Čína má za sebou neuvěřitelně rušný rok. Začala ho sporem s vyšetřovací komisí WHO ohledně původu covidu, pokračovala bombovými útoky v Kantonu, kde se vyhodil muž do povětří a zabil pár místních komunistů, dál během státem pořádané sportovní akce zemřelo na podchlazení jedenadvacet běžců… A rok Čína končí „gestem dobré vůle” vůči komu jinému než Africe. A do toho všeho se snaží udělat ze svých chlapců, hm… pravé chlapy.
Existuje film. Jmenuje se Wolf Warrior. Respektive existuje Wolf Warrior a Wolf Warrior 2. Zní to jako nějaké kreténské poloakční béčko se Stevenem Seagalem, a pokud si myslíte právě tohle, nejste tak úplně daleko od pravdy. Ne snad proto, že by tam skutečně hrál Steven Seagal nebo proto, že jsou to filmy natočené za nula nula nic rozpočet. Ale jsou to mimořádně špatné akční filmy, které stejně jako velká část nedávné Seagalovy tvorby slouží jako propaganda totalitního režimu.
Titulní Wolf Warrior je voják speciální jednotky Čínské lidové osvobozenecké armády. V jedničce bojuje s drogovými pašeráky, ve dvojce už ovšem zachraňuje nespecifikovanou (a dost dobře nespecifikovatelnou) africkou zemi. Jsou to takové Rambo filmy. Glorifikují Čínu a její aktivity v zahraničí. Rambo je taky hlavní argument tvůrců, proč jsou takové filmy v pořádku.
Jenže zaprvé, Čína táhne svoje polofiktivně agresivní zapojení v zahraničí mnohem dál. Dokonce se pro prezidenta Si Ťin-pchinga a jeho zahraniční politiku mezi diplomaty vžil výraz „Wolf Warrior diplomacy”, který popisuje jejich příkrý a agresivní styl vyjednávání s jinými zeměmi. A ani to vlastně není nadsázka.
A co je horší, zadruhé, Rambo je produktem studené války. Ve které už v podstatě jsme.
Manévry
Přestože většina politiků i populace Tchaj-wanu souhlasí s tím, že je třeba udržovat svůj nejistý status quo s Čínou, vypadá to, že jejich kontinentální „bratři” s tím tak docela nesouhlasí. Během letoška Čína trénovala invazní manévry do Tchaj-wanu.
Možná jste v poslední době četli nějakou zprávu o Indech a Číňanech, kteří se řezají trubkami a basebalkami na vrcholcích Himalájí. Je to tím, že použití střelných zbraní je akt války, takže se party pohraničníků mlátí nablízko jako za středověku. A zatímco Indové vyhazují z oken čínské televize, Čína investuje bambiliony peněz a nefér nasbíraných genetických dat do projektu, který má pomoct jejich vojákům fungovat efektivněji ve vysokohorských podmínkách
S Američany se Čína štípala na manévrech v Jihočínském moři. Na to Amíci zareagovali tím, že svolali summit, kam byli pozváni všichni větší i menší hráči v regionu… kromě Číny. USA začaly dodávat zbraně Japonsku a Austrálii a Peking prohlásil, že tím stupňují tenzi mezi národy.
Podle analytiků Pentagonu jsou USA (a tím pádem nejspíš i NATO) ve studené válce s Čínou. A Čína vypadá, že se někdy ve dvacátých letech chystá k ozbrojenému konfliktu. Země po letech povolila svým rodinám větší počet dětí a skupuje tuny ocele po celém světě. Ocel se mimochodem promítla i do „Wolf Warrior” rétoriky, když prezident Si prohlásil, že „kdo bude stát Číně v cestě, narazí hlavou do Velké čínské zdi z ocele”.
Právě strategické suroviny nás přivádějí zpět k Africe. Čína v minulých dekádách kontinent v podstatě odkoupila. Nejrůznějším zemím poskytovala dlouhodobé a v podstatě neudržitelné půjčky a investice, a řada vlád už je proto v čínské kapse. I se svým nerostným bohatstvím. Což znamená, že Si a jeho zahraniční politika je sice mentálně v osmdesátých letech, ale dost možná v osmdesátých letech devatenáctého století.
Poslední tah Číny vůči Africe se odehrál teď na přelomu listopadu a prosince. Si Ťin-pching ve velkém proslovu oznámil, že na kontinent pošle miliardu vakcín proti covidu. Šest set milionů půjde darem a zbývajících čtyři sta milionů Čína pomůže vyrobit přímo na místě.
Investice.
Čínská maskulinita
To celé je podtržené velkými sociálně ekonomickými změnami, které se dějí uvnitř země. Nejspíš jste četli o tom, že země vyhazuje novináře a zakazuje působení nejrůznějších značek a společností na území Číny. Vláda utahuje smyčku kolem vedení čínských big tech firem. Ale zásahy do společnosti sahají mnohem hlouběji.
V poslední době Čína ve velkém posiluje tělesnou výchovu na školách a najímá velké množství mužských kantorů. Ve vedení strany panuje velká obava o to, že jim jejich mladá populace změkne, a tomu je podřízena spousta poměrně radikálních kroků. Ruší se pěvecké soutěže, ve kterých vystupují „zženštilí muži”, ruší se koncerty, přepisují se vysílací schémata televizí. Vláda mluví o posílení „yang strany naší mládeže”, ale řada blogerů píše o institucionalizované homofobii. Děti do osmnácti let mají nově předepsaný počet hodin denně, po který mohou hrát videohry.
Domněnky
Asi nemusím vyslovovat nahlas, jak všechny tyhle věci působí, ale čistě pro jistotu: na mě to působí, jako že si země, která rozprodává lidi na orgány a vlastní celé komplexy koncentračních táborů, pěstuje dobře vyzbrojenou a mimořádně početnou armádu. A my jsme s naším prezidentem a zároveň s členstvím v NATO zvláštně rozkročeni v téhle nové studené válce.
Já jen doufám, že se rozhodneme včas a podle našeho nejlepšího vědomí a svědomí.
