Jak se bude vyvíjet evropská ekonomika? Poroste inflace, stejně jako ceny benzínu, energií a pšenice? A jak to změní náš životní styl? O těchto a dalších věcech si Reflex povídal s ekonomem Karlem Křížem (59).
Jaká budou dvacátá léta 21. století? Začala covidem, mohutným zadlužováním států, což přešlo do inflace a vzrůstu státních dluhů. Dnes zažíváme další narušení mezinárodního obchodu kvůli válce na Ukrajině. Jak to skončí?
Ty negativní trendy, které zmiňujete, je třeba regionálně ohraničit. Jsou charakteristické pro severní Ameriku a Evropskou unii. Většina nejzadluženějších vlád a států světa se nachází právě v tomto prostoru. Naopak ve východní Asii má veřejné finance v nepořádku pouze Japonsko a také na to hodně doplácí (přesná čísla lze najít například v knihovně CIA zde).
Co se tedy v našich ekonomikách děje?
Obrazně řečeno, přes klávesnici počítače se tisknou peníze, vyhazují se z helikoptéry, z takto vzniklé deficitní rozpočtové poptávky se formuje poptávka po zboží. To se ale doma často nevyrábí, nýbrž dováží ze třetích zemí, u kterých končí ty vytisklé papírky… Tam ty hory papírků a megabyty dolarů a eur končí v devizových rezervách, v bankovních sejfech a v peřinách…Západ tiskne, východ vyrábí…v přímém přenosu jsou navíc tyto peníze prostřednictvím protiruských sankcí zpochybňovány, protože Západ ukazuje, že všechno se dá ukrást, znárodnit a jaksi vypařit, nejen fyzický majetek, ale i peníze. A nejen v případě Ruska. Včetně devizových rezerv.
Když se teď inflace těchto tradičně rezervních měn rozbíhá do klusu – co myslíte, že udělají vlády, banky, podnikatelé a jednotlivci v těchto třetích zemích? Ano, začnou se inflačních dolarů a eur zbavovat. To ještě více zvýší nabídku těchto měn, oslabí je to a zvýší jejich inflaci: Máme zde perpetum mobile na pořádnou krizi.
Jaká tedy budou dvacátá léta?
Starý vtip, na otázku jestli v komunismu budou peníze, říká: „U někoho peníze budou a u někoho nebudou…“ Tak to docela vystihuje i odpověď na Vaši otázku: Pro někoho ve světě i v každé společnosti budou dvacátá léta dobrá, pro někoho špatná. Už velká krize z let 2008-09 se týkala takřka výhradně euroatlantické civilizace. Čína, Indie, a mnoho dalších zemí, které mají celkem 80 procent světového obyvatelstva, rostly nerušeně dál.
Jaké vidíte hlavní trendy?
Západ jako celek vyrábí stále méně a soustřeďuje se na služby, tedy vesměs na jakousi celoplanetární „značkovou“ šmelinu – nechám si vyrobit (a často už i vyvinout) nějaký produkt právě v jihovýchodní Asii, přirazím k tomu 500 procentní marži a prodávám to jako západní značky. Je už jedno jestli se to jmenuje Apple, Nike, Gucci nebo Addidas. A aby to ještě lépe fungovalo, tak se na Západě zakážou čínské značky, které to zboží vyrábějí ve stejných továrnách a na stejných strojích třeba odpoledne...za pár peněz. Západní firmy bohatnou, konkurence nefunguje, někteří jednotlivci trhají rekordy ve vydělaných bilionech, běžní lidé nemají práci, třeba přes 40 miliónů Američanů pobírá podpory ve formě vytištěných lístků na stravu a základní potřeby… Tenhle civilizační model nepůjde dál provozovat, byl svým způsobem geniální, má oporu i v ekonomické teorii, ale vyčerpal se.
Vysvětlete to.
