nahoru

Marek Stoniš: Jak dopadají moje soukromé války?

Marek Stoniš 18. srpna 2022 • 06:00
Nevolit podobně duhového politika je jednoduché. Ale nejezdit duhovým autem nebo nemít peníze v uhlíkově neutrální bance poněkud složitější...
Nevolit podobně duhového politika je jednoduché. Ale nejezdit duhovým autem nebo nemít peníze v uhlíkově neutrální bance poněkud složitější...
• foto: 
fotomontáž Jan Ignác Říha

Když se mě někdo zeptá, co dělám proti tomu či onomu zlu, neřádu či absurditě, odpovídám jednoznačně: Co můžu!

Nicméně jsem si zpracoval výsledky těchto svých soukromých válek a nezdá se, že bych přes veškeré vynaložené úsilí na bitevních polích vítězil. Spíše naopak. Posuďte sami:

  • S povděkem jsem před několika lety přivítal mobilní aplikaci Bez ­Andreje, jež mi umožňovala prostřednictvím chytrého telefonu zjišťovat v obchodě, která potravina pochází z holdingu Agro­fert, abych se mohl vyhnout jejímu nákupu. Vadil mi obří konflikt zájmů Andreje Babiše, spočívající v tom, že jako ministr financí, posléze dokonce premiér, spolurozhodoval o dotacích a zároveň je jeho firmy inkasovaly. Sto miliónů korun pro jeho továrnu na výrobu toastů lze považovat za jeden odstrašující příklad za všechny ty ostatní veřejné miliardy. A výsledek mého pevného spotřebitelského postoje? Tristní. Firmy Andreje Babiše, včetně těch potravinářských, po dobu jeho pobytu ve vládních pozicích vydělaly (a inkasovaly na dotacích) nejvíce ve svých podnikatelských ­dějinách.
  • Banka, v níž mám úvěr a hypotéku, se rozhodla, že už nebude bankou, ale ústavem, který začne vychovávat své klienty za jejich peníze k zelenému progresivismu. Začala sponzorovat „udržitelné turné“ děsivých zpěváků, bojovat proti českým vánočním tradicím (kapry i klima to bolí, nekupujte je ke štědrovečerní večeři!), prosazovat vlastní uhlíkovou neutralitu, poskytovat úvěry jen těm, kteří přísahají na změnu klimatu způsobenou člověkem, a nakonec si nakupovat ve velkém elektroauta, protože prostě protože. Rozhodl jsem se proto změnit banku, ale: V jiných to není lepší, a pokud ano, administrativa a čas strávený přechodem k nim mě nakonec odradily od zásadového prásknutí vraty své zeleně zešílevší banky.
  • Minulý týden vypukl v Praze ­festival sexuální jinakosti. Pražský primátor Hřib a s ním celá magistrátní koalice přispěli na pořádání těchto orgií ­hrdosti zhruba miliónem veřejných korun, na což se dá reagovat velmi snadno: prostě politiky, kteří pro něco takového zvednou ruku, nevolit. Což činím a učiním. Jenže se to na mě začalo jinakostně valit i z jiných stran: Své logo duhově vybarvila automobilka, jejímž výrobkem jezdím. To ho mám prodat a přejít k jiné? A kdo mi zaručí, že za pár týdnů „nezduhovatí“ taky? Do práce mi přišla dárková taška od distributora limonády, kterou mám v oblibě. V ní duhový kelímek a tričko, kde je logo vyvedené… no, co vám mám vysvětlovat. Jenže jak mám vysvětlit případný bojkot této limonády svému sedmiletému synovi, jenž ji taky občas pije? Poradíte? A nedosti na tom: Týden oslavy sexuální jinakosti vy­vrcholil desetitisícovým průvodem, který žádal schválení manželství pro všechny, tedy i pro zastánce sexuální jinakosti.

A to se kvůli nim mám rozvést, nebo co?!

Text vyšel jako úvodník nového Reflexu >>>





Diskuse ke článku
Diskuze se zobrazují pouze uživatelům, kteří jsou přihlášeni na Facebooku a odsouhlasili cookies. Pokud pod články nevidíte diskuze, zkontrolujte prosím toto nastavení.
 

E15
Nejčtenější