nahoru

Jak mariňák porazil covid. Co stojí za očkovacím zázrakem v Portugalsku a Španělsku?

Oliver Adámek 7. listopadu 2021 • 12:00
Jak mariňák porazil covid. Co stojí za očkovacím zázrakem v Portugalsku a Španělsku?
foto: Reuters

Nejproočkovanější evropská země možná trochu překvapivě není žádný z bohatých severských státy ani Francie či Německo. V čele žebříčku je Portugalsko, mezi nejlepšími figuruje i jeho soused z Pyrenejského poloostrova. Obě země dnes žijou skoro bez omezení a obě k tomu měly specifickou cestu. V každé z nich sehrál specifickou roli generál.

Z celkové portugalské populace je očkováno 86 %, z dospělé populace dokonce 98 %. Nedávno se v Lisabonu rušilo i to opatření, které platilo po celý covidový půldruhý rok – uzavření barů a nočních klubů. Ještě v zimě přitom byl portugalský vývoj epidemie jeden z horších v Evropě a očkování dlouho moc neodsýpalo.

Například jen za poslední lednový týden zemřelo v Portugalsku, které má o trochu méně obyvatel než Česko, 2 tisíce lidí. Na sklonku roku je na tom nejzápadnější země pevninské Evropy přesně naopak, díky vysoké proočkovanosti.

Prymula, co vydržel do konce

Zlom nastal v příchodu jedné důležité osobnosti. Do čela portugalského epidemického krizového štábu se v únoru postavil voják námořnictva Henrique Gouveia e Melo. Na rozdíl od českého případu ministra a zároveň plukovníka Prymuly, který nakonec ustoupil do ústraní, se Melovi v exponované funkci dařilo a stal se nakonec hlavním symbolem úspěšné portugalské očkovací kampaně. Gouveia e Melo setrval jako její lídr až do chvíle, kdy země dosáhla vytouženého cíle 85% proočkovanosti.

Portugalský mariňák vsadil na odpolitizování očkování. Epidemii obecně se naopak snažil vykreslit jako válku, a to se vším, co se s tím pojí – jako třeba nutnost národní jednoty a dobré, přesné organizace. Na veřejnosti vystupoval jen ve vojenské uniformě. Do akční skupiny zaměřené na boj s covidem přivedl matematiky, lékaře i stratégy z armády, ale žádného politika. Na dotaz, jak mají ostatní země bojovat s epidemií, aby se výsledkům Portugalska přiblížily, odpověděl: „Musí najít lidi, co nejsou politici.“

Protiargument tomuto přístupu je, že jen politici jsou volení a nesou za vedení státu jasnou odpovědnost, jež se v případě různých operačních štábů vytrácí nebo rozmělňuje. Depolitizace očkování a boje s covidem má spíš jiný pozitivní efekt – očkování díky ní není spojené s žádným politikem a nemá na něj vliv třeba popularita vlády nebo zrovna probíhající volební kampaň. Navíc armáda je asi poslední státní instituce, která je z pohledu veřejnosti v podstatě dokonale nepolitická a důvěryhodná. To se projevilo i u nás, zdaleka nejpopulárnější očkovací místo bylo armádou řízené Národní očkovací centrum v o2 universu.

Stejně jako v Česku se i v Portugalsku rozjelo antivaxxerské hnutí. Admirál Gouveia e Melo se ale rozhodl těmto proudům čelit, a to asi doslovněji, než by se čekalo. V červenci vešel bez ochranky přímo do davu protestujících před očkovacím centrem v Lisabonu. „Volali na mě ‚vrahu, vrahu‘. Já jsem odpověděl, že vrah je virus,“ cituje admirála New York Times. V době, kdy krizový štáb přebíral, si bylo 40 % Portugalců ohledně očkování nejistých, většinu z nich vojenský styl vakcinační kampaně nakonec přesvědčil.

Franco a očkování

U sousedů ve Španělsku jako by se rozhodli s Portugalci závodit. Dnes tam po obou dávkách očkování 80 % obyvatel. Důvody nejsou oproti portugalskému příběhu tolik zjevné, i tak jsou ale zajímavé. Podle Josepa Lobery, sociologa z Autonomní univerzity v Madridu, je důvodem popularita zdravotního systému spojená s jeho rozvojem v 80. letech po pádu diktatury.

„Do roku 1978 jsme neměli demokracii a přechod k demokracii skončil v roce 1981. Takže v 80. letech jsme budovali instituce veřejného zdravotnictví a sociálního zabezpečení, což bylo později než jinde v Evropě. Pro mnoho generací ve Španělsku je veřejné zdravotnictví součást modernizace země a jako instituci tomu systému hodně důvěřují,“ popisoval Lobera v rozhovoru na stránce Euronews.

Další důležitý prvek se pak váže přímo ke zkušenostem s očkováním. Za diktatury generála Franca totiž Španělsko na rozdíl od jiných zemí v padesátých letech nezačalo s očkováním proti dětské obrně, kvůli čemuž měla tato nemoc v zemi nebývale vysoké množství obětí. Nedávno dokonce španělská vláda vyhlásila oběti obrny z Francových časů za oběti tehdejšího režimu.

Abychom nebrali do úvahy jen izolované příklady, Španělsko má vysokou míru očkování i u jiných nemocí, třeba chřipky. Například loni se tam proti chřipce očkovalo přes 65 procent seniorů, u nás to bylo jen 24 procent.

Na příkladu dvou pyrenejských států jde vidět, že každá země má nekonečno specifik a univerzální recept na boj s covidem neexistuje. Podobně jako by u nás asi nefungovala strategie „zero covid“ z asijských států, jež stavěly na absolutní, disciplíně obyvatel, možná by v Česku neslavil úspěch ani voják v čele krizového štábu. Existuje vůbec osobnost, která by takový ryze český příběh poražení covidu vytvořila? Nebo prostě ti, kteří měli přijít, nepřišli?





Diskuse ke článku
Diskuze se zobrazují pouze uživatelům, kteří jsou přihlášeni na Facebooku a odsouhlasili cookies. Pokud pod články nevidíte diskuze, zkontrolujte prosím toto nastavení.
 

Nejčtenější