Příběh o nerovnosti a o tom, jak fakt, že Radek nemůže trénovat děti a já nemám právo být na fotografii hezká, je v rozporu s ústavním pořádkem.
Pondělkem 22. listopadu 2021 byl završen proces protiústavního vyčleňování části občanů této země ze společenského života a ministryně financí se bez mučení přiznala, že cílem je úmyslné „znepříjemňování života“ neočkovaným občanům. Aby kapitulovali a to, co je v zákoně dobrovolné, začali na základě této šikany chápat jako povinné – jinak jim nebude umožněno normálně žít. Kdyby nám advokátům toto někdo řekl před rokem, označíme ho za blázna.
Vesničko má, středisková
Na souboj o základní ústavní hodnoty jsem ale byla docela připravena ze svého oboru. Malý náznak něčeho podobného se objevil v roce 2017 a týkal se samosprávy. Tehdy ministryně Karla Šlechtová prohlásila, že v Česku je mnoho obcí, a pak připojila výrok, že „ke snížení jejich počtu však nechce jít jejich rušením, ale pouze (!) slučováním“. Což by bylo totéž. Nepřímo naznačila, že k tomu bude sloužit ekonomický tlak. V obcích to tehdy způsobilo zděšení, protože mnohé si neuměly ztrátu nově nabyté samostatnosti a návrat „vesniček střediskových“ představit. Začal se šikovat odpor s hlavním argumentem – ústavně chráněné právo na samosprávu. Než však k slučování došlo, paní ministryně přestala být ministryní.
A proč to připomínám. Ve veřejném právu jste s právem ústavním v kontaktu dnes a denně. Většinou proto, že vám ta ústavní práva chce někdo vzít nebo je omezit anebo to alespoň zkusí. Někdy to dokonce na první pohled může vypadat jako cesta sypaná dobrými úmysly, ale opak bývá vždy pravdou. Takže se naučíte být ostražití tam, kde jsou mnozí ještě zcela v klidu.
Paní Šlechtová byla tehdy vedena navenek ušlechtilými důvody – moc malých obcí je náročné a taky to něco stojí, zkrátka snížením jejich počtu dosáhneme samých lepších a levnějších zítřků. Ale… Co ten krásný rybník, co jsme si opravili, to předáme střediskové obci? A ta akce, co tu děláme o Vánocích, co když nám na ni už nedají peníze? A co náš krásný obecní znak na hlavičkových papírech, na který jsme tak hrdí, to skartujeme? Zkrátka z toho ministerského křesla nebylo vidět ty vyplašené oči místních patriotů, kteří jsou se svou obcí, jakkoli malou, většinou spjati přímo pupeční šňůrou. Byli jsme připraveni tomu nátlakovému slučování čelit. Jsem však přesvědčena, že kdyby tehdejší vláda spustila masivní kampaň v tom smyslu, jak nás malé obce finančně zatěžují, a pak přitvrdila, jak ty velké doplácí na ty malé, a pak ještě více, že zastupitelé malých obcí nemohou být nikdy na úrovni zastupitelů těch větších, a nakonec prohlásila, že těm malým bude znepříjemňovat život, máme dnes o pár set obcí méně.
Zdravý dotrénoval, moc zneužita
A jak to souvisí s Radkem Hoffmanem z Lipna v Ústeckém kraji, kterého zmiňuji na začátku, a s mým právem být na fotografii hezká?
Jako má každá obec, i ta sebemenší, právo na samosprávu, kterou jednou získala, tak má každý z nás od svého narození právo na ochranu svých základních ústavních práv, třeba na to, aby si občané byli rovni ve svých právech a v důstojnosti. Už několik měsíců se tu ale děje něco zcela neuvěřitelného – protiústavní diskriminace až veřejný lynč vládou vybrané skupiny lidí, přičemž už sama ta formulace „vládou vybrané“ je hrozivá. Ta skupina se jmenuje „neočkovaní“. Ten veřejný lynč byl vyhlášen za situace, kdy je očkování dobrovolné a kdy očkovaný člověk je na tom zcela stejně jako člověk neočkovaný – oba mohou stejně onemocnět a oba mohou být šiřitelem nákazy. Tedy neexistuje žádný obhajitelný důvod pro odebrání naprosto základních ústavních práv lidem bez očkování, byť vládní propaganda tvrdí opak.
Je to jasné zneužití moci, kdy odebrání ústavních práv je vedeno nijak neskrývaným motivem „znepříjemňovat lidem životy“ do té míry, až podlehnou psychickému tlaku a do toho JZD, pardon, očkovacího centra, vstoupí. Morálka, právo a fakta jsou ministrům ukradené. Zkrátka odebrání ústavních práv je vládou organizovaná šikana milionů slušných zdravých lidí, kteří se provinili jediným, jsou zdrženliví v touze vpravit si do těla vakcínu.
Kvůli odebrání ústavních práv vládou vybrané skupině obyvatel nemůže sympatický Radek z Lipna od pondělí 22. 11. 2021, ač zdráv, trénovat děti a mládež, což doposud jako trenér dělal. Končí, ač ještě mohl udělat pro ty děti mnoho dobrého. A platit to o týden dřív, nevypadala bych na své první fotografii v Reflexu tak hezky, protože bych nemohla předtím navštívit svou kadeřnici. Tu mám totiž dnes jako občan druhé kategorie zakázanou. A kdybych ta protiústavní opatření respektovala, nemohla bych jít v tyto dny kamarádovi na pohřeb.
K tomu mají neočkovaní bezdůvodně zákaz vstupu do divadel, do restaurací, na sportoviště, do hotelů. To by přece nemělo nechat v klidu žádného z občanů této země. Třeba proto, že i jejich děti ztrácí oblíbené trenéry, jejich kadeřnice práci a s kamarádkou si možná nedají poprvé po mnoha letech punč na vánočních trzích.
Země, která připustí, aby vláda ukázala prstem na vybranou skupinu občanů a bezdůvodně jí odebrala základní ústavní práva, není právním státem. A toto velmi nebezpečné konstatování se týká každého z nás. Protože přesně tak se chová totalitní stát. Bez úcty k právu, bez úcty k lidem. Příště se to může týkat vás.
Autorka je advokátka, specialistka na správní právo, je držitelkou ceny Právník roku 2019
