nahoru

Ve sporu o ponorky hraje EU druhé housle. Světová bezpečnost se řeší na ose Washington – Londýn

Lukáš Lhoťan 23. září 2021 • 06:30
ilustrační foto
ilustrační foto
• foto: 
ČTK / AP / Eric Ireng

Českými médii proběhla zpráva o neočekávané dohodě mezi USA, Austrálií a Velkou Británií, která je vnímaná jako protičínský pakt. Ze zpráv evropských médií se zdá, že výše jmenovaní signatáři dohody své plány nijak nekonzultovali s EU. 

Je tedy možné, že vlády těchto zemí jsou vůči vedení EU, ale i Francie a Německa nedůvěřivé kvůli silně pročínské politice vedení EU? Nebo prostě jen nepovažují EU za důležitého světového hráče? Naopak celá dohoda doslova rozzuřila vedení čínské komunistické strany, která usiluje o světovou mocenskou dominanci.

Dohoda nazvaná AUKUS (akronym názvu tří signatářských zemí) obsahuje závazek, že USA a Velká Británie pomohou Austrálii vybudovat vojenské ponorkové loďstvo na jaderný pohon. Byť dohoda neobsahuje jmenování žádné země, proti které by byla aktivita namířená, neoficiálně se hovoří o tom, že cílem dohody je posílit vojenské kapacity v oblasti Indo-Pacifiku, aby se tak mohlo čelit vlivu Čínské lidové republiky. Vznik australské jaderné ponorkové flotily také radikálně posílil možnost ohrozit námořní dopravu mezi Čínou a jejími ekonomickými spojenci v Africe a v arabském světě, včetně například čínské vojenské základny v africkém Džibuti. Z toho pohledu se nejde divit tomu, že Čína se cítí silně ohrožena.

Uzavření dohody ovšem zároveň rozzuřilo vládu Francie, která v jejím důsledku čelí vážné situaci, kdy její zbrojní firma Naval Group ztratila zakázku na výstavbu ponorek pro Austrálii. Naštvaní Francouzi již reagovali odvoláním velvyslanců z USA a Austrálie ke „konzultacím“ do Paříže. Francouzský ministr zahraničí Jean-Yves Le Drian dokonce dohodu označil za „bodnutí do zad“ a řekl: „Dnes jsem velmi naštvaný a zahořklý.“ Naopak k reakci Francie a EU se vyjádřil i známý britský politik Nigel Farage, který na svém profilu na sociální síti Facebook k francouzské reakci napsal, že „anglosféra je zpět a oni ji nenávidí“. A k Číně dodal: „Doufejme, že Čína uvidí tento pakt takový, jaký je – anglosféra, která se snaží chránit (osobní) svobodu a (politickou) svobodu.“

Pro francouzský zbrojní průmysl jde nejspíše o vážnou ránu, protože zrušená dohoda o výstavbě ponorek pro Austrálii měla hodnotu desítek miliard eur. Což je opravdu dost velká částka. O tom, jak silně jsou naštvaní, svědčí to, že měli zrušit společné oslavy s americkými politiky k připomenutí pomoci Francie Spojeným státům ve válce o nezávislost (například v bitvě u Yorktownu z roku 1781, kde spojené síly Francouzů a Američanů porazily britskou armádu). Pro Francii je to další vážná geopolitická prohra, neboť její výrobce prohrál i v soutěži pro dodání vojenských letadel švýcarskému letectvu, kde také vyhrál americký výrobce.

Zrušení dodávky francouzských ponorek a masivní posílení vojenské spolupráce mezi Austrálií, Velkou Británií a USA je ovšem také těžká rána francouzským plánům na to, že skrze vojenskou spolupráci s Austrálií posílí Francie svůj mocenský vliv v oblasti Indo-Pacifiku. 