Dnes jihovýchodní Asie všeobecně zesílila, vystačí si i technologicky sama pro sebe. Zesílila natolik, že její mzdová hladina všeobecně rychle stoupá a to se projevuje i v cenách jejich exportu. Tedy vývoz z Východu na Západ silně zdražuje, kursy východních měn reálně posilují - zase jsme u dalšího faktoru inflace na Západě. Nyní jsme si navíc vyrobili „covid chaos“, „green deal“ a dlouhodobě a kreativně postrkáváme krizi na Ukrajině, kterou prodáváme našemu západnímu obyvatelstvu jako „boj za svobodu“. Všechny tyto faktory zvyšují ceny vstupů, objem peněz v ekonomice a posilují růst cen. Není z toho jednoduchý únik, situace se bude petrifikovat a vysoká inflace pravděpodobně bude charakteristická pro celá dvacátá léta. Hlavně v Evropské unii. Takže ještě jednou: rostoucí státní dluhy, green deal, covid, válka na Ukrajině, sankce, hledání zdrojů mimo Rusko, dražší dovozy z východní Asie, zpochybnění dolarových a eurových aktiv těchto zemí… vše jde jedním směrem...k růstu inflace. Samozřejmě, může se v reakci stát leccos, co nečekáme: Zastavíme green deal, vyhodíme tuto Evropskou komisi, skamarádíme se znovu s Ruskem, celý EU spolek se rozpadne…teď nevíme. Západ, jeho politickou pružnost a všeobecnou kreativitu vůbec nepodceňuji.
A co hrozba stagflace?
Stagflace byl souběžný proces hospodářské stagnace, spolu s inflací. Byl charakteristický pro sedmdesátá léta. Předtím tento jev pro západní svět byla věc neznámá. Při stagnaci nebo krizi byly ceny stabilní nebo dokonce měly tendenci klesat. Rostly až zase s konjunkturou. Po 2. světové válce se západní makroekonomové naučili používat úspěšný mix národohospodářských nástrojů a taktik, které právě mírnily excesy a vedly k rychlému růstu, s nízkou nezaměstnaností a nízkou inflací. Ekonomové si hráli s úrokovými sazbami, s nabídkou peněz, s tzv. vestavěnými stabilizátory, které vyvažovaly poptávku, růst a nezaměstnanost. Když ekonomika brzdila, začali ji přes rozpočtové a měnové páky stimulovat, a naopak. V sedmdesátkách, v rámci války ve Vietnamu a zejména ropných šoků, se to sesypalo. Řešení přinesla právě první vlna globalizace, tedy obchod s Japonskem, Jižní Koreou, Tchaj-wanem, Hong-kongem, Singapurem…ceny se zbrzdily, technologie šly na asijský východ a produktivita na obou stranách začala stoupat. Otevřela se nová rozsáhlá ložiska surovin a energií. Reaganovská prosperita nakonec potopila Sovětský blok. A pak do stejného globalistického vlaku koncem osmdesátek nastoupila hladová Čína, která má 7x více obyvatel, než výše zmínění „asijští tygři“ dohromady…Globalismus se rozjel naplno. To vydrželo třicet let. A nyní? Ano, stagflace není hrozba, stagflace je už znovu zde.
Je opravdu důvod k tak vysokým cenám ropy a plynu všude ve světě?
Pokud Rusko bude odstřihnuto kompletně od obchodu se Západem, jak o tom uvažují jestřábi mezi námi, tak ceny budou ještě mnohem vyšší, než teď. Ruská nabídka disponuje obrovskými objemy energií a surovin a má velký podíl na světovém trhu. 40 procent plynu a 36 procent spotřebované ropy v Evropě je z Ruska. Tyto energie jsou zpravidla levnější, než z jiných světových zdrojů, ale hlavně: tyto objemy na trhu tlačí celosvětové ceny dolů. Pokud Rusko nebude moci dodávat, bude surovin a energií méně. Ceny momentálně stoupají spíše z chaosu, protože Rusko dodávky nepřerušilo, spíš je zvyšuje, a my jim za vyšší objemy platíme ještě vyšší peníze. Stroj stále jede. Ale kdyby se zastavil, tedy vypadl by nejlevnější zdroj, pak lidé po celé Evropě budou muset po osmdesáti letech zase do lesa na dříví. Některá sídliště se mohou proměnit i v košický Luník IX, s čadícími komínky, vystrčenými rovnou z oken. Energie by absolutně chyběly. Třeba v Česku i za jakoukoli cenu, protože nemáme jak sem jiný plyn dostat. Pokud nebude obchod s Ruskem fungovat, bude dlouhé roky trvat, než se postupně po světě za hodně peněz najdou a otevřou nová ložiska energetických a jiných surovin, tyto komodity se budou těžit v náročnějších podmínkách a tedy dráže, bude potřeba nových obrovských lodí a terminálů, stoupne i cena transportu. To všechno ale bude trvat roky. Dlouhé roky. Celé desetiletí. A stoupla by i cena financování transakcí (úroky). Do toho bláznivý Green deal…
V Rusku a v prostoru bývalého SSSR by ale zůstaly ceny ropy a plynu nízké. Rusko se už tak jako tak otočí na Východ a jih, od Japonska, přes Čínu, až po Egypt, a v Evropě a USA, hlavně však v Evropě, může nastat dramatická ekonomická a politická krize, jakou jsme tady od 2. světové války neměli. Naprostý přepis existence a fungování západního světa. Tomu se vlády v Německu, Francii, Itálii, Holandsku, Rakousku… a teď už asi i USA, brání, kdežto z většiny našich mainstreamových médií a z vlády se ozývá válečné vytí, a radikální výzvy.
