Inflace a růst cen energií. Tlak na růst mezd. Finančně i lidsky vyčerpaný systém z důvodu extrémního nasazení při řešení pandemie. Nárůst nakumulovaných, odkládaných výkonů. Výzvy v dlouhodobě podfinancovaných oblastech, jako je mentální zdraví, sociální služby, péče o seniory nebo závislosti, které covid znásobil. Postcovid. Demografický trend. Fiskální tlak na úspory veřejných financí…
Pokud bychom chtěli teoretizovat a udělat soupis negativních faktorů, které mohou potkat veřejné zdravotnictví, mohli bychom udělat analýzu aktuálního stavu. Bohužel. Vláda Petra Fialy dostala nezáviděníhodný koktejl. Ekonomika zdravotnictví je při zachování statu quo dlouhodobě neudržitelná. Bylo to zřejmé již před pandemií COVID-19, kdy se dalo předstírat, že problém neexistuje, i když na to odborníci upozorňovali. Ale pandemie to odhalila v plné míře. Co s tím?
Makroekonomické i demografické indikátory ukazují, že rychlá řešení (zvýšit daně a odvody nebo snížit dostupnost péče) nejsou snadné – na obou stranách rovnice je obrovský tlak proti směru opatření, která by se fiskálně nabízela. Asi se jim stejně nevyhneme… Ale šanci nabízí i nové přístupy ke zdravotní politice, které skýtají velký potenciál. Jednou z nich je právě harm reduction v oblasti snižování závislostí.
Tento relativně nový trend říká: Preference lidí nezměníme paragrafy, ale můžeme je chytře směrovat tam, kde budou saturovány s nižším rizikem a zároveň budou působit menší společenské náklady. Typickým příkladem harm reduction politik je snižování společenských rizik a nákladů užívání nikotinu.
Data ukazují, že kouření škodí zdraví, a ví to skoro každý. Data ukazují ale také to, že navzdory povědomí o škodlivosti kouření cigaret se nedaří eliminovat prevalenci kouření tak, jak by si regulátoři přáli. Politika „zakaž a trestej“ nefunguje stoprocentně nikde na světě, a to ani v zemích, kde je regulace mnohem tvrdší než u nás. Efektivním řešením je právě využití cílených opatření, která pomohou snižovat přímo rizika u neinformovaných spotřebitelů a nepřímo také negativní externality spojené s kouřením.
Implementace do praxe stojí na třech pilířích.
Tím první je nastavení daní tak, aby reflektovaly míru rizika ve spotřebě jednotlivých nikotinových produktů. Optikou politiky snižování rizik má smysl, aby byly nikotinové sáčky (neobsahují tabák, nehoří) nebo elektronické cigarety (nehoří, některé náplně neobsahují nikotin) byly zdaněny méně než standardní spalované cigarety (obsahují tabák, hoří, představují riziko pro kuřáka i okolí), ale již nedává smysl, aby byl daňově zvýhodněn řezaný tabák (určený k balení „standardních“ cigaret).
Tím druhým je tzv. evidence-based policy, tedy politika založená na práci s daty a jejich správnou intepretací. Pokud vidíme na datech, že prohibitivní přístup nefunguje, respektive pokud vidíme, že ve vědecké komunitě (vč. nekompromisních odpůrců kouření) roste volání po harm reduction, založené na studiích a analýzách zahraničních respektovaných pracovišť, je krátkozraké tento trend ignorovat, notabene v České republice s její geografickou polohou.
A zatřetí, zákony není možné chrlit jako bublinky z bublifuku. Každá regulace, když už ji zavádíme, musí mít jasný cíl. Cíle regulace musí být definovatelné a měřitelné. Chci vybrat vyšší daně? Snížit prevalenci? Omezit konzumaci u mladistvých? Prosím, beze všeho… Ale musím vědět jak, čím, o kolik a do kdy. Součástí zákona nebo vyhlášky tedy musí být zřejmý způsob kontroly účinnosti opatření v časové ose a scénáře řešení, včetně navazující legislativní úpravy (Změníme opatření? Zpřísníme opatření? Zrušíme?).
To, že vláda Petra Fialy si do programového prohlášení vnukla záměr držet se politiky snižování rizik při politikách závislostí je mimořádně dobrá zpráva. Podíváme-li se na současnou podobu protidrogové politiky, včetně agendy znovujmenovaného národního protidrogového koordinátora, vidíme totiž, že Česko má na čem stavět – v mezinárodním srovnání si nevedeme vůbec špatně. To potvrzuje i nově zveřejněný Harm reduction index, který přisoudil České republice druhé místo mezi porovnávanými zeměmi. Snižování společenských dopadů formou harm reduction je efektivní a přináší krátkodobé, ale také benefity.
Autor je ekonom, působí jako ředitel výzkumu v Centru ekonomických a tržních analýz.