Pro australskou armádu bude mít vyzbrojení jadernými ponorkami velmi silný efekt, protože se rapidně zvýší schopnosti australské armády v případném konfliktu ohrozit protivníka nacházejícího se ve velké vzdálenosti od Austrálie. Jaderné ponorky, jež má Austrálie získat, totiž mají větší rychlost než klasické nejaderné ponorky, unesou více raket (či těžší rakety) a také se nemusí tak často vynořovat nad hladinu, což umožňuje silně ohrozit protivníka. Podle britského deníku The Guardian britský poradce pro národní bezpečnost Sir Stephen Lovegrove označil dohodu za jednu z nejvýznamnějších bezpečnostních dohod za posledních několik desetiletí. Australský premiér Scott Morrison v médiích také řekl, že jeho vláda by ráda posílila americkou vojenskou přítomnost v Austrálii. Vláda Austrálie tak reaguje na dlouhodobě zhoršující se vztahy s Čínskou lidovou republikou.

Uzavřená dohoda logicky naštvala komunistickou vládu v Číně. Například mluvčí čínského ministerstva zahraničních věcí Zhao Lijian řekl: „USA, Velká Británie a Austrálie se zapojují do spolupráce v jaderných ponorkách, což vážně podkopává regionální mír a stabilitu… a poškozuje mezinárodní snahy o nešíření jaderných zbraní.“ Naopak dohodu přivítal viceprezident Tchaj-wanu Lai Ching-te, který ji označil za posílení demokracie v regionu. Čína dlouhodobě usiluje o oslabení vlivu Evropy a USA v oblasti Afriky a arabsko-muslimského světa a posílení své ekonomické moci. Není se tedy čemu divit, že jakékoliv posílení vojenských schopností Austrálie vyvolává zlobu u čínského vedení.

Mnohem závažnější je prohlášení zmíněné v britském deníku The Guardian: „Zklamání vyjádřil i vysoký představitel EU pro zahraniční věci Josep Borrell, který prozradil, že se o nové alianci dozvěděl pouze prostřednictvím médií,“ informuje The Guardian. Toto prohlášení totiž ukazuje na to, že představitelé USA, Velké Británie a Austrálie buď vedení EU nedůvěřovali a o vyjednávání dohody vedení EU neinformovali, nebo EU prostě nepovažovali za jakkoliv významného hráče v tomto regionu, a tak jej ignorovali. Pro vedení EU je ovšem tato dohoda také vážným varováním. „(Dohoda AUKUS) rovněž znovu potvrzuje, že po brexitu USA stále chtějí jako klíčového vojenského partnera angažovat Spojené království, a nikoli EU,“ píše Patrick Wintour v britském The Guardian. Ovšem existuje i obava, že tato dohoda může být použita jako záminka pro restart íránského zbrojního programu, píše na svém webu Politico.

Celkově to tedy vypadá, že USA i pod vedením demokratického prezidenta Bidena opouštějí prioritní zájem o prostor arabsko-muslimského regionu, kde je nahrazuje právě Čína s Ruskem, ale naopak prioritou USA se stává prostor Indo-Pacifiku. Pro Evropu je to velmi silné varování, a to nejen v tom, že Evropa nejspíše není pro USA a další státy světa ve skutečnosti rovnocenným partnerem, ale i v tom, že tíha vojenských zásahů v konfliktních oblastech kolem Evropy bude nejspíše stále více padat na bedra EU, a je otázka, jestli budou členské státy schopny nahradit americkou vojenskou účast. Dohodu AUKUS je tedy potřeba vnímat jako varovný budíček pro Evropu a nejen jako důvod k hysterickému veřejnému vztekání, jak to začali v těchto dnech předvádět někteří francouzští politici.

 





Diskuse ke článku
Diskuze se zobrazují pouze uživatelům, kteří jsou přihlášeni na Facebooku a odsouhlasili cookies. Pokud pod články nevidíte diskuze, zkontrolujte prosím toto nastavení.
 

Nejčtenější