Bob Marley proslavil jamajskou hudbu až v Británii. Zemřel kvůli zranění z fotbalu a odporu k západní medicíně
Dnes je tomu 45 let od chvíle, kdy ze světa odešel Bob Marley. Hvězdu žánru reggae zná celý svět, spousta zajímavých detailů jeho krátkého života je ale málo známá a nejasná. Víte třeba, že bychom Marleyho měli považovat spíše za britského zpěváka? Nebo proč a jak se symbol svobodné Jamajky dostal do partnerství s potomkem koloniální rodiny, která zbohatla na otrocké práci?8 A je pravda, že Marley zemřel kvůli náboženským předsudkům vůči západní medicíně?
Bob Marley se narodil jako Nesta Robert Marley v únoru roku 1945 v malém jamajském městečku Nine Miles. Jméno Marley zdědil po svém otci Norvalu Sinclair Marleymu. Vysloužilý britský námořník se na Jamajce živil jako dozorce na plantážích a po zvyku svých krajanů si krátil čas sexuálním obtěžováním mladých Jamajčanek. Jednou z jeho obětí byla osmnáctiletá Cedella Booker. Když se jí narodil syn, dívku opustil, zanechal ji napospas chudobě a za deset let zemřel.
Vyrůstat v poválečné, koloniálním vykořisťováním zbídačené Jamajce bylo těžké samo o sobě. Marley to měl ještě složitější kvůli svému smíšenému původu. Mezi Jamajčany panovala vůči bílým plantážníkům pochopitelná nenávist. Šikana se kvůli světlejší pleti snášela i na Boba, který si musel na ulicích chudinského Trench Townu respekt získávat pěstmi. Budoucí zapřisáhlý pacifista byl tak dobrý bitkař, že si vysloužil obdivnou přezdívku „Tuff Gong“ (Drsňák Gong). Marley ji později používal jako jméno pro své různé podniky a nahrávací studia.
Rasta
Slovo „Gong“ bylo v Marleyho přezdívce odkazem na Leonarda „Gonga“ Howella – zakladatele a misionáře rastafariánství. Hnutí Rasta je zvláštní směs ortodoxního křesťanství, panafrikanismu, afrocentrismu a karibských duchovních nauk. Za zemi zaslíbenou (Zion) považují Rastafariáni Etiopii a jednu část jejich svaté Trojice (živoucího boha Jah) zosobňuje etiopský císař Haile Selassie, jehož královský titul „Ras Tafari“ dal celému hnutí jméno. Marley byl vychováván jako katolík, s rastafariánstvím se ale seznámil už jako teenager a v 60. letech k němu konvertoval. Se Selassiem se měl setkat během návštěvy Etiopie, kam přiletěl v roce 1978 podpořit komunity rastafariánských imigrantů. Císaři, který příchozím Jamajčanům daroval rozsáhlé pozemky, bohužel nemohl poděkovat. Selassie byl komunistickou vojenskou juntou v roce 1974 svržen a o rok později zemřel ve vyhnanství.
Zvláštní duchovní život Boba Marleyho dokresluje epizoda, kdy se jako teenager živil věštěním z ruky. Nábožensky založenou matku to znepokojovalo, mezi klienty byl ale mladý jasnovidec velmi oblíbený. Jednoho dne ale prý nahlédl do vlastního osudu a viděl v něm, že se stane hudebníkem. V roce 1963 proto s nevlastním bratrem Bunnym Wailerem a kamarádem Peterem Toshem založili ska kapelu „The Teenagers“. Později ji přejmenovali na The Wailing Rudeboys, The Wailing Wailers a konečně na The Wailers.
Reggae
Jamajka byla coby britská kolonie odkázaná na monopolní a nekonečně nudné vysílání BBC. Namísto oficiálních radiostanic si proto Jamajčané ladili stanice americké. Jamajka je sice od břehů USA daleko, na kontinentu ale ve stejné době vznikaly stanice schopné pokrýt signálem stovky kilometrů. Důvodem byly konzervativní playlisty velkých radiostanic ovládaných inzerenty a cenzurními komisemi bohabojných mravokárců. Mládež toužící po jazzu, R’n‘B, rokenrolu a soulu si proto musela naladit pirátské stanice schovávající se před úřady za hranicemi. Nejslavnější XERF, kde hudbu vybíral legendární diskžokej Wolman Jack, sídlila až v Mexiku. Její silné vysílače ale dokázaly pokrýt celou Severní Ameriku a za dobrého počasí dosáhly i na ostrovy v Karibiku. Americký jazz, R’n‘B a jižanský soul se na ostrově plném muzikantů během pár let přetavil ve ska, rocksteady a reggae.
Jamajská hudební scéna byla (a dodnes je) zcela pod kontrolou producentů a majitelů nahrávacích studií. Bob, Peter a Bunny nejprve zkoušeli štěstí u Leslieho Konga, producenta prvního mezinárodního ska hitu Miss Jamaica. Prorazili ale až u Clementa „Sira Coxsone“ Dodda, majitele legendárního jamajského Studia One a obřího soundsystému Downbeat, se kterým objížděl Jamajku a pořádal taneční party pod otevřeným nebem. Dodd a jeho věčný rival Duke Reid (majitel Trojan Records) byli velkými inovátory jamajské hudby. V jejich studiích se zrodilo ska, rocksteady i reggae a díky kočujícím soundsystémům se jejich nahrávky mohly stát obrovskými hity. Marleyho Wailers se takto podařilo prorazit s písní Simmer Down. Singl se stal v roce 1964 nejprodávanější deskou na Jamajce a z mladé trojice se staly rázem hvězdy.
