Ve středu jsem šel po Václavském náměstí a nečekaně narazil na demonstraci lidí, kteří velmi nevybíravě protestovali proti vládě. V ekonomice se přitom ještě nic zásadního neděje a lidé už protestují. Jaké to bude asi na podzim, až na nás ve velkém dopadnou vyšší hypotéky, dražší energie a hlavně ceny potravin? To bude teprve hukot.
Jako první se vládě ozývají odboráři. Žádají vyšší růst platů ve státní správě a vyšší minimální mzdu. Vláda se pochopitelně brání a tvrdí, že nemůže zvyšovat mzdy o celou inflaci, protože tím by se roztočilo kolečko: vyšší mzdy, vyšší inflace a zase vyšší mzdy. To by skončilo hyperinflací.
Poslední statistiky přitom argumenty odborů posilují. Nikdo se jim nemůže divit, že bojují za vyšší mzdy, když reálné mzdy rekordně klesají. Průměrná mzda v České republice v 1. čtvrtletí meziročně vzrostla o 7,2 procenta na 37 929 korun. Reálně ale kvůli vysoké inflaci meziročně klesla o 3,6 procenta. Doposud jsme přitom nejvyšší pokles reálných mezd zažili v roce 2013, kdy mzdy poklesly z dnešního pohledu „jen“ o 1,5 %.
Ve skutečnosti je přitom situace ještě horší, než říká zmíněná statistika. Průměrná mzda je jen hra statistiky. Zhruba dvě třetiny lidí totiž na toto číslo nedosáhne. Daleko více o stavu věcí vypovídá medián, který si můžeme představit tak, že seřadíme všechny mzdy v ekonomice od nejnižší po nejvyšší a zabodneme prst doprostřed řady. Medián přitom roste pomaleji než průměr. Většina lidí tak zaznamenala propad životní úrovně o více než 4 %. To je opravdu hodně.
Alarmující na tom je, že zatímco mzdy reálně klesaly, maloobchodní tržby v dubnu reálně rostly, a to hned o 6,2 %. Rozevírají se tak nůžky mezi příjmy a výdaji. Více lidí musí sahat do úspor nebo přestat spořit. Logicky to nemůže skončit ničím jiným než růstem osobních bankrotů a exekucí. Lidé budou extrémně naštvaní.
A bude hůř. Ceny ještě porostou. Trh práce je totiž přehřátý. Stále pozorujeme zvláštní situaci, kdy je počet volných pracovních míst o více než sto tisíc vyšší než počet žadatelů o práci. Při hlubší analýze však zjistíme, že toto platí jen pro nekvalifikovanou práci. Práci najdou rychle všichni ti, kteří chtějí pracovat v montovnách či skladech. Práce v kancelářích či dokonce vývoji a výzkumu už tolik není.
To nejhorší přijde nejspíš na přelomu třetího a čtvrtého kvartálu, kdy se shodou okolností konají komunální volby. Tam řada lidí obvykle odhlíží od lokálních zkušeností a volí na základě celorepublikových témat. Je to sice neracionální, ale je to tak. Volby proto mohou dopadnout dost odlišně od těch posledních. Na úspěch mají šanci i potenciální nová uskupení.
Žádný pokus o převrat z nespokojené ulice ale nečekám. Nevidím totiž kolem sebe žádná snadná řešení. Vše má nějaký háček a vše končí buď vyšším dluhem, vyšší inflací anebo obojím. Nedivil bych se, kdyby opozice nyní ani nechtěla vládnout. Logické by bylo nechat v tom vládu vykoupat. Čím déle bude vládnout, tím více bude mít problémů. To, že je v tom z velké části nevinně a že všude mají podobné problémy, nevadí. Takto podle mě většina voličů svět nevnímá. Pro většinu lidí je klíčová vlastní kapsa a ta na tom bude velmi špatně.
