V přímém přenosu teď pozorujeme obecnější a častý problém. Nadchneme se pro velkou vizi, máme pocit, že se podílíme na historii. Schválit obecnou deklaraci, nejasně definovaný závazek do budoucna ale bývá snazší než se pak přihlásit k politické odpovědnosti za detailní opatření, která už konkrétně dopadnou na životy lidí. Toto vystřízlivění momentálně prožívá EU v souvislosti s Green Dealem. Někteří jeho podporovatelé teď, když se jedná o balíčku čtrnácti opatření Fit for 55 (zákaz spalovacích motorů apod.), kterým chce EU splnit svůj závazek snížit emise o 55 procent do roku 2030, konfrontováni s realitou, opatrně svou podporu stahují. Spolu s nimi i řada těch, kdo jen neměli odvahu postavit se atmosféře doby při projednávání obecného rámce, cítí příležitost distancovat se.
Národní parlamenty do toho mohou vstoupit právě teď – v rámci institutu, pro nějž se vžil název žlutá karta pro Komisi. Poslanecká sněmovna toho před volbami nevyužila, takže o tom jednal jen Senát. Tato tzv. odůvodněná stanoviska jsou většinou mimo mediální zájem, obecně legislativní akty EU bývají hodně technicistní a často je nejde snadno mediálně prodat. Tak jsme zřejmě nezaznamenali nebo už zapomněli, že v roce 2016 se naše Poslanecká sněmovna vymezila proti směrnici o vyslaných pracovnících. Takových parlamentů bylo požadované množství (alespoň třetina, v tomto případě jich bylo jedenáct), Komise jejich připomínky stejně nevyslyšela, což se dost možná stane i nyní.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
