Stávám se v těchto dnech nechutně sentimentální. To bude asi těma rozkvetlýma kytkama všude kolem. Jihnu. Trhám je do váz do devíti oken hradu. Pečlivě zvažuju, které barvy kam dát. Pak se se zadostiučiněním procházím po chodbách a kochám se dobře odvedenou prací.
Někdy něco dělám kvůli ostatním. Jsem vděčný za návštěvy, protože mě to donutí si pořádně uklidit. O hodně věcí se potřebuju podělit. Radost z naplněných váziček v oknech si ale umím užít i sám. Slunce v průběhu dne postupně obejde všechny místnosti, nasvěcuje ty barvy, obrysy vrhají stíny. Jako bych měl na počítači zapnutých vícero oken internetu. A přepínal mezi nimi. Tak běhám v průběhu dne po oknech hradu. Do toho vlítnou dovnitř vlaštovky, obkrouží dvakrát místnost a pak zase vysviští.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
