Spisovatel Alexandr Solženicyn nazýval Kazachstán měkkým podbřiškem Ruska. Měl na mysli zásadní význam, který středoasijská země má pro svého ruského souseda. Jak ovlivní tento vztah potlačení tamních protestů a jaký je mezinárodní kontext?
Nemá valného smyslu hledat příčiny faktického palácového převratu, který se před našima očima odehrál v Kazachstánu, ve „zvláštnostech národního lovu“ – v národohospodářských nerovnostech, etnických poměrech či v klanovém uspořádání společnosti. Nelze pochopit průběh a povahu událostí mimo kontext velmocenských zájmů Ruska.
Ať už se jedná o umnou hybridní provokaci Kremlu, nebo o šikovné využití živelných protestů k vlastním cílům, výsledek přijde nastejno: Rusko si nenechalo ujít okno příležitosti k opětovnému vtažení Kazachstánu do sféry svého výlučného vlivu. A to znamená, že odteď o těžbě a exportu obchodně zajímavých nerostných surovin, o osudu kosmických zařízení v Bajkonuru nebo o mezinárodních svazcích Kazachstánu se bude opět rozhodovat v Moskvě.
Kremelská loutka
Západ v poslední době investoval horentní částky do slibné kazašské ekonomiky – jen Spojené státy vložily odhadem přes 65 miliard dolarů. Správcem dluhů se tím pádem stává Moskva. Hrubým odstavením stoupenců předchozího režimu od moci, nezvykle krvavým potlačením původně nevinných protestů a pozváním cizích intervenčních sborů do země si nový prezident Tokajev za sebou, jak se říká, spálil mosty.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
