Babiše jmenuji premiérem bez ohledu na výsledek voleb! Tak slíbil Zeman státní převrat. Ale couvl. Musela to být i tak slastná chvíle. Jaképak volby, jakápak ústava, hlavní je on… Dnes říká, že bude jednoho nového ministra vetovat. Čteš ústavu, o vetu ani slovo. Však on opět couvne. Ale zase ta slast, že on… kolikrát už? Může takto nemocný člověk být hlavou státu? Může, když reprezentuje nemocný stát, v němž si agent StB s chabou češtinou, stíhaný pro kriminální činnost, troufne kandidovat na prezidenta, a navíc má nadějí, že ho zvolí.
Rozvrat z postele
Je mnoho způsobů, jak připravit státní převrat. Krvavých i nekrvavých. Miloš Zeman, který touží po tom, aby se zapsal do dějin originálně, zvolil pyžamo. Z postele ještě nikdo stát nerozvrátil, náš pan prezident byl by první.
Stačí mu přečíst z ústavy, co tam není, a hned je veřejnost zmatená, bezradná a fascinovaná, jako by zachřestila kobra, ačkoliv se jen prezident zavrtěl na lůžku. A už se mudruje, co ta ústava vlastně říká. Něco na tom musí být, když to prezident v ústavě četl. A my ne. Podstrčili snad jemu, nebo nám, jinou ústavu? Nebo dokonce – je pan prezident nějaký prorok, který vidí víc a dál než my? V ústavě stojí „jmenuje“. Znamená to totéž jako „vetuje“, říká prezident. Pokud bude trvat na svém výkladu, půjde věc k soudu. Ten by rozhodl brzy, že to jsou dvě různá slova. Prezident by mohl o svůj úřad přijít mnohem rychleji, než postupuje jeho léčba. Ztráta úřadu by běžela po linii „nekoná, neplní, ohrožuje“. Ale to přece ví i on. Něco jiného je strašit slabé premiéry a něco jiného čelit u soudu zákonům. Ale vyvolat vládní krizi kvůli chatrnému tvrzení prezidenta? Poučce Machiavelliho „kdo získal čas, získal všechno“, by prezident neměl věřit. Může platit i opak, „kdo získal čas, o všechno přišel“.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
