Moldavská premiérka Maia Sandová nedávno přiznala, že moldavská armáda čítající asi čtyři tisíce vojáků je nebojeschopná

Moldavská premiérka Maia Sandová nedávno přiznala, že moldavská armáda čítající asi čtyři tisíce vojáků je nebojeschopná Zdroj: Tomáš Vlach

Socha Lenina před vládní budovou v Podněstří
Rusky mluvící Gagauzsko je dalším „slabým článkem“ Moldavska. Na snímku Gagauzové se svou národní vlajkou před sídlem moldavské vlády.
Ve vesnici Huluboaia, čítající tisíc obyvatel, má české kořeny asi každý třetí, česky ale mluví asi jen dvacet lidí
Ve vesnici Huluboaia, čítající tisíc obyvatel, má české kořeny asi každý třetí, česky ale mluví asi jen dvacet lidí
4
Fotogalerie

Moldavské čekání na Putina. Reportáž ze separatistického Podněstří, kde žijí potomci českých krajanů

Rusko svádí těžké boje na východě Ukrajiny, pokukuje ale po Moldavsku jako další možné kořisti. Moskva by to tu měla daleko snazší. Jedna z nejmenších a nejchudších zemí Evropy prakticky nemá armádu, a ačkoli udržuje proevropský kurs, má silnou ruskou menšinu a separatistickou enklávu Podněstří. Moldavsko by pro Moskvu bylo snadným soustem – jen se sem dostat.

Stoupám do nevelkého kopce, na jehož vrcholu se otevírá výhled na řeku Dněstr. Na obzoru vidím množství stožárů, které vysílají na sousední Ukrajinu signál ruského rozhlasu a televize. Pár dní před mou návštěvou několik z nich skosil výbuch. Rusko a jím podporovaný režim zdejší separatistické enklávy Podněstří obviňují Ukrajinu, Kyjev jako iniciátora naopak označil Moskvu, která prý chce takovým způsobem zatáhnout do války i Moldavsko.

Na první pohled tu vládne klid a venkovská idylka. Jenže válka je blízko a osmdesát kilometrů ­odtud, v ukrajinské Oděse, dopadají rakety. I Podněstří, kam jedu, potrápily v uplynulých dnech nejen výbuchy u stožárů. Střílelo se tu na budovu tajné služby v podněsterské metropoli Tiraspolu, ­exploze zaznamenali na vojenském letišti a v kasárnách. A opakovaná série výbuchů ohrozila i obrovský sklad munice u vesnice Kolbasnoje na severu Podněstří, jenž tu existuje ještě ze sovětských dob.

Blížím se k hranici separatistického státečku Podněstří. Sundávám nohu z plynu, auto skáče po hrbolatém asfaltu a já se snažím z malých teček v dálce rozeznat ruch kolem kontrolních postů. Podněstří si už před lety vystavělo celnice a kontroluje, kdo na jeho území jede. Kromě toho tu působí takzvané mírové síly ruské ­armá­dy.

 

Ty byly spolu s „operativní skupinou ruských vojsk“ v Podněstří, dohromady čítající asi 1500 vojáků, nedávno uvedeny do bojové pohotovosti. Pohled na ně tomu ale moc neodpovídá, postávají na mostě přes Dněstr a zajímají je hlavně jejich mobily, míň už projíždějící auta.

Následuje pohraniční post podněsterských úřadů. „Co vezete v kufru? Ukažte batůžek!“ prohledávají muži v uniformě celníků mé pronajaté auto. Na separatistickém území platí takzvaný červený stupeň teroristického ohrožení a celnice je jedním z míst, kde je to vidět. Mám štěstí, fotoaparát ukrytý v postranní kapse batohu naštěstí jejich pozornosti uniká. Ze zkušeností jiných vím, že pokud by pojali podezření, že jsem novinář, byl bych bez diskusí obrácen zpátky.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!