaměstnanců nejsou ochotni ohrozit svou moc a peněženky prosazováním reforem, které by občanům daly možnost volby prostřednictvím demokratických voleb. Bez modernizace a diverzifikace ekonomiky v kombinaci s demokratizací, decentralizací a skutečným federalismem se přitom Rusko dostane do existenční krize.“
Ruští politici opakovaně a léta slibují obyvatelů „lepší zítřky“, ale skutek utek. Stačí se podívat na dva významné parametry.
Podle údajů Světové banky byl podíl Ruska na světovém HDP v roce 2021 už jen 1,7 procenta a postupně klesá. Před největší zemi světa se 143 miliony obyvatel (počítáno bez okupovaného Krymu) se v tomto případě už dostala i dynamická Jižní Korea. A stejný podíl na světovém HDP jako Rusko mají na 12. až 14. místě žebříčku Brazílie a Austrálie (ta má pouze 26 milionů obyvatel). Pro srovnání: Spojené státy minulý rok vyprodukovaly 24,4 procenta světového HDP, Čína 17,9 a Japonsko 5,4 procenta.
Podle Mezinárodního institutu pro strategická studia pak byly loni ruské armádní výdaje ve výši 62,2 miliardy dolarů. Jenže to je podobné číslo jako v roce 2012. USA daly minulý rok na obranu 754 miliard dolarů, Čína 207 (ale číslo je pravděpodobně vyšší), Velká Británie téměř 71 a Indie kolem 70 miliard dolarů. Moskevské vlády nemají peníze, aby více investovaly do své armády. To je kromě špatného řízení, korupčního prostředí, nedostatečného výcviku a špatné logistiky příčinou toho, že na Ukrajině vidíme masivní lidské ruské ztráty i velké množství zničené techniky. Vyhrožování jadernými zbraněmi a supermoderními tanky (ty kvůli jejich mizivému počtu nelze reálně nasadit) Rusko pořád provozuje, ale to, co vidíme na ukrajinských bojištích, je pro údajně jednu z největších armád světa blamáž. Proto se Rusko ze zoufalství uchyluje na Ukrajině k barbarskému vraždění civilistů, odpornému znásilňování žen a použití neobyčejné brutality při dobývání vzdorujících měst.
Diktátor Putin (v tom ho podporuje i většina ruského zmanipulovaného obyvatelstva) se snaží válkou na Ukrajině a agresivitou na mezinárodní scéně zamaskovat domácí trhliny. Dost dlouho mu to vycházelo. Stačí se podívat na mírné sankce proti Rusku po okupaci Krymu v roce 2014. Navíc Moskva nacházela v Evropě přímluvce, kterými byly Německo, Itálie, Rakousko, Maďarsko, Srbsko či Řecko. Snaha o rozklad Západu se ale nakonec nepodařil. Válka na Ukrajině vyvolala zcela opačné efekty, než si ruští vládci představovali. Hozený ruský bumerang se vrací ze Západu a letí na Moskvu…
Putin a Rusko v nesnázích
Západ se kvůli konfliktu na Ukrajině začal strachovat o svoji bezpečnost a začal ještě více zbrojit. V těchto zbrojních závodech nemůže Rusko vyhrát. Na to nemá a nebude mít finanční zdroje. Opakuje se historie z dob Sovětského svazu.
Západ uvalil na Rusko a tisíce Rusů tvrdé ekonomické sankce, které postupně zemi i jednotlivce připraví o napojení na část mezinárodního obchodu, znemožní přístup k některým moderním technologiím a bude mít fatální následky pro majetkové poměry ruských oligarchů. Putin a jeho nohsledové se mohou tvářit, jak chtějí, ale bude to bolet (jistě, zabolí to i Západ, ale méně). Tím se opět opakuje historie z dob Sovětského svazu, opakuje se situace po invazi do Afghánistánu.
Pokud mělo Rusko v Evropě nějaké tiché či otevřené spojence, o většinu z nich přišlo. Zůstává orbánovské Maďarsko a Srbsko. Neutrální země jako Švédsko a Finsko udělaly přesný opak toho, co si Rusko vždy přálo – budou více zbrojit a pokukují po členství v NATO.
Rusko chtělo válkou na Ukrajině odstrašit NATO, aby se „necpalo“ dál k jeho hranicím. Jenže Severoatlantická aliance v reakci na nastalou situaci naopak posiluje pozice v Pobaltí, Polsku, na Slovensku, v Bulharsku i Rumunsku. Bude daleko blíž ruským hranicím a v ještě početnějším stavu než předtím. To Putin nechtěl. Dal k tomu ale sám Západu válkou na Ukrajině pádný důvod.
Rusko si kvůli Ukrajině vytvořilo na Západě i mnoho jednoznačných nepřátel, a to nepůjde změnit ani za mnoho dalších let. Jsou to například Velká Británie, Polsko, Estonsko, Litva, Lotyšsko, ale i Česko. Hra s ohněm přivála Putinovi velký požár ve vzájemných vztazích.
Moskva si také velmi bláhově představovala, že Ukrajinci se jí podvolí a stanou se ruským předpolím v boji proti Západu. Jenže ani to se už nestane. Nenávist, kterou Rusové svým zločinným chováním vyvolali, jim Ukrajince na dlouho odcizila. Je jedno kdo vojensky v této válce zvítězí, ale většina ukrajinských duší je už od těch ruských hodně, ale hodně vzdálená.
Náhlý rozpad Sovětského svazu před více než třiceti lety by měl sloužit jako poučení, že ke geopolitickým revolucím dochází bez ohledu na popírání ze strany Putina nebo dlouholetému lpění Západu na statusu quo, které nepočítalo se změnami režimu v Rusku. Válka na Ukrajině ale obnažila mnohé ruské slabiny. Strašák neúspěšné a v podstatě již zapomenuté sovětské války v Afghánistánu se opět vynořil nad Kremlem. Dopady konfliktu na Ukrajině mohou být přitom podobně ničivé. Neuvidíme je dnes, ani zítra, ani za měsíc a možná ani za rok. Je to jed, který působí pomalu. Je přitom nepochopitelné, že Putin se nechal sebevražedně otrávit právě tímto způsobem.