Máme tedy zůstat satelitem Ruska, abychom měli levné energie?
My přece dávno nejsme ruský satelit. Ale jsme na konci řetězu dodávek z mnoha směrů. Když v Německu bude nedostatek, u nás už bude jenom kapat. Železnou rudu budeme dovážet z Brazílie, přes německé a polské přístavy, anebo naše ocelárny zkrachují? Už letos mohou být v konkursu… Koksovatelné uhlí z Austrálie? Možná se to v nouzi vyplatí. Lepší, než nic. Ocel odkud, když samotná Čína má 60 procent světové produkce? Hodně jsme toho v Evropě a Americe pozavírali, OK, ale těžko se dál můžeme tvářit jako majitelé Zeměkoule.
Ale ještě k tomu „satelitu“: má smysl evropské a naše zdroje diverzifikovat, nikdy nebýt v úplné závislosti, ať už na Rusku, na muslimském světě, na Americe. Nevěřím, že funkční ropovody a plynovody z Ruska půjdou někdy mimo provoz. Nedává to žádný smysl. Vlny opadnou a karavana půjde dál.
Viceguvernér ČNB, Miroslav Singer, v Lidových novinách prohlásil, že česká vláda by měla pro snížení cen energií využít páky, které má coby vlastník a regulátor energetického trhu. V první řadě by prý měla zastavit vývoz elektřiny. Co vy na to?
Pokud máme přebytek elektřiny, a to máme, a v zimě mají deficit v Rakousku, a Německu, tak jim prostě budeme dodávat. Proč bychom neprodávali? Singer, pokud to tedy řekl, možná měl na mysli, že bychom nemuseli elektřinu, kterou spotřebujeme doma, opatřovat cenovkou z energetické burzy v Lipsku. Nevím, jestli je to právně možné, protože ČEZ vyrábí asi jen 75-80 procent naší elektřiny a ani ten ČEZ není státní. Asi 31 procent akcií v něm mají ostatní akcionáři, často zase ze Západu. Určitě by nějaký umělý cenový strop tuto elektrárenskou společnost poškodil a akcionáři, často vlivné a silné fondy a banky by se obrátily na soud. Vláda si asi spočítá, že jako největší akcionář ČEZu zároveň do rozpočtu bere z firmy velké dividendy (může to být za letošek i kolem 20 miliard) a ty může použít na kompenzace pro potřebné, místo slevy všem, včetně bohatých zahraničních firem, za cenu nulových dividend. Ale i zde vidíme jak všechno souvisí se vším. Kdo chce Rusko vyhnat z evropského energetického trhu, chce nám připomenout jak chutnal středověk.
Co říkáte reakci české vlády na ceny benzínu a nafty ve srovnání s Polskem a Maďarskem?
Česká vláda v tomto zareagovala inteligentně. Nemá cenu krmit rakouské a německé motoristy a západní firmy ještě i zastropovanými (tedy z našich daní dotovanými) cenami u nás. Už tak jsme přes výplaty tří set miliard korun ročních dividend „krmelcem Evropy“, kde se každý chodí napást jako kuna do kurníku. A za zády se nám pak ještě smějí, protože oni sami by v takové situaci nasadili speciální bankovní a síťové daně a povzbuzovali by vlastní dělníky, aby si řekli o víc peněz ve firmách, které na to mají. A taky to tak dělají, jsou přece mazaný Západ.
