Švédsko se v období Velikonoc potýkalo s nepokoji

Švédsko se v období Velikonoc potýkalo s nepokoji Zdroj: Reuters

Švédsko se v období Velikonoc potýkalo s nepokoji
Švédsko se v období Velikonoc potýkalo s nepokoji
Švédsko se v období Velikonoc potýkalo s nepokoji
Švédsko se v období Velikonoc potýkalo s nepokoji
Švédsko se v období Velikonoc potýkalo s nepokoji
19
Fotogalerie

Muslimské nepokoje: Další válečná fronta mezi Západem a Ruskem. Kreml může radikály využít ve svůj prospěch

Před pár týdny proběhly ve Švédsku násilné nepokoje převážně muslimských přistěhovalců, které nakonec vedly švédskou premiérku Magdalenu Anderssonovou k prohlášení, že se nepodařilo integrovat určité přistěhovalce, a vznikly tak paralelní společnosti a narostla zločinnost. Švédská premiérka tak potvrdila to, co ještě nedávno bylo označováno za dezinformace a fake news. Zároveň je třeba si položit důležitou otázku: Kdo tedy ustoupí? Ustoupí švédský stát muslimským přistěhovalcům, nebo použije násilí a donutí muslimské imigranty ustoupit hodnotám původní švédské společnosti?

Úvodem je dobré si připomenout, že dlouhá léta nám některé neziskové organizace, média (včetně některých českých) a obhájci multikulturalismu tvrdili, že integrace muslimských přistěhovalců jde ve Švédsku dobře a tvrzení o paralelní společnosti a špatné integraci muslimských přistěhovalců jsou jen dezinformace a falešné zprávy vypouštěné rasisty a xenofoby.

Před pár roky například dnes již bývalý americký prezident Trump hovořil o tom, že Švédsko má problémy s muslimskými přistěhovalci, a byl za to světovými médii a švédskou vládou napaden jako lhář a šiřitel dezinformací. No a dnes se již po několikáté potvrdilo, že Trump hovořil pravdu a veřejnosti lžou naopak ti, co ho kritizovali jako šiřitele fake news. Mimochodem již v roce 2017 na problémy Švédska s integrací muslimských imigrantů upozorňoval i on-line Reflex v článku Média v únoru rozcupovala Trumpa za výroky o Švédsku. Jenže Švédové je teď potvrdili.

Ale dnes je již jiná situace a už i jinak levicový britský deník The Guardian píše: „Švédská premiérka řekla, že skandinávská země nedokázala integrovat příliš mnoho imigrantů, kteří se tam usadili za posledních 20 let, a vytvořili tak národ ‚paralelních společností… žijících v různých realitách‘. … ‚Bylo dovoleno zajít tak daleko v segregaci, že ve Švédsku máme paralelní společnosti,‘ řekla sociálnědemokratická premiérka na tiskové konferenci. Žijeme ve stejné zemi, ale v úplně jiných realitách. Budeme muset přehodnotit naše předchozí pravdy a učinit těžká rozhodnutí.“

Tragikomické na tom všem je, že to byli právě sociální demokraté, kteří masovou migraci muslimů a dalších kulturně odlišných lidí do Švédska podporovali a mnohdy obviňovali odpůrce této politiky z rasismu a xenofobie. Takže dnes sociální demokraté „hasí dům, který sami podpálili“. Trochu mi to osobně připomíná takové politicko-společenské pyromany, a to v souvislosti s tím, že za zhruba 40 posledních let ve Švédsku vládli 28 let právě sociální demokraté.

Záminku k nedávným nepokojům dal muslimským přistěhovalcům a jejich potomkům známý protimuslimský politik a aktivista Rasmus Paludan, který veřejně vyhlásil, že bude pálit korán – svatou knihu muslimů. Pro muslimy je ovšem jakékoliv hanobení či urážení jejich posvátných symbolů nepřijatelné a toto chtějí prosadit i ve společnostech, do nichž se přistěhovali nebo v nichž se v případě konvertitů z řad místního obyvatelstva či potomků muslimských přistěhovalců narodili.

Tedy cílem všech muslimů je prosadit zákaz hanobení posvátných islámských symbolů či jejich urážení a nejlépe i jakoukoliv kritiku všeho islámského, hlavně postavy zakladatele islámu Mohameda. Píši to záměrně takto, protože tato snaha má různé podoby. Někteří muslimové to zkoušejí pomocí násilí, těch je naštěstí zatím naprostá menšina z celkového počtu muslimů, ale další muslimové to zkoušejí nenásilně skrze politické a mediální tlaky a aktivity.

Podíváme-li se na nedávné nepokoje, tak ty měly velice brutální podobu a byly mnohem agresivnější než v předchozích letech. Podle informací z českých médií měl například šéf švédské policie Anders Thornberg říci, že do násilností proti urážení islámu se zapojily zločinecké gangy, a další představitel švédské policie Jonas Hysing hovořil otevřeně o tom, že cílem bylo zraňovat a zabíjet policisty.

Bilance těchto nedávných nepokojů je více než varovná. V několika švédských městech útočily „pouze“ stovky převážně mladých muslimů za použití primitivních nástrojů, ale i tak byly zničeny desítky policejních automobilů a desítky policistů byly zraněny. Pokud si představíme, že při příštích nepokojích to by již byly tisíce dobře organizovaných útočníků a ti by využili i střelné a další zbraně, tak by švédská policie měla nejspíše velký problém a dalo by se hovořit i o tom, že by šlo o malá povstání, na které by švédské úřady musely použít možná i armádu.

Mimochodem právě o to se dlouhodobě snaží operativci a aktivisté teroristické organizace Islámský stát a dalších podobných muslimských aktivistických skupin, které by rády ovládly obdobné násilné nepokoje a využili je pro své cíle.

Švédský stát se tak dostává pod dva velké tlaky. Jeden je ze strany muslimů používajících násilí a druhý je ze strany muslimů a promuslimských aktivistů, kteří by rádi prosadili ústupky státu vůči muslimské části švédské společnosti, kde se požaduje omezení svobody slova a práva na kritiku či zesměšňování islámských posvátných symbolů, aby se „neprovokovali“ muslimové k použití násilí.

Přesné statistiky počtu muslimů ve Švédsku neexistují. Například americké výzkumné centrum Pew Research Center předpokládalo v roce 2016, že počet osob, které mají nějaký vztah k islámu a které se mohou identifikovat jako muslimové, tvoří zhruba 8 % švédské společnosti, tedy přibližně 800 000 osob. Podle tohoto centra by při pokračování masivní migrace mohli muslimové v roce 2050 tvořit ve Švédsku teoreticky až 30 % populace. Švédsko by se tak vedle Rakouska, Německa či Francie stalo evropskou zemí s velmi významnou muslimskou menšinou.

V souvislosti s probíhajícím konfliktem na Ukrajině a ruskou expanzí je téma masivního nárůstu muslimských komunit v Evropě odsunuto na vedlejší kolej a začíná být i politiky ignorováno a přehlíženo. I tato problematika se přitom může stát nejen další velkou společenskou bolestí Evropy, ale může být i další frontou boje mezi Západem a ruským Východem, kdy mohou být nepokoje mezi muslimy využity ve prospěch politiky ruského vedení. A samozřejmě o islamizaci Evropy skrze její podřízení požadavkům muslimů sní i mnohé muslimské aktivistické skupiny. Proto bychom nedávné nepokoje ve Švédsku měli brát i jako varování nejen pro celou Evropu, ale i pro nás v České republice, aby se problém masové migrace a soužití s muslimy nepřehlížel.