Dvanáct miliard korun škod na veřejném majetku a minimálně dvojnásobek na soukromém – to je první odhad toho, co se stalo ve čtvrtek večer v několika jihomoravských obcích, ale také v severočeském Stebně. Pochopitelně to není nic ve srovnání se zmařenými lidskými životy. I proto je obtížné se k těmto věcem vyjadřovat, ale současně je to nutné. To je asi tak hlavní záměr, který si dali autoři už jedenáctého pokračování podcastu s názvem Kecy & politika.
Krizové situace jsou v politice dobré k tomu, že prověří vaše schopnosti jednat v napjatých situacích, takže volič si může udělat představu, jak by se politik XY mohl chovat v době válečného stavu nebo skutečného ohrožení národa. V krizích se prostě politik může udělat nebo oddělat.
Poslechněte si podcast Kecy & politika jako podcast na Spotify:
Oběma autorům jako vítěz této krize vychází jihomoravský hejtman Jan Grolich, který se ukázal jako dobrý krizový manažer, který byl navíc schopen celou věc dobře komunikovat navenek. Podobně pozitivně se vyjádřili o pojišťovně Kooperativa, která oznámila, že tornádo se vztahuje i na základní pojistku a do postižených oblastí okamžitě poslala likvidátory, kteří celou věc zdokumentují a druhý den budou mít postižení peníze na účtu. Rychlost pomoci je přesně to, co lidé z této oblasti nejvíce potřebují.
Poraženými této krize jednoznačně byla KSČM, SPD a Přísaha. Komunisté, tito halasní obhájci chudých lidí, zůstali němí a zřejmě paralyzovaní vnitřními spory, kdo bude stát v čele umírající strany. Také chování Tomia Okamury, který dnes reprezentuje chudší dělnictvo, bylo rozpačité. Přímo do zdevastovaných vesnic nejel, žádnou velkou částku na konto neposlal a nechal se vyfotit s hasiči někde na neurčitém místě. „Asi měl strach, že když přijede na místo, a začne se tam producírovat, mohl by ho někdo přetáhnout klackem přes záda,“ míní dlouholetý politický marketér Petros Michopulos. Podobně divně působilo vystoupení hnutí Přísaha. Na rozdíl od hnutí STAN nezrušilo svůj sjezd v Ostravě, stěžovalo si, že jim kvůli zácpám u Brna tam nedorazila velká plazmová obrazovka a vůbec nepochopili, jaká vlna solidarity se mezitím ve společnosti vzedmula.
Na otázku, co by jako dlouholetý marketér doporučil politikům, řekl Petros Michopulos, že odjet do postižených oblastí, nedávat žádné citově vyděračské fotky na sociální sítě a konkrétně pomáhat lidem. Jak to udělal například Vít Rakušan nebo Marián Jurečka.
Autoři podcastu srovnávají devastaci po tornádu s povodněmi na severní Moravě v roce 1997 a v Praze v roce 2002. Bez těchto zkušeností, vytvoření legislativy záchranného systému a obrovských investic do záchranářů a jejich techniky by pomoc lidem byla dnes daleko složitější. Premiér Babiš měl na co navazovat. Současně oba dodali, že zákony nejsou všemocné, a když je vrcholný politik odmítne respektovat, sebelepší systém nefunguje.
Příkladem může být první vlna covidu, kdy premiér Babiš odmítal celé týdny vytvořit ústřední krizový štáb a to jen proto, že v čele záchranných akcí by nestál on, ale ministr vnitra. Tím ovšem znefunkčnil krizové řízení státu na celé měsíce, což vedlo k větším škodám na majetku i zdraví. Jeho vláda také nedokázala zákonnou cestou vyhlásit nouzový stav nebo pandemickou situaci, jak ukázala série rozsudků Ústavního a Nejvyššího správního soudu.
V další části podcastu se Petros Michopulos a Bohumil Pečinka věnovali víkendovému projevu Miloše Zemana. Ocenili, že na rozdíl od covidové éry alespoň vyjádřil účast s postiženými. Jeho projev však působil jako špatný dabing a byl nepřirozený. I tak šlo o velký posun oproti situaci v éře covidu, kdy se celé týdny skrýval na zámku v Lánech. Jeho zásahy do předvolebního boje, kdy koalice označil za podvod na voličích, pak brali jako směšný pokus jak dotlačit Andreje Babiše do premiérské funkce bez ohledu na výsledek voleb.
Pusťte si předchozí díl podcastu Kecy & politika:
