Pokud jsou pravdivé zprávy, že prezident Zeman jmenuje guvernérem České národní banky Aleše Michla, potvrdí znovu svoji nevyzpytatelnost. Bývalý poradce premiéra Babiše razil odlišnou strategii ČNB v boji s inflací, což svědčí o Zemanově zájmu otočit její „jestřábí“ kurz.
„Mám čtyři kandidáty, ale víceméně mám jasno,“ řekl Zeman v poslední Partii na Primě. V užším výběru se octli současní viceguvernéři Tomáš Nidetzký a Marek Mora, preferovaní guvernérem ČNB Jiřím Rusnokem, který v červnu končí. Oba nedávno přijal na Pražském hradě, podobně jako dalšího člena bankovní rady ČNB Aleše Michla.
Proti vůli Rusnoka
Rusnok dodnes patří do prezidentova expertního týmu, jehož přízeň si vysloužil přijetím funkce premiéra v mimoparlamentní „vládě odborníků“ v létě 2013. Zeman umí být vděčný. Pamatoval na Rusnokovu loajalitu jmenováním do čela ČNB. Mnozí se však přesvědčili, že přízeň hlavy státu není věčná, zvlášť když její oblíbenci začnou projevovat samostatné myšlení.
Jmenování jednoho z viceguvernérů Rusnokovým nástupcem by vycházelo ze zvyklostí udržet kontinuitu rozhodování centrální banky. Většina oslovených ekonomů by z těchto důvodů očekávala tuto volbu, jenže vrtošivý Zeman už často prokázal, že na zvyklosti kašle, stejně jako na názory a zájmy dosavadních spojenců.
Za favorita byl považován prezident Hospodářské komory Vladimír Dlouhý, rovněž člen prezidentova expertního týmu. O tom svědčila i Zemanova shoda s Dlouhým, že zvyšování úrokových sazeb, jímž centrální banka bojuje proti inflaci, je „kontraproduktivní“.
Nakonec se může smát čtvrtý vzadu, jemuž byly ze všech kandidátů dávány nejmenší šance. Jméno Aleše Michla, bývalého poradce ministra financí a později premiéra Andreje Babiše, ještě není oficiálně potvrzeno, ale má se tak stát během několika dní.
O tom, co nakonec převážilo v jeho prospěch, lze jen spekulovat. Zeman možná usoudil, že ambiciózní Michl, který ho navštěvoval na Hradě, a navázali úzké vazby, bude spolehlivější než konsenzuální Dlouhý. Prezident zřejmě nechtěl opakovat „chybu“ s Rusnokem, jenž se vymknul jeho kontrole, a výběr Michla provedl proti jeho vůli.
V Babišově kavárně
Přístup Michla k inflaci, kdy nyní v sedmičlenné bankovní radě tvoří s Oldřichem Dědkem „disentní“ menšinu, vyvolává přinejmenším rozpaky. Oba pravidelně hlasovali proti zvyšování úrokových sazeb, jež sice není populární, ale motivuje k úsporám a znevýhodňuje zadlužování domácností, firem i státu.
Okamžitou reakcí na spekulace o Michlově jmenování bylo oslabení koruny, což svědčí o nejistotě trhů, uvědomujících si rizika této volby kvůli hrozícímu roztočení inflační spirály. Slabá koruna je nevýhodná hlavně dnes kvůli vysokým cenám dovážených surovin v čele s ropou a plynem.
Zemanova nominace Michla do bankovní rady v roce 2018 byla brána jako úlitba Babišovi v rámci jejich tehdejších dohod, a podle toho se také choval. Michl do té doby popularizoval šéfa ANO ve videopořadu Babišova kavárna a osvědčil se už před loňskými sněmovními volbami, kdy bagatelizoval dopady inflace.
Inflace? To chce klid
Michl okamžitě po zveřejnění loňské srpnové inflace, jež patřila k nejrychlejším v Evropě, publikoval článek v Mladé frontě DNES s titulkem „Nebojte se inflace, chce to teď klid“. Inflace prý brzy odezní a z úrovně ČNB není nutné zasahovat. Hovořil bez mandátu za celou bankovní radu, jež naopak doporučila zvýšení úrokových sazeb.
