S kýmkoli v poslední době mluvím, má strach z budoucnosti. Nejvíce lidi děsí vývoj cen energií a potravin. Není se co divit. Podle Českého statistického úřadu byly ceny mouky v březnu meziročně vyšší o 30 % a ceny másla dokonce o 32 %.
To je přitom celosvětový trend. Podle Organizace pro výživu a zemědělství FAO vzrostly v březnu globální ceny potravin o 13 % na nový rekord. FAO přitom předpokládá, že tím růst cen nekončí a že za celý rok globální ceny potravin vyskočí o 20 %.
Otázkou je, zda to není moc optimistický výhled. Rusko a Ukrajina totiž představují u mnoho položek globálně významné exportéry. Jedná se hlavně o pšenici. Jak se bude válka vyvíjet, je dost nejisté. Spíš bych si vsadil na delší než kratší vývoj.
Mnoho států proto už zvažuje restrikce na vývoz obilovin, což je logické, protože se snaží vytvořit nějakou zásobu na horší časy. Jenže z ekonomie víme, že obchod je pro ekonomiku přínosný, protože umožnuje specializaci. Bez obchodu všichni chudneme. Restrikce jsou tedy ospravedlnitelné jen krátkodobě.
Největším rizikem pro ceny obilí je, že na Ukrajině bude zaseto, ale kvůli bojům už nebude sklizeno. FAO proto očekává, že Ukrajina sklidí minimálně o 20 % méně obilí než před rokem. To je podle mě ovšem vzhledem k proměnlivosti fronty dost nejistý odhad.
Strach z inflace mají už i odbory. Ty žádají pro letošní rok mimořádné zvýšení platů a minimální mzdy kvůli rychlému zdražování. Podle premiéra vláda podobu opatření ke zmírnění růstu cen zváží, plošným krokům se chce však vyhnout. To bude hrozně zajímavé. Budou se tedy zvyšovat platy jen některým?
Strach odborů chápu. Ministerstvo financí přišlo počátkem dubna s novou makroekonomickou prognózou. Ta tvrdí, že ekonomika neporoste o původně plánovaných 3,1 %, ale jen o 1,2 % a ceny porostou nikoli o 8,5 %, ale o 12,3 %. Vláda přitom předpokládá, že ekonomika zpomalí kvůli tomu, že spotřeba domácností bude přidušena vysokými cenami životních nákladů.
Vládu Petra Fialy chápu, stejně jako odbory. Vláda to totiž zase vidí z druhé strany. Bojí se, že roztočí inflační spirálu. Musí si ale uvědomit, že růst cen je globální. Kdyby teoreticky ve strachu z inflace zmrazila platy, inflace tu stále bude. Nicnedělání problém nevyřeší, stejně jako nějaké záchranné kroky. Špatnou budoucnost lze jen mírně korigovat a mzdy to nejsou.
To, že máme vyšší inflaci než v okolních státech, je dáno tím, že na rozdíl od nich zatím vláda nikterak nazastropovala ceny energií či nerušila DPH u potravin a pohonných hmot. Krom toho je u nás rekordně nízká nezaměstnanost, která tlačí na růst mezd. Aktuální nezaměstnanost je dokonce o 0,8 procentního bodu nižší než před rokem.
Svou roli sehrálo pochopitelně i rozhazování peněz předchozí vlády. Deficit státního rozpočtu byl hluboký, a pokud by nyní vláda rozdávala jako vláda předchozí, skončil by podobně jako před rokem. Zkrátka na zvyšování mezd není. Státní rozpočet je odpovědí odborům, nikoli strach z inflace.
Blíží se ovšem komunální volby, u kterých víme, že často zcela iracionálně velkou roli hrají celorepubliková témata. Nezvýšit platy před volbami by bylo velmi nepopulární. Zvýšit platy je zase jasně proinflační. Bude se tedy dělat nějaký kompromis, o kterém se řekne, že to nejsou plošná opatření. Těm se stávající vláda vyhýbá na všech frontách a je to dobře.
