Ruský útok na Ukrajinu nemusí být motivován pouze politickými cíli, ale také cíli ekonomickými – kontrolou nad rozsáhlým nerostným bohatstvím Ukrajiny, které je jedno z největších v Evropě. Na Ukrajině leží nejbohatší známá evropská ložiska uranu, jsou tam i největší ložiska železné rudy v Evropě a ukrajinská pole by dokázala uživit odhadem až 600 miliónů lidí. Případnou kontrolou nad takovým přírodním bohatstvím by Rusko silně posílilo svou pozici ve světě zápasícím o nerostné a potravinové zdroje.
Mezi další významná ložiska nerostných surovin na Ukrajině patří ložiska titanu (druhé největší v Evropě); co se týče železné rudy, Ukrajina má větší odhadované zásoby než Kanada nebo USA. U produkce kovu potřebného pro elektroniku gallia je Ukrajina na 4. místě ve světové produkci. Na Ukrajině se nachází také velká ložiska manganu (odhadem 12 % světových zásob).
Ukrajina je vysoce průmyslovou zemí – základy byly položeny v dobách Sovětského svazu a země z nich dodnes těží. Například ve výrobě amoniaku je Ukrajina na prvním místě v Evropě. Amoniak je potřeba k výrobě dusíkatých hnojiv pro zemědělství. Země je na 12. místě ve světě ve výrobě oceli apod.
Ukrajina je přitom také 5. největší exportér pšenice na světě a čtvrtý největší exportér ječmene, u vývozu kukuřice zaujímá 5. místo. Mezi další produkty, u kterých je Ukrajina světovou jedničkou, patří vývoz slunečnicového oleje, což už například pociťují v sousedním Německu, kde silně roste jeho cena a v některých oblastech je ho již nedostatek.
Omezení či zastavení dodávek potravin a rostlinných produktů z Ukrajiny vyvolává vážné problémy na Blízkém východě, v Africe, ale také v Evropě. Ukrajinské zemědělství profituje z tzv. černozemě, velmi úrodné půdy, která se nachází převážně na východ od řeky Dněpr.
V rámci současné ekonomické války mezi Západem a Ruskem představuje ukrajinské nerostné bohatství, zemědělská výroba a průmysl významný faktor, jenž může ukazovat na to, že ruské cíle nemusí být jen politického rázu – sen Kremlu o spojení obou národů a sjednocení v novém „ruském světě“ může mít vysoce pragmatické a ekonomické zájmy. Ovládnutí nerostného a zemědělského bohatství Ukrajiny ruskou armádou může velmi silně oslabit EU a vyvolat ve světě velké společenské změny.
V souvislosti s tím je dobré zmínit, že podle názorů polsko-amerického politologa Zbigniewa Brzezinského, poradce amerických prezidentů Jimmyho Cartera a Baracka Obamy, se Rusko nemůže stát světovou velmocí, dokud neovládne Ukrajinu. A jak také napsal Brzezinski ve své knize Velká šachovnice: „Mocnost, která ovládá Eurasii, by vládla třemi nejpokročilejšími a ekonomicky nejproduktivnějšími oblastmi. Pouhý letmý pohled na mapu též napovídá, že nadvláda nad Eurasií by téměř automaticky měla za následek podřízenost Afriky, což by Západní polokouli a Oceánii stavělo na místo geopoliticky okrajové části tohoto centrálního světového nadsvětadílu. Okolo 75 % světové populace žije v Eurasii a taktéž je tam většina světového fyzického bohatství, jak v jeho podnicích, tak pod povrchem její půdy. Eurasie čítá 60 % světového HDP a okolo 3/4 známých světových energetických rezerv.“ (Velká šachovnice: K čemu Ameriku zavazuje její globální převaha, česky 1999.)
Zdá se, že ruské vedení může být mnohem pečlivějším studentem Brzezinského, Kissingera či Huntingtona, než si v Evropě mnozí uvědomují. Vývoj na Ukrajině v dalších týdnech ukáže, nakolik jde Rusku jen o politické cíle nebo jestli ve skutečnosti ve své agresi není motivováno i dosáhnutím ekonomických zisků.