Babišův exporadce později poslal do stejného deníku další článek opět s výmluvným titulkem „Nesmysly o inflaci v Česku“. Znovu situaci zlehčoval, za zdražováním je prý importované zdražení surovin, přičemž „vláda za to fakt nemůže“. Snažil se aspoň do říjnových voleb udržet legendu, že se nic neděje a Babiš je z obliga.
Už tehdy se octl v podezření, že může skrytě nahrávat holdingu Agrofert, zatíženému většinou krátkodobými úvěry v celkové výši 33,8 miliardy korun. Růst úroků zvyšuje jeho náklady o stovky milionů korun. Jistě i proto patří Babiš, opakující Michlovu argumentaci, k historicky nejostřejším kritikům kroků ČNB.
„Pan Rusnok je jeden z největších škůdců naší ekonomiky, škodí občanům,“ zaútočil expremiér kvůli zvyšování úroků. Rusnok se následně ohradil: „Je to nesmysl. To je argumentace prezidenta Erdogana, že se proti inflaci bojuje nízkými úrokovými sazbami. Tak to funguje v Turecku a inflace je tam 60 procent.“
Michlův obrat
Zarážející a nepříliš povzbudivá je Michlova názorová nekonzistence. Dnes vykládá pravý opak a protismyslně poukazuje na klíčový vliv vlády v boji s inflací. V dubnu zveřejnil v MF DNES další text s titulkem „Tři nutné kroky proti inflaci“. Paradoxně ani jeden z nich není v kompetenci České národní banky.
Podle horkého adepta na post guvernéra musí skončit vnější nákladové šoky, tedy konec války. S tím lze souhlasit, nicméně chybí návod, jak toho dosáhnout. Dokáže snad ČNB přesvědčit Putina, aby to vzdal?
Druhým krokem je snižování schodku veřejných financí a boj proti nadměrnému nárůstu úvěrů a zadlužování lidí a firem. Loni před volbami ovšem vylučoval, že za inflaci může vláda, „jelikož pečovat o cenovou stabilitu je úkolem ČNB“. Je přitom pozoruhodné, že nikdy nekritizoval nebezpečně rozvolněnou rozpočtovou politiku Babišovy vlády, jež vedla k nejrychlejšímu zadlužování v Evropě.
V kompetenci centrální banky není ani třetí krok, bojovat proti zvyšování mezd převyšujícímu růst produktivity. Babišova vláda selhala bez Michlovy reakce i v tomto ohledu, jelikož se příjmové nůžky mezi státním a soukromým sektorem rozevíraly téměř nejrychleji v EU.
Po mě potopa
Mimochodem není jasné, jak se s Michlovou pozicí slučuje Zemanem vyprovokovaná nominace na prezidenta v osobě Josefa Středuly. Na jedné straně vypadá jako kapric Babišovi, který si po vzájemných neshodách nemůže být jistý jeho podporou. Na druhé straně je to právě radikální odborový předák, který trvale tlačí na růst mezd nad rámec produktivity práce i ekonomických možností většiny firem.
To prokazuje i dnes, kdy se chce v počínající fázi kampaně zviditelnit vyhrožováním generální stávkou a zablokováním Prahy, pokud nebude od července zvýšena minimální mzda o nereálnou částku dva tisíce korun. Letos už podruhé.
Jiří Rusnok v reakci na neurvalé útoky šéfa ANO doufá, že „Babiš už nikdy nebude mít šanci tady provádět hospodářskou politiku“. Pokud ovšem Zeman do konce svého mandátu nahradí další končící členy bankovní rady Michlovými lidmi, kteří získají při rozhodování většinu, dostane k tomu zprostředkovaně příležitost, zejména pokud by uspěl v prezidentské volbě.
Za Zemanovými personálními tahy nelze hledat jinou logiku, než přitápění pod kotel nahromaděných problémů stylem „po mě potopa“, jež nemá s odbornou kompetencí nic společného. Jeho hra s ohněm může uškodit celé České republice.
