Doprovodným jevem kauzy kolem bývalého náměstka pražského primátora Petra Hlubučka je zástup pozoruhodných bojovníků za morálku. Mají svého vůdce v Andreji Babišovi, pozadu ale nezůstávají ani jeho bývalí či současní spojenci.
Korupční aféra v Dopravním podniku hlavního města Prahy (DPP) má výbušný potenciál, ačkoli začínají prosakovat zprávy, že policejní usnesení, na jehož základě byla realizována razie a zatýkání Hlubučkovy skupiny, připomíná spíš beletrii určenou pro vybrané novináře pro zesílení mediálního efektu, než soupis přímých důkazů o závažné trestné činnosti.
Za pádné důkazy u soudu nelze považovat odposlechy bez prokázání nezákonných penězovodů, či dokonce obsáhlé bulvární reportáže z kokainových party. Čas teprve ukáže, zda mají orgány činné v trestním řízení skutečně nabito. To neznamená nebrat vážně závažnost této kauzy a hnutí STAN se s ní musí věrohodně vypořádat.
Dvojí metr
Stojí však za pozornost, kdo všechno se snaží na této aféře přiživovat. Je pochopitelné, že Hlubučkova kauza vyhovuje současné opozici a odvrací pozornost od jejího chování. Do očí bijící je ale uplatňovaný dvojí metr.
Tomio Okamura nevyzýval k vyhození hnutí ANO z vlády v době, kdy byl premiér Babiš obviněný z padesátimilionového dotačního podvodu. Naopak se mu pokoušel krýt záda před druhým hlasováním sněmovny o vydání k trestnímu stíhání. Dokonce se podbízel, že jeho menšinovou vládu podrží.
Dnes odstupují ministr a další funkcionáři kvůli kontaktům na kontroverzního lobbistu Michala Redla. Nejvíce ovšem křičí Babiš, který založil oligarchické hnutí jako servisní organizaci prosazující jeho politické a byznysové zájmy. Poslanecký klub ANO nejenže nevyzval Babiše k rezignaci, ale naopak mu pokaždé stylem omerty přikryl záda a pomáhal zahlazovat veškerá obvinění.
Babišův aparát dosazený do státní správy se choval jako těžební společnost miliardových dotací a veřejných zakázek. Boss hnutí ANO už nepotřeboval žádné kmotry a lobbisty. Obsadil významná místa v policii svými lidmi, kteří se okamžitě přestali vážně zajímat o jeho kauzy, nebo je odložili. Žádná razie v Agrofertu kvůli podezření z daňových úniků z předražené a zřejmě i fiktivní reklamy na Čapím hnízdě se nekonala.
V éře premiéra Babiše zafungoval pud sebezáchovy. Policisté si dobře všimli, jak dopadl vyšetřovatel Čapího hnízda Pavel Nevtípil, jehož se bezpečnostní mafie Agrofertu uvnitř i vně policejních složek pokoušela zlikvidovat.
Historie se opakuje
Na této dehonestaci se podílela část detektivů bývalého protimafiánského útvaru. Jeho šéf Robert Šlachta později s těmito kolegy založil policejní hnutí Přísaha, a razie v dopravním podniku je dnes vodou i na jeho mlýn.
„STAN je skořápka prolezlá korupcí, Rakušan je jen bílý kůň. Musel vědět, co se děje, jinak nechápu, jak mohl řídit ministerstvo vnitra,“ řekl Šlachta v Rozstřelu na iDNES.cz a prakticky opakuje mantru Andreje Babiše. Rakušanovi nevěří, na rozdíl od policie a dozorového Vrchního státního zastupitelství v Praze.
„Jestli státní zástupce povolil zásah, tak věděl. Měli nabito k tomu, aby několik lidí hned omezili na svobodě. Policisté si jsou jisti a jsem za to rád,“ pochválil Šlachta razii a dozorového žalobce Adama Borgulu, s nímž ÚOOZ rozjel jízdenkovou kauzu dopravního podniku před deseti lety.
Loni tato podobně naaranžovaná aféra skončila blamáží. Soudce Borgulu v rozsudku ostře zkritizoval, rozcupoval výpovědi klíčových svědků a opakovaně poukázal na to, že tvrzení dozorového žalobce není opřeno o relevantní důkazy, ale o pouhé domněnky.
Nikde není psáno, že v čerstvé kauze nebude žaloba úspěšnější, ale po dosavadních výkonech vrchních žalobců Lenky Bradáčové (kauzy DPP, OKD, CASA, generál Halenka) je na místě zvýšená obezřetnost. Všechny skončily zproštěním viny obžalovaných.
Společně s oligarchou
Šlachta nepůsobí jako bijec proti zlořádům přesvědčivě, když jeho útvar figuroval v řadě kauz šitých na míru oligarchovi Babišovi. Jejich zájmy se spojily už v tehdy grandiózně avizované obří korupci na Úřadu vlády, jež se dodnes neprokázala, ale umetla Babišovi cestu k moci.
ÚOOZ kooperoval s Babišem i po volbách, zejména ve válce s ČSSD o policejní reorganizaci. Šéf ANO označoval Šlachtův útvar za jediný poctivý ostrůvek v policii, přičemž tomuto souručenství masivně vypomáhaly deníky Agrofertu, kam cíleně proudily úniky ze živých spisů ÚOOZ.
Šlachta využil svého blízkého spolupracovníka Jiřího Komárka ke lživému očernění policejního prezidenta Tomáše Tuhého. Komárek se následně pokoušel rovněž bez důkazů očernit vyšetřovatele Čapího hnízda Pavla Nevtípila před druhým vydáním Babiše sněmovnou k trestnímu stíhání.
ÚOOZ vystupoval v dalších mediálně exponovaných kauzách, vyhovujících politickým či byznysovým zájmům Babišova impéria, ať už šlo o případy Bereta, Vidkun nebo továrny na biopaliva Oleo Chemical, jejíž majitelé se nechtěli podvolit expanzi Agrofertu.
Šlachta se s Babišem – spíš naoko - rozkmotřil až poté, když si uvědomil, že s ním už nepočítá a nedostane kýžený post policejního prezidenta. Trafika náměstka ředitele Celní správy Šlachtovi nestačila, a proto se rozhodl vstoupit do politiky. Vedení hnutí Přísaha tvoří jeho spolupracovníci z ÚOOZ, kteří rovněž zakotvili v Babišově Celní a Finanční správě, včetně pověstného Komárka.
Staré zlaté časy
Šlachta se později svěřil, že se v Babišovi zklamal. Prý mu věřil, že boj s korupcí myslí vážně. To neznal jeho minulost? Dokonce dnes farizejsky prohlašuje, že kdyby vyšetřování Čapího hnízda vedl on, bylo by už dávno u soudu. Do té doby však nikdy nevyzýval Babiše k vyvození odpovědnosti, a to ani v době, kdy evropské audity konstatovaly nezákonné čerpání unijních dotací Agrofertu.
Proč připomínat mimoparlamentního Šlachtu? Zařadil se do karnevalu farizejů, ale nelze se divit, že se mu aktuální razie líbí. Připomíná mu staré zlaté časy. Nese podobný rukopis a sporné metody vyšetřování, na které byl ve spolupráci se sehranými státními zástupci zvyklý.
Je vedlejší, že se často neprokázaly u soudu, ale dokázaly vytvořit politický závar i na nejvyšší úrovni. A to Šlachtu vždycky bavilo víc, než rozkrývat organizovaný zločin ruskojazyčných mafií nebo metanolové aféry.