Exodus do Británie
Sláva s sebou vždy nese problémy a v divokém prostředí jamajského hudebního byznysu to platí dvojnásob. Wailers se nejprve pohádali s Doddem o tantiémy a autorská práva. Peníze stály i za rozpadem jejich krátké, ale plodné spolupráce s bláznivým inovátorem a otcem dubu Lee „Scratch“ Perrym. Kromě autorských rozepří se Marley a jeho Wailers začali zaplétat do politických rivalit. Obrovská popularita, kterou reggae požívalo mezi chudými jamajskými vesničany, z hudby udělala oblíbený nástroj politických kampaní. Podpořit při volbách jednu stranu ale znamenalo vystavit se nenávisti strany druhé, a tím pádem i riziku násilí a atentátů. Marley na to doplatil ve vyostřených volbách v roce 1976, kdy se vládnoucí levicovou People's National Party snažili svrhnout konzervativní Labouristé napojení na Británii a USA.
Wailers se snažili zachovávat neutralitu. Přistoupili ale na žádost premiéra Michaela Manleyho, aby vystoupili jako hlavní hvězda koncertu „Smile Jamaica“. Jak název napovídá, akce měla být deklarací smíru a pokusem uklidnit eskalující předvolební boj. Z Marleyho ale účast na akci levicové PNP udělalo cíl nenávisti gangů podporovaných údajně i americkou CIA. Dva dny před vystoupením ho v jeho domě přepadlo sedmičlenné komando atentátníků a zpěváka, jeho ženu Ritu a manažera Dona Taylora těžce postřelili. Marley navzdory zraněním koncert odehrál, rovnou z pódia odjel na letiště a odletěl do Británie.
Dědic rodu Blackwellů
Marley v té době měl již v Británii vybudované zázemí. Létal sem pravidelně už od roku 1972 a stal se aktivním členem zdejší rastafariánské komunity. V roce 1973 Marley navštívil Chrise Blackwella, majitele labelu Island Records, a nabídl mu, že pro něj nahraje singl. Blackwella k Jamajce pojil celý jeho život. Byl potomkem dynastie Lindů, která na ostrov připlula už v 18. století a patřila k největším (některé zdroje uvádí, že i k nejkrutějším) majitelům otrokářských plantáží. Chris tuto éru už nezažil. Narodil se v roce 1937, kdy ale jeho rodina stále patřila k nejbohatším jamajským klanům (jeho matka Blanche byla milenkou a můzou Iana Fleminga, autora Jamese Bonda). Blackwell se s reggae seznámil během práce pro realitní společnost, kde měl na starosti správu jukeboxů. V Británii si proto založil label Island Records a začal reggae šířit do Evropy a zbytku světa. Namísto jednoho singlu s Marleym nahrál celé album Catch a Fire. Deska z Wailers udělala celosvětové hvězdy a z reggae kulturní fenomén.
Bob Marley je sice považován za jamajského zpěváka, většinu svých největších hitů ale nahrál v Británii v produkci Chrise Blackwella. Jejich spolupráce dala světu album Exodus (nahrané po Marleyho exodu z Jamajky) i legendární Babylon by Bus, považované za jedno z nejlepších živých alb v historii. Blackwell je ale považován i za důvod rozchodu původních Wailers. Jeho producentské vedení vždy upřednostňovalo Marleyho jako hlavní hvězdu a Peter Tosh a Bunny Wailer byli odsunuti do pozadí. V roce 1974 se po dlouhých rozepřích skupina rozpadla a všichni tři se vydali na sólové dráhy. Jméno The Wailers zůstalo Marleymu, od této chvíle ale bylo uváděno jako „Bob Marley and the Wailers“.
Fotbal a příliš brzký odchod
Kromě hudby byl Marleyho největší vášní fotbal. Ze svého studia Tuff Gong si mezi nahráváním pravidelně odskakoval zakopat do blízkého Battersea Parku. Byl známý i tím, že novinářům poskytoval rozhovor jen pod podmínkou, že si proti Wailers zahrají rychlé utkání. V 70. letech dokonce zaměstnal jamajského fotbalistu Allana Colea jako tour managera a mezi koncerty s ním piloval dribling a přihrávky.
Fotbal byl bohužel i příčinou jeho předčasné smrti. V roce 1977 mu lékaři diagnostikovali zhoubný melanom na palci nohy vzniklý pravděpodobně v následku zanedbaného fotbalového zranění. Marleyho náboženské přesvědčení zakazovalo nemocný prst amputovat a místo toho se pokusil nemoc léčit na bavorské klinice „alternativní medicíny“.
V roce 1980 už nádor metastázoval do celého těla a na jaře roku 1981 se Bob Marley rozhodl odletět na Jamajku, kde hodlal odejít ze světa. Cestu jeho zesláblé tělo bohužel nevydrželo. Během letu u něj došlo k vážným komplikacím. Zemřel 11. května v nemocnici v Miami ve věku pouhých 36 let. K odpočinku na hřbitově svého rodného městečka Nine Mile byl uložen ve společnosti své kytary, fotbalového míče a květu marihuany.
