Ostrou debatu vyvolal nedávný výrok ministryně obrany Jany Černochové na síti Twitter v souvislosti s násilnou smrtí dcery Putinova hlavního ideologa Alexandra Dugina. Ministryně vyjádřila nelítost nad jejím skonem, což povzbudilo proruskou kliku k reakci.
„Potlačuji přirozenou lidskou reakci na tragickou smrt. Ale toto jsou skuteční vrazi a váleční štváči. A není mi líto ani dcery, ani truchlícího otce. Je mi líto tisíců lidí zavražděných v důsledku jejich propagandy a odporné ideologie. Dnešní noc na 21. 8. si v Rusku zapamatují. “
Tento výrok u nás pobouřil zejména známého proruského politika, prvního místopředsedu Trikolory Petra Štěpánka, který v souvislosti s výše uvedeným výrokem implicitně naznačil, že se paní ministryně takovým výrokem dopouští trestného činu podpory a propagace terorismu. Obdobně se vyjádřil i ruský velvyslanec při OSN Vasilij Něbenzja.
Přitom trestní zákon popisuje propagaci terorismu takto: „Kdo veřejně podněcuje ke spáchání teroristického trestného činu, nebo kdo veřejně schvaluje spáchaný teroristický trestný čin nebo pro něj veřejně vychvaluje jeho pachatele, bude potrestán odnětím svobody na dvě léta až deset let.“
Jedná se o relativně novou skutkovou podstatu v rámci českého trestního práva, kde podmínkou jejího naplnění je buď:
● podněcování ke spáchání teroristického trestného činu, nebo
● veřejné schvalování teroristického trestného činu, nebo
● veřejné vychvalování jeho pachatele.
K podněcování by docházelo tehdy, pokud by samotný výrok měl vzbudit v někom touhu či odhodlání spáchat teroristický čin. Paní ministryně zde však po žádném dalším teroristickém útoku nevolá, a pokud taková touha v někom přeci jen vzplane, nebude to v přímém důsledku výroku paní Černochové.
Obdobně si pak můžeme všimnout, že výrok neobsahuje ani nepřímo schvalování bombového útoku a už vůbec ne jakoukoliv glorifikaci jeho pachatele.
Snažit se zde proto napasovat skutkovou podstatu výše uvedeného trestného činu je zcela mimoběžné a vypovídá o právní znalosti pana Štěpánka. Jeho přecitlivělá aplikace práva, tj. označování ostatních hned za zločince nasvědčuje spíše schematickému uvažování populistického politika než věcné úvaze.
Aby se zde jednalo o trestný čin, musel by výrok znít opravdu jinak. Například pokud by ministryně uvedla „doufám, že příště dostanou i Dugina“ nebo „byla bych ráda, kdybychom takto povedených akcí viděli více“ či „úspěšného atentátníka by měli ocenit vyznamenáním“. Někomu se to nemusí jevit jako podstatný rozdíl, z pohledu práva však významný skutečně je.
Je sice pravdou, že paní ministryně čin ani neodsoudila, tím však nespáchala trestný čin. Ostatně těžko to od ní požadovat v případě násilné smrti ženy, která schvalovala zabíjení ukrajinských civilistů ruskou armádou a požadovala další eskalaci konfliktu, rozuměj další zabíjení Ukrajinců, to vše samozřejmě i v ruské televizi a opakovaně.
Můžeme tedy bezpečně říci, že tímto výrokem paní ministryně tyto hranice překročeny nebyly.
Autor je advokát
