Končící vláda vyklízí mocenské pole bezodkladně, dost možná i ve vidině covidových, energetických a dalších problémů na obzoru. Přesto se jedno malé politické bojiště objevilo. A právě zde doposud vládnoucí hnutí také ANO připomnělo svůj styl fungování a argumentování.
Pravda, nikoliv celé hnutí, ale především Karel Havlíček. Formálně je členem ANO teprve pár měsíců, ve vládě ale byl i tak jedním z jeho nejvýraznějších exponentů. A to nejen kvůli tomu, že kromě vicepremiérské funkce obsadil i posty ministra průmyslu a obchodu a šéfa resortu dopravy. A teď měl kandidovat do čela nově složené Poslanecké sněmovně.
„Já jsem nechtěl nic kumulovat. Já mám ústavní právo na to, abych kandidoval. A podle většiny ústavních právníků jsem kandidovat měl,“ dušoval se a hájil v nedělní debatě na ČT. Zanedlouho už hovořil jen o „řadě“ právníků. Navíc je tu stanovisko legislativního odboru Sněmovny, podle nějž kandidatura kvůli neukončenému vládnímu angažmá nebyla možná. Ale to jsou přeci podružnosti…
To hlavní je mlžení a argumentační objížďky. Na jednu stranu Karel Havlíček uznává, že chtěl respektovat sněmovní hlasování – nová většina ho odmítla ke kandidatuře na předsedu pustit – zároveň si ale stěžuje na pošlapání svých práv.
„Beru to jako rozhodnutí Sněmovny. To ale neznamená, že nemáme jiné právní výklady a že necítíme, že nám bylo upřeno ústavní právo,“ snažil se vysvětlit v nedělní debatě na ČT. Ale skutečným okamžikem k dlouhému zamyšlení byla až jeho další úvaha: „V tuto chvíli dbáme hodně na formálnost a nedbáme na to, jakou formou vlastně dojdeme k dosažení toho cíle.“ Inu…
Končící vicepremiér a dvojministr argumentuje mimo jiné tím, že mu jsou dost možná upírána základní lidská práva, tedy konkrétně právo kandidovat do volitelných funkcí. A bude kvůli tomu chtít podávat ústavní stížnost? I tady nabídl divákům velký prostor k zamyšlení: „Já bych neřekl, že uvažujeme, my se s tím dneska seznamujeme. Je pravda, že nám píše obrovské množství obyvatel, píšou nám i ústavní právníci…“
Podobně v napětí bude třeba setrvávat i v samotné otázce další volby, tentokrát zbylého místopředsedy Poslanecké sněmovny. A bude tedy Karel Havlíček kandidovat alespoň na tenhle post? „Přímá otázka, nepřímá odpověď. Musíme se o tom poradit na klubu a musíme se domluvit na dalších krocích.“ Takže ono rozhodné možná…
…a proč ta nejistota? I tady je jasné vysvětlení, viz další odpověď na obdobnou otázku ohledně další kandidatury: „Pokud nenajdeme lepšího kandidáta. Pokud najdeme, já budu první, kdo ho podpoří.“
A kdyby se náhodou lepší kandidát nenašel, rezignoval by Karel Havlíček na své vládní funkce? Opět trochu hádanka: „Museli bychom teď zjistit, jak to vůbec je. Protože my jsme teď v demisi. A je otázka, co se vlastně v té demisi dá či nedá dělat.“
Naštěstí jsou tu kromě otázek i jasné odpovědi. Třeba ujištění, že vše bude výhradně záviset na zvolených zástupcích ANO v dolní komoře, protože: „Andrej Babiš není celý poslanecký klub.“ Anebo, že můžeme od končícího vicepremiéra stejně jako od celého hnutí čekat konstruktivní přístup: „Já bych byl při zemi, naším cílem není něco destabilizovat.“
A především, nezpochybnitelný fakt, který Karel Havlíček v nedělní debatě na ČT shrnul slovy: „Je to zajímavý případ…“ Ano, je.
