Ve stínu celoněmeckých a zemských voleb se v neděli v Berlíně hlasovalo také v neuvěřitelném referendu o vyvlastnění společností, které vlastní „příliš“ bytů. Opravdu šokující je, že více než polovina hlasujících Berlíňanů návrh v lidovém hlasování schválila.
Město, které bylo za studené války symbolem boje za svobodu a proti komunistickému bezpráví, se stává vzorem pro ultralevicová progresivistická a neokomunistická řešení. Dobře to dokládá samotný název znárodňovací iniciativy, kterou její iniciátoři pojmenovali adresně „Vyvlastnit Německé bydlení“ (Deutsche Wohnen & Co Enteignen). Německé bydlení je přitom název firmy, která vlastní v německém hlavním městě nejvíce nájemních bytů. Návrh na její vyvlastnění se ovšem netýká pouze této jediné společnosti, ale míří na všechny soukromé vlastníky, kteří v metropoli na Sprévě vlastní minimálně 3 tisíce nájemních bytů. Plánu mají uniknout jen bytová družstva a komunální bytové společnosti.
Levičácký recept
S celým nápadem přišli původně členové nepatrné mimoparlamentní strany Intervencionistická levice (IL). V atmosféře, kdy jsou ceny bydlení v posledních letech v Berlíně hlavním politickým tématem, se jim podařilo získat potřebných více než 160 tisíc podpisů (7 % berlínských voličů), aby byl jejich návrh předložen lidovému hlasování v rámci nástroje přímé demokracie, který se v této spolkové zemi jmenuje „lidová iniciativa“ (Volksbegehren).
Návrh vyvlastnit velké pronajímatele bytů si následně osvojila berlínská buňka postkomunistické strany Levice, která je následovnicí bývalé komunistické státostrany v NDR. Ta byla v Berlíně dosud součástí rudo-zeleno-rudé zemské koalice. Tohle souručenství sociálních demokratů, ekologistů a postkomunistů už také zkoušelo vyřešit berlínskou bytovou krizi jiným levičáckým receptem, když schválilo zákon, podle něhož politici nadiktovali soukromým majitelům bytů maximální možnou výši nájemného. Tenhle radikální nápad ovšem zkrachoval, když ho letos v březnu zrušil Spolkový ústavní soud, protože rozhodl, že berlínský zemský parlament nemá podle německé ústavy na podobné kroky pravomoc.
I tahle událost nabudila berlínskou krajní levici v kampani před nedělním referendem. Protože bylo hlasování spojeno se zemskými volbami, začali s referendem licitovat i berlínští Zelení. Jejich lídryně sice vyjádřila o vyvlastňování pochyby, ale zároveň se nechala slyšet, že v referendu bude hlasovat pro návrh, aby tím město získalo „klacek“ na soukromé firmy a mohlo je dotlačit k ústupkům…
Východ i přistěhovalci
I tahle zelená ekvilibristika pomohla iniciátorům znárodňovacího referenda uspět. Pro návrh se nakonec vyslovilo přes milion Berlíňanů (56,4 % hlasujících), přičemž byla splněna i podmínka, aby pro návrh hlasovala minimálně čtvrtina všech oprávněných berlínských voličů. Vyvlastnění nejvíce podpořily multikulturní čtvrti v centru města a bývalá východoberlínská sídliště. Rekordní podpora přišla ze čtvrti Neukölln, kde je nejvyšší počet lidí s migračním původem. Tam v některých částech znárodnění bytů chtělo až 80 % voličů.
Řada médií o referendu píše jako o nezávazném. Realita je ale trochu jiná. Ultralevicoví iniciátoři do hlasování předložili pouze návrh usnesení, podle něhož má berlínský senát (tedy zemská vláda) učinit všechny kroky k vyvlastnění popsaných firem. Senát se teď podle berlínských zákonů musí návrhem zaobírat, ale není vázán tím, aby zákon o vyvlastnění v zemském parlamentu prosadil. Iniciativa za vyvlastnění už ale počítá s tím, že v dalším kole lidovému hlasování předloží konkrétní návrh zákona, který by už v případě úspěchu závazný byl. Berlínské levicové strany i proto mluví o tom, že se návrhem budou už nyní vážně zaobírat. Věc má ale i tak několik velkých háčků. Zaprvé se právníci neshodnou, zda zemská vláda má vůbec k vyvlastnění pravomoc, i když se navrhovatelé odkazují na články celoněmecké ústavy, která obecně vyvlastnění připouští.
Kopanec trhu s byty
Vyvlastňovací postup je navíc problematický i ekonomicky. Plán počítá s tím, že více než čtvrtmilionu bytů bude znárodněno za náhradu, která ale bude „samozřejmě“ nižší než tržní, a přejdou tím do správy města Berlína. Následně v nich bude sníženo nájemné, protože už prý nebude třeba platit zisk „zlým kapitalistům“.
Řada ekonomů ale míní, že odškodné a správa majetku budou pro Berlín natolik drahé, že celá operace udělá notnou díru do městského rozpočtu. Realisté také varují, že celý nápad vystrnadí z německé metropole všechny investory a nové byty se už skoro stavět nebudou. Berlínskou bytovou krizi proto ve výsledku celé plánované vyvlastňování naopak prohloubí, a to ještě nemluvíme o pošlapání základního lidského práva vlastnit majetek.
Pirátský potlesk
Evropská levice přesto na mnoha místech jásá. U nás se k návrhu už nepřímo přihlásil třeba pirátský poslanec František Kopřiva, když napsal, že tohle referendum ukázalo, jak vypadá pravý evropský Západ…
A tak člověka napadne otázka, o čem se bude podle levicových snů hlasovat příště. Není hranice tří tisíc bytů v Berlíně moc vysoká? Neměl by každý vlastnit jen jeden byt, když už i česká levice vymýšlí nápady, jak majitele více nemovitostí penalizovat? Berlín není tak daleko, ale naštěstí u nás podobná referenda nejsou alespoň zatím přípustná.
