Krvavé peklo v Dobrudži: Zapomenutá bitva, kde vedle sebe bojovali hrdinové i kolaboranti

Fádní rovinatá krajina při putování unavuje, vesnice se podobají jedna druhé, střídají se nízké kopečky a úvozy porostlé suchou trávou. Kukuřice na polích je sklizená, ze země sálá vyprahlé horko. Nejen krajina, ale i vesnice, z nichž má každá pravoslavný kostelík i mešitu, jako by spaly. Přestože už je září, teď po poledni panuje stále úmorné vedro. Před 110 lety dávala horka bojovníkům zabrat, navíc se na vyprahlé půdě šířily požáry, jež dle vzpomínek svědků dotvářely strašidelný kolorit bojiště.

Ospalou atmosféru přeruší v typické jihorumunské vesnici Deleni doslova na konci světa tři autobusy. Ti nemnozí místní, kteří se ještě neodstěhovali do města nebo dále do Evropy, zvědavě koukají. Z vozů se vyhrnou lidé, vypadají trochu jako turisté, ale nejsou to turisté. Jako kdyby se tu sešlo několik světů. Někteří mají na sobě historické vojenské uniformy česko­slovenských legií, další srbské důstojnické stejnokroje, několik z nich je v maskáčích a baretech české armády, další v sakách s emblémy Československé obce legionářské (ČsOL), jež z české strany vzpomínku organizuje. Mnozí jsou i v civilu a všichni míří nahoru, do kopečků za vsí. Před 110 lety tam stálo obranné postavení.

Zákopy za první světové války uměli vykopat tak, aby se v nich dalo vzpřímeně chodit, přičemž se dělaly na rozdíl od dnešní doby celé ručně. Dnes jsou z nich rýhy, do nichž se člověk vejde sotva po kolena. Někteří z návštěvníků vytahují plastové láhve a nabírají symbolickou hroudu půdy z bojiště. Skupinka čtyř Srbů v historických uniformách začíná na prosbu svých krajanů pět tesklivé válečné písně.

Je to zvláštní pocit, stát na někdejším bojišti, kde se dnes pěstuje kukuřice, ale je to tu nasáklé krví i po 110 letech. Možná by se na tomto místě patřilo vztyčit malý pomníček připomínající tehdejší události a všechny ty, kdo se jich zúčastnili.

Čech jako Jihoslovan…

Dobrudža je historické území o rozloze 23 100 km² u celého rumunského a části bulharského pobřeží Černého moře. O oblast se zajímali staří Řekové, kteří zde stavěli své kolonie, poté i Římané, Osmané, v minulém století pak Rumuni, Bulhaři a Rusové. V 19. a počátkem 20. století se o Dobrudžu rozhořel spor Bulharska a Rumunska. Ten pak koncem léta 1916, po vstupu Bukurešti do války na straně dohody, vyústil v útok Bulharska, jež stálo na straně ústředních mocností.