Dobré ale je, že vláda zrušila i nesmyslnou bionaftu, tedy další evropskou pitomost, snad v tomto směru bude pokračovat. Zrušení silniční daně je také v pořádku. Na druhou stranu je premiér Fiala v čele evropského tažení (spolu s Lotyšskem a Litvou) za ukončení obchodování s Ruskem. Upozorňuji znovu, že Česká republika, pokud se to stane, na to doplatí nejvíce z celé EU (!). Pokud se k nám ropa a plyn na konci řetězce dostanou, budou extrémně drahé. Chci vidět jak k nám plyn poteče z Německa, a Rakouska, když tam lidé budou napřesrok mrznout. Asi se na nás plyn ani fyzicky nedostane, za žádnou cenu. Krom toho, největší česká rafinerie v Litvínově nedokáže technologicky zpracovávat jinou než ruskou ropu. Alespoň donedávna to tak bylo. Možná při nedávné rekonstrukci se alespoň toto změnilo.
Třicet procent pšenice se exportuje z Ukrajiny a v Ruska. Neobáváte se vzrůstu cen komodit, popřípadě nedostatku potravin v zemích třetího světa.
Česká republika je v produkci obilí zcela soběstačná, asi pětinu produkce dokonce vyvážíme. Zde tedy mohou naši zemědělci (nikoli konzumenti) něco vydělat. Pšenice je nyní dvakrát dražší, než v průměru v posledních deseti letech. A to proto, že zatím jen Ukrajina zastavila vývoz. Kdyby i Rusko, zvedly by se ceny pšenice ještě více. Nevím, co bude, všude na severní polokouli je totiž dávno zaseto. I v Rusku a na Ukrajině. Jarní pšenice je jen zlomkem celkového výpěstku. Pokud by tedy i zde byl zablokován export z Ruska, vysoké ceny na mezinárodním trhu přinejmenším přetrvají. My to nějak vydýcháme, ale třetí svět bude už letos v těžkém cenovém (asi znovu i politickém) problému.
Nesměřuje Rusko vlivem mezinárodních sankcí k bankrotu nebo nějaké formě regulované ekonomiky?
K růstu regulací směřuje Rusko určitě. Ale to i Evropa, a velmi dramaticky. Obě entity se budou výrazně poškozovat, sankcemi, a obchodními zákazy. Uvidíme, kam až to dojde. Ruské sankce na nás teprve dopadnou. Zrovna jsem zaznamenal, že Putin podepsal výnos o konverzi západních půjček v Rusku na rubl. To se údajně týká úvěrů v objemu cca 488 miliard euro. Problém pro řadu evropských, hlavně německých, bank. Takových opatření, včetně reciproční konfiskace majetku všech západních firem v Rusku, může proběhnout více. Probíhá eskalace sankcí, eskalace nenávisti a to vše zase posiluje růst inflace.
Ale Rusko tedy určitě nezbankrotuje. To zcela vylučuji. Mají jedny z největších devizových rezerv na světě, mají dlouhodobý přebytek obchodní a platební bilance, mají pořádek ve státních financích, skoro žádný dluh. A mají výše zmíněné surovinové zdroje, plus silný vlastní průmysl, dnes už včetně potravinářského, a samozřejmě pokročilý průmysl zbrojní. Jsou zvyklí přežít – když na to přijde - i na bramborách a na řepě. V tom všem my tedy s nimi soutěžit nemůžeme. Říkám natvrdo, že Rusku můžeme ukrást všechno, co mají na Západě, stejně to bude řádově (!) méně, než co Západ může ztratit v Rusku (továrny, úvěry, majetkové podíly, suroviny, energie, dopady vysokých cen) . Rusko je soběstačné a jenom by se víc otočilo do Číny.
V Česku má být v příštích dnech kolem 250 tisíc ukrajinských uprchlíků a jejich číslo se bude nejspíš ještě zvyšovat. Tato věc přinese státu komplikace, ale může být jeho obrovskou přidanou hodnotou, která posune hospodářství dál. Jednak získáme další pracovní sílu. Také vláda by měla zareagovat například naprostým rozvolněním tuhých stavebních předpisů, které brání levné a rychlé výstavbě. Sáhl byste po takovém řešení?
Je docela možné, že brzy v Česku bude žít nejvíce obyvatel v historii. Zatím je rekordem rok 1940, kdy zde žilo 11,16 miliónu lidí. V tom byli nejenom čeští Němci, ale i přišedší okupanti - němečtí vojáci a úředníci. Podrobněji například zde.
