Tento týden americký prezident Joe Biden zaznamenal své první velké zahraničněpolitické „vítězství“, když zahájil normalizaci vztahů s Ruskem, přičemž to prý udělal z pozice síly a tím zbytku světa ukázal, jak je třeba jednat s diktátory a narušiteli mezinárodních norem.
Ruského vůdce Vladimíra Putina, kterého střídavě nazývá „námezdním zabijákem“ a „důstojným politickým partnerem“, svým chováním mile překvapil. Komentátory, kteří pějí na Bidenovo „suverénní“ počínání ódy, musel asi chytit fantas. Ženevský summit nevzbuzoval mnoho nadějí, ale stalo se nečekané – výsledky mluví za sebe. Shrňme si fakta.
Velvyslanci se vrátí na svá pracovní místa. Před půl rokem byli odvoláni domů ke konzultacím v rámci sankcí uvalených na Rusko po uvěznění Navalného a vyhrocení situace kolem Ukrajiny. Jejich návrat nemůže znamenat nic jiného než to, že důvody pro opatření pominuly nebo od začátku byly falešné a sankce lze svižně zrušit.
Jednání o vzájemném omezení zbrojení v rámci Dohody START budou obnoveny. Donald Trump ji odmítal prodloužit s odůvodněním, že ji Rusko beztak co chvíli porušuje, a dokládal to důkazy. Možná se domníval, že hospodářsky oslabenou Moskvu dokáže uzbrojit, jak to kdysi učinil Reagan. Ruské hospodářství vzhledem k nezájmu o jejich nerostné suroviny se skutečně nacházelo v krizi, jenže Biden mu zcela nezištně pomohl z bryndy: snížil americký podíl na vývozu těchto surovin a zároveň umožnil dokončení energovodu Nord stream 2, jehož dostavbě bránil Trump. „Zabiják“ Putin z toho musí mít upřímnou radost.
Poznámka o tom, že Ukrajina si musí zachovat svou územní celistvost, kterou Biden utrousil na tiskovce, zní jako špatný vtip. Celistvá byla za Sovětů, když byla samostatným členem OSN, a přesto porobená. Chce být nezávislá. Je hanebné mluvit o Ukrajině a nezmínit se o obsazení Krymu a jejích východních oblastí. Biden souhlasil s Putinovou tezí o tom, že konflikt se má řešit cestou naplňování Minských dohod. Možná mu speechwriteři zapomněli sdělit, že Minsk je nyní naprosto nepřijatelné místo pro konání jakýchkoli mezinárodních schůzek. Navíc dohody od začátku byly jen způsobem, jak zvěčnit ruskou okupaci Donbasu a vestavět Ukrajinu do Putinova postsovětského konstruktu. Nezmínit se přitom o reálné šanci Ukrajiny na vstup do NATO a evropských struktur nebo to bláhově spojit s neživotní podmínkou úspěšných protikorupčních reforem znamená definitivně zazdít ukrajinskou budoucnost. Ukrajina nyní žije s pocitem, že se to právě stalo.
Zcela alibisticky vypadá Bidenův domnělý důraz na lidskoprávní tematiku a ujištění, že Spojené státy o ní odjakživa mluvily a mluvit budou. Jak silný to byl důraz, soudíme podle toho, že žádný politický vězeň na znamení vstřícnosti osvobozen nebyl, zato desítky jsou jich i v tuto chvíli odsuzovány k barbarským trestům. Dokonce osvobození Alexeje Navalného by nebylo gestem dobré vůle – jak řekl Putin: „Na svobodě už byl, vrátil se do Ruska dobrovolně, my ho tady nepotřebujeme.“ Však ani to se nestalo, aby si Putin nekazil triumf nějakou podružností.
Normalizace vztahů v situaci demonstrativního a brutálního přechodu Ruska k utlačovatelské diktatuře je nepokrytou legitimizací tohoto režimu. Biden požehnal všemu, co nepravého se odehrálo v posledních dvaceti letech. V září se v Rusku konají volby do Státní dumy, žádný z opozičníků k nim není připuštěn, vzdorující organizace a sdělovací prostředky byly vypuzeny do ciziny. Americký prezident de facto připravil sám sebe a celý Západ o možnost proti jejich výsledkům protestovat – vždyť zrovna spustil kampaň uvolňování napětí s Ruskem, tedy Putinovým režimem.
Nikoli náhodou utrousil Vladimír Putin na tiskovce zmínku o tom, že se při jednání s Bidenem cítí mnohem komfortněji, než se cítíval s nevyzpytatelným Trumpem. Vždyť ještě vpředvečer zvolení Bidena vysvětloval všem, kdo to chtěl slyšet, že ho s Bidenem pojí dávná ideologická přízeň – Biden je socialista a on Putin byl 19 let roduvěrný komunista. Trump je z jiného těsta. Proto tak nepřejícně hodnotí i tento ženevský summit. Pro ty, kteří věřili nebo věří, že Trump Rusku přihrával a přál, cituji doslova Vladimíra Džabarova ze zahraničního výboru Rady ruské federace: „Trumpovy výroky nesvědčí o sympatiích k Rusku. Domnívám se, že zde zafungoval princip politické závisti. Vidí, že setkání bylo velmi úspěšné, atmosféra přátelská a dělná, kontakt je navázán, společné prohlášení podepsáno a označeny cesty k оdstranění těch šikan, které nahromadil Trump.“
Ještě pár takových Bidenových vítězství a jsme tam, kde jsme kdysi byli.
