Bývalý delegát normalizačního Podniku zahraničního obchodu Petrimex Andrej Babiš se kvůli rodinné emigraci staví do role oběti minulého režimu. Nyní jde ještě dál a tvrdí, že chtěl touto prací uniknout před komunismem. Premiérův předvolební bizár nemá žádné limity.
Šéf hnutí ANO zveřejnil na facebookovém profilu příspěvek „Mé ženy a já“, který patrně vznikl ve snaze kompenzovat rebelii syna Andreje z prvního manželství. Junior se rozhodl kvůli osobním sporům vůči otci veřejně vymezovat a varovat před jeho volbou. Premiér naopak vykresluje květnatý obraz rodinné idyly a vyzdvihl prvorozenou dceru Adrianu, sestru Andreje Babiše mladšího. O něm ani slovo.
Vypadnout z komunismu
„Za bývalého režimu jsem šel samozřejmě studovat zahraniční obchod, abych mohl vypadnout z komunismu, což se mi povedlo,“ píše Babiš. „Dělal jsem v Maroku, měl jsem plat 600 dolarů, půlku jsem dával na splátky baráku a z dcery jsem chtěl mít vítězku Wimbledonu, takže jsem chodil místo oběda do tenisového klubu s kýblem tenisáků, abych ušetřil na trenérovi, a nahazoval jsem jí míče. Adika se stala ve své kategorii mistryní Maroka.“
Wimbledon sice nevyšel, ale zato pochválil skvělé vzdělání své dcery, která studovala ve Spojených státech, „umí velmi dobře tři řeči a strašně ji baví vařit a péct a pomáhat v cukrárně v Palomě“, což je luxusní podnik Babišovy investiční skupiny Imoba.
Ponechme stranou, že premiér nechal na své děti z prvního manželství, Adrianu a Andreje, spolu s bratrem své současné manželky přepsat společnost Čapí hnízdo po vyvedení z Agrofertu s cílem získat dotaci pro malé podniky. Touto podezřelou transakcí se už šestým rokem zabývají orgány činné v trestním řízení. Majitel holdingu si musel být vědom, že se jedná o velmi netransparentní operaci, a vystavil tak svoje potomky riziku trestního stíhání. To je však dnes pro něj vedlejší.
Co nebylo samozřejmé
Zarážející je ovšem Babišovo doznání, že se mu povedlo „vypadnout z komunismu“ poté, co „samozřejmě“ vystudoval zahraniční obchod. To v té době opravdu nebylo tak samozřejmé, jelikož v privilegovaných podnicích zahraničního obchodu prošpikovaných Státní bezpečností pracovaly důkladně prověřené nomenklaturní kádry s výhodami, o kterých se mohlo většině běžných občanů Československa jenom zdát.
Andrej Babiš bohatě těžil z rodinného zázemí. Jeho otec Štefan působil ve Švýcarsku jako vedoucí oddělení a zástupce státu v radě GATT v letech 1969 – 1975. Předtím byl v lednu 1969 „rehabilitován“ po svém vyloučení z Komunistické strany Slovenska (KSS) v polovině šedesátých let, údajně kvůli ztrátě stranické knížky.
V éře nastupující normalizace ovšem probíhaly opačné procesy. V rámci rozsáhlých čistek bylo z komunistické strany vyloučeno 327 tisíc lidí, dalších 350 tisíc lidí přišlo o místo, a mnoha dalším nebylo umožněno studium na vysoké škole.
Štefan Babiš odcestoval na lukrativní post do Ženevy s rodinou poté, co se za něj zaručil bývalý ministr zahraničního obchodu Štrougalovy vlády Andrej Barčák. Kolik šťastlivců mělo v době ostrých prověrek tak vlivné přímluvce, zvláště když měli v rodině „tři emigračky“? Příbuzní emigrantů byli většinou naopak popotahováni Státní bezpečností a o nějakých speciálních výhodách nemohla být řeč. Přesto Andrej Babiš vykládal, jak byla jeho rodina kvůli emigracím v šedesátém osmém roce postižena, a odrážel tak výhrady k vlastní minulosti.
V otcových stopách
Andrej Babiš šel v otcových stopách a netají se tím, že chtěl z tehdejších poměrů vytěžit maximum. „Moje matka byla motorem rodiny. Nechala se zaměstnat v Ústavu marxismu-leninismu a docílila toho, že jsem vstoupil do KSS. Byl jsem jejím členem proto, jelikož se tím zvýšila moje šance vycestovat do zahraničí jako delegát podniku zahraničního obchodu,“ uvádí ve svém životopise.
Na podzim 1985 se mu splnil sen a byl vyslán jako obchodní delegát PZO Petrimex do Maroka, kde zastupoval patnáct podniků zahraničního obchodu. Měl diplomatický pas, žil ve čtvrti s ostrahou a stinné stránky totality se mu vyhýbaly obloukem. Podle dochovaných dokumentů podepsal spolupráci se Státní bezpečností a přes dlouholeté soudní spory je nadále evidován jako agent s krycím jménem Bureš.
Když se komunistický režim zhroutil, manažeři z PZO měli na startovní čáře společenských změn s vytvořenou sítí kontaktů a zkušenostmi s tržní ekonomikou značný náskok. Andrej Babiš se vrátil do Československa až v roce 1991 na žádost svého bývalého šéfa v Petrimexu Antona Rakického, který mu pomohl ovládnout Agrofert. Dnes jeden z nejbohatších mužů v zemi dává zapomenout, že svoji ekonomickou pozici začal budovat v éře husákovské normalizace.
Proč tento notoricky známý příběh znovu připomínat? Jelikož šéf hnutí ANO neustále konstruuje jiné příběhy, které s realitou nemají nic společného. Zahraniční obchod nestudoval kvůli tomu, aby mohl vypadnout z komunismu, ale aby z něj co nejvíc vytěžil.