My u nás ale Ukrajince dlouhodobě nemůžeme ubytovávat jako vojáky, tedy v tělocvičnách, hotelích, lázních a kasárnách. Je přitom jasné, že naše stavební legislativa je jedna z nejhorších na světě, všechno hrozně trvá, jestli se vůbec zrealizuje, moc třímají v rukou různí aktivističtí vyděrači a chaoti. A proto jsou ceny bydlení tam kde jsou. Ve výstavbě bytů jsme dokonce daleko za Husákem. Také by se mohly stavět i levné byty. Kdekomu by stačily. Ale kvůli různým novým zbytečným normám to ani nejde. Dnes by vlastně kolaudací neprošla možná až polovina existujících bytů, dokonce na oblíbených pražských Vinohradech, kvůli tzv. nedostatečnému osvitu, počtu parkovacích míst, zeleně, tepelnému odporu stěn, a tak dále. Jsme prostě stát a civilizace, která si vyrábí své nové problémy a střílí se do vlastní nohy, ne-li rovnou do hlavy. Podle mě většina Ukrajinců odsud zase odejde, což je asi opravdu škoda, protože jsou to slušní, pracovití lidé, s blízkým jazykem, ale nebudou mít kde bydlet. Zůstanou ti co už tady mají nějaké zázemí a ti co budou hodně vydělávat. Ale to je zase taková globalistická strategie: Vyzobávat si doktory a inženýry, náklady na jejich vzdělávání nechat na původních zemích, v přítmí se pochechtávat a ukazovat jim dlouhý nos. Typickým příkladem této Západem podporované doprovodné společenské devastace je Bulharsko a Rumunsko. Tyto země mají už dnes skoro 20 % méně obyvatel, než v roce 1989. Vystudovaní a mladí jdou na Západ, nemocní a staří zůstávají. Teď Ukrajina? Kam tohle směřuje? Tohle má být „Unie“? A kdo potom opraví Ukrajinu po válce?
Jeden maďarský diplomat mi řekl, že Česko je jediná postkomunistická země, kde se zvyšují počty obyvatel. Přesněji řečeno, že neřešíme problémy se stěhováním lidí na Západ jako oni. Je to důležité kritérium civilizační úspěšnosti země?
No…Maďarsko mělo ještě v sedmdesátých letech o milion lidí více, než teď. Kolem roku 2000 jsme je v počtu obyvatel předběhli a nyní, ještě před současnou krizí, jsme měli už o 1,1 miliónu více lidí my. Jasně, Česko má mnohem menší lidnatost na kilometr čtvereční, než třeba Německo, Anglie nebo Benelux, jsme vcelku pěkná a příjemná země, která zatím bohatla. Ale, i když se oprostím od předchozích úvah o vykrádaní nejvzdělanějších a nejpracovitějších lidí z méně úspěšných států, čímž se petrifikuje jejich nestabilita a chudoba, jsme my schopni, v současném stavu legislativy, třeba právě tyto Ukrajince zde vstřebat? Spíš toho schopni nejsme, oni půjdou – budou-li muset – do Německa a Rakouska, dál na Západ. Rád bych se mýlil, ale nejsme sto se zorganizovat, změnit zákony na takové jaké jsou jinde ve světě, prostě naše stavební legislativa je asi 150. nejpomalejší vůbec. Je už jedno, jestli to je kvůli osvitu, kvůli syslům, žábám a zmijím nebo kvůli tomu, že někdo něco blokuje, aby na tom extra vydělal, nebo proto, že je jednoduše blázen. Česká stavební legislativa, a nejen ta, darebáctví a hloupost podporuje.
Co by se muselo změnit, aby se to změnilo?
To by se muselo stát něco velkého. Jako když naše vláda v třicátých letech za pár let přezbrojila armádu a postavila stovky kilometrů opevnění. Je zde u nás možné postavit 50 tisíc bytů za rok? Dosídlit pohraničí? Opravit dosud ostudně rozbitá města jako Jáchymov a Kraslice? Vládní Pětikolka, kde hlavní slovo mají regionální politici, starostové a jejich lobbisté, žije z mentality „já už tady bydlím a vy mladí a noví táhněte, kam chcete“. Stojí na tom jejich schopnost být znovu zvoleni, případně schopnost své zákazové kompetence rovnou kasírovat. Politické žití z „mentality zákazu“ podporuje i daňová legislativa. Když se někde něco povolí, město z toho daňově skoro nic nemá. Jenom problémy a náklady s čističkou, se školstvím, se zdravotnictvím, s dopravou. Všichni to vědí a stejně se na ministerstvu financí, ve vládě a ve společnosti nezmění nic. To jsme my.
