V Česku s koncem léta skončí hrazení preventivních PCR testů ze zdravotního pojištění. Očkování proti covidu-19 se tak stane zase o něco více „povinným“, byť ne deklarativně. Podobný je vývoj ve zbytku Evropy, někde dokonce testy jako alternativa neexistují a výhody „normálního“ života platí jen pro očkované.
Proplácení testů je pro stát dlouhodobě dražší než očkování. Vakcinace stojí (ceny se liší podle výrobce) zhruba mezi 200 a 400 korunami, jeden PCR test přitom stojí kolem 600, antigenní test 200-300. Lidé, kteří se místo očkování pravidelně testují, stojí stát měsíčně až 2 000, tím pádem je očkování zhruba čtyřikrát nižší a navíc jednorázový náklad.
A to ani není řeč o tom, že se vyplácí jako prevence přehlcení nemocnic a dalších lockdownů. To je nejlépe vidět v Izraeli a Británii, kde se v nové „deltové“ vlně epidemie i přes hodně nakažených už špitály neplní a pokračuje rušení restrikcí.
(Ne)povinně volitelné
U nás je zatím očkování vždy nahraditelné testem a má to tak prý i zůstat. V Evropě se však kurz obrací směrem oficiálně dál nepovinného, ale v praktickém životě skoro nevyhnutelného očkování. Ve Francii bude očkování povinné pro všechny pracovníky ve zdravotnictví, bez něj přijdou o práci. V Itálii už platí to samé a v Británii se podobná povinnost plánuje v případě zaměstnanců domovů pro seniory.
Další země zas vyžadují očkování u velké škály volnočasových aktivit. V Řecku budou smět do barů, kin nebo divadel jen očkovaní. A asi největší příklad výrazného zvýhodnění očkovaných je v Maďarsku, kde od dubna do začátku července mohli chodit do restaurací, kin, divadel, lázní, dalších vnitřních prostor a taky na hromadné akce jen očkovaní, resp. držitelé „imunitní karty“ pro očkované a lidi po prodělání covidu.
Od začátku léta už je imunitní karta povinná jen na hromadné akce jako koncerty a fotbalové zápasy. Protože se ale naočkovalo jen necelých 60 % Maďarů a další přibývají pomalu, nejspíš se podobný typ „pozitivní diskriminace“ očkovaných s nejbližší covidovou vlnou vrátí.
Takže ano, i u nás se dá polemizovat, jestli politici lidi do očkování skrze ulehčení života netlačí až moc. Perspektiva je nicméně taková, že bude očkování postupem času spíš čím dál „povinnější“ a to nejen u nás. Jiná slibná cesta z pandemické krize zatím na obzoru není.
70 % - reálný cíl?
Do toho všeho může hodit vidle zájem o očkování. V Izraeli, Británii i Maďarsku už delší dobu počty očkovaných o moc nestoupají, protože zkrátka dochází zájemci. Proočkovanost populace se ve dvou prvně jmenovaných zastavila pod 70 %, v Maďarsku není naočkováno ani 60 % obyvatel. I v Česku se zdá, že zájem o vakcinaci brzy narazí na strop. Na kolektivní imunitu to nemusí stačit.
Na druhou stranu, v Británii se teď rozvolňuje i přes nárůst případů, a to právě díky očkování ohrožených skupin, co už teď nekončí na hospitalizaci. Podobný vývoj by byl v Česku ideální. Jestli ale má dlouhodobou perspektivu, se přesvědčíme až nějakou dobu po úplném rozvolnění, které na ostrovech nastává právě od tohoto týdne.
Jestli se však časem bude zájem o očkování zvyšovat, nemusí to být jen důsledek společenského a politického tlaku na ty zatím neočkované. Na světě už totiž dostalo nějakou vakcínu proti covidu přes 2 miliardy lidí, víc než čtvrtina světové populace. Podle webu ourworldindata už bylo podáno 3,6 miliard dávek. V Česku je teď očkováno už přes polovinu obyvatel. Díky tomu všemu asi bude pocit, že vakcíny nejsou dost vyzkoušené, časem slábnout. I tak nás ale patrně čeká ještě několik měsíců velkých výhod pro očkované.
