Obvykle píši o politicích všeho druhu. Krom dobrých zejména o těch, kteří si nezaslouží, aby je vůbec někdo znal. Ale patří už k povaze lidí, že se víc zajímají o ty, kteří něco zkazí, nic neumějí, jsou zlí, chamtiví, lžou nebo se zbůhdarma natřásají a chvástají, co už toho zvorali. A především – chtějí řídit životy jiných lidí, do kterých jim nic není. Na této stránce i v politice pobudou chvilku, brzy vypadnou, jsou zapomenuti, ale dokazují, že demokracie platí i pro blbce. Jejich místa obsazují další a další škodliví činitelé zla, jako by jejich zásoba byla nekonečná.
Dnes to bude jinak. Chci napsat o člověku, jenž není politik, nechce lidem řídit životy, nenatřásá se a nechvástá, nikomu nestrká své dobro pod nos, nevychvaluje své rozumy a netvrdí, že vše dělá jen pro lid „této země“. Jeho existence je trvalá a nepomíjí, ačkoliv nevznikl tak, že ho někdo omylem zvolil či vybral. Všichni toho člověka znáte, je to herečka a jmenuje se Iva Janžurová. Na tuto stránku nepatří, ale proč neudělat výjimku, proč jednou nenapsat o někom, kdo má smysl, kdo není zapomenut hned po příštích volbách? A kdo, aniž se o to snaží, dává lidem do života stokrát víc citu a smyslu než celé roty politiků.
Herec, herečka? Umělci? Co ti nám budou vykládat? K čemu jsou? Ve středověku bydleli za městem a dnes, kdy se politika samolibě přeceňuje, patří tam dvojnásob. Vyžeňte z města básníky, zpívá ironicky Marta Kubišová. Přizval jsem Ivu Janžurovou