„Skvělá zpráva,“ zajásal na WhatsAppu bývalý tlumočník českého Provinčního rekonstrukčního týmu (PRT) Uhmed, když se dozvěděl, že česká vláda schválila program pomoci lidem, jako je on. „To můžeme opravdu žádat o azyl v Česku?“ zeptal se poté a trochu mě udivil, protože se do té doby psalo a mluvilo o tom, že afghánští spolupracovníci českých vojáků nemají o útočiště v tuzemsku zájem a preferují země s početnější komunitou svých krajanů.

Dnes třicetiletý Uhmed pracoval od července 2012 něco přes rok pro civilní část českého PRT. Když nastupoval, vyfasoval helmu, neprůstřelnou vestu a notebook, podepsal kontrakt s českou ambasádou v Kábulu a vyrazil do akce. Vesměs tlumočil civilním expertům, kteří v provincii Lógar dělali různé humanitární projekty, jako vzdělávání zemědělců nebo dodávky vody. „Občas to byly krušné chvíle, zvlášť když nás ostřelovali na základně raketami a jedna spadla na náš kryt,“ vzpomíná.

Za svou práci bral Uhmed 1200 dolarů (27 600 korun) měsíčně, přitom měl zadarmo jídlo a lékařskou péči. Když v roce 2013 PRT končil, zkoušel štěstí v různých povoláních a na PRT zůstaly jen vzpomínky. Až první březnový den roku 2020 Uhmeda šokovala zpráva, že Američané uzavřeli mírovou dohodu s Tálibánem a postupně se ze země stáhnou. Tehdy mu došlo, že jde do tuhého.