Hnutí Přísaha tvrdí ve svém programovém prohlášení, že advokáti nepodléhají dostatečné kontrole. Podle něj se denně na Českou advokátní komoru obrátí stovky lidí se stížnostmi na činnost jednotlivých advokátů. Ti ale podle Přísahy drží při sobě a i v případě závažných pochybení nedochází k jejich přísným postihům. Jako již tradičně je to jen další Šlachtova mystifikace.
Ve skutečnosti každoročně eviduje ČAK celkem 1000 až 1200 stížností, tedy tři až čtyři denně. Na dvoustupňovém kárném řízení se podílí celkem 153 advokátů, kteří jsou pro jednotlivé případy vybíráni tak, aby nedocházelo ke křížení zájmů, že by případ řešil někdo z kolegů. O tom, že kontrolní orgány komory postupují férově, svědčí ostatně i fakt, že ministři spravedlnosti, kteří by měli možnost v případě zjištěných pochybení u advokáta sami iniciovat kárné řízení, tuto možnost prakticky nevyužívají.
Jako z padesátých let
Přímo komicky pak působí řešení, s nímž přichází Šlachtovo policejní hnutí. Advokáty by měli kontrolovat zaměstnanci komory, tedy neadvokáti. Pochopitelně je nesmyslné, aby zaměstnanci, kteří často nemají povědomí o tom, co obnáší poskytování konkrétní právní služby, a pouze zajišťují administrativní servis kontrolním orgánům, kontrolovali advokáty, vlastně své nadřízené. Ale přesně to zapadá do bolševických představ z padesátých let, kdy o profesorech či ředitelích podniků rozhodovaly komise složené z vrátných a uklízeček.
Šlachtovcům pochopitelně neleží na bedrech osud klientů. Jako bývalým policistům jim leží advokáti v žaludku především z toho důvodu, že právě oni efektivně hájili obviněné a poukazovali na nezákonnosti, jichž se v trestních řízeních dopouštěli jako na běžícím pásu. Nyní dostávají příležitost si s nimi vyřídit účty po politické linii a lživým plivnutím paušálně znedůvěryhodnit ty, kteří jim v předchozím profesním působení házeli klacky pod nohy.
Politické útoky
Není to jediný případ z poslední doby, kdy se advokáti stávají cílem politických útoků a snahy zasahovat zvnějšku do jejich fungování. Obdobně tak chtěla nedávno senátorka za piráty Adéla Šípová, ač sama advokátka, fušovat do způsobu, jakým si Česká advokátní komora volí své vedení. Ve volebním programu mají piráti jako jeden z cílů rozšíření možnosti vyžadovat podklady týkající se podezřelých případů praní špinavých peněz a daňových úniků a zavedení povinnosti odůvodnit odmítnutí poskytnout listiny ze strany ČAK při prohlídkách advokátních kanceláří.
Požadavek vychází z paranoidního vidění advokátního světa poslancem Jakubem Michálkem. Ten všude vidí advokáty jako spolupachatele, kteří klientům pomáhají vytvářet trestnou činnost, a proto by nejraději zrušil veškerou advokátní mlčenlivost. Ve skutečnosti se jedná o jednotky případů, kdy jsou advokáti obviněni (natož nakonec odsouzeni) z nějaké hospodářské trestné činnosti.
Advokáti jsou ovšem pochopitelně vázáni zákonem stanovenou mlčenlivostí, a tudíž nejsou z povahy svého postavení tím, ke komu by si policie měla chodit pro důkazy. Pokud by měla komora odůvodňovat, proč policii něco nevydá, rovnou by už mohla vydat všechno.
Autoritářské tendence
Piráti jsou vedle Přísahy další z politických stran, jež se snaží, byť každá z trochu jiného důvodu, omezit samostatnost a výsadní postavení advokátního stavu. Tak brutálnímu útoku na své postavení ještě advokacie od roku 1989 nečelila. Advokát přitom není pouze tím, kdo radí svému klientovi v čistě osobních sporech nebo při realizaci jakýchkoli právních záměrů. Je především jedinou účinnou hrází mezi občanem a státem.
Ukazuje se to dnes a denně, například na zrušených nezákonných protiepidemických opatřeních vlády, kdy žaloby iniciovali
a sepisovali právě advokáti, či v každodenních tisících sporů, kdy na jedné straně stojí občan a na druhé mohutný byrokratický aparát se svými placenými zaměstnanci. Všude tam je advokát pro občana jedinou šancí, jak se může domoci práva. Proto mají všechny autoritářské politické síly za cíl postavení advokátů omezit, a proto je potřeba se jim co nejdůrazněji postavit.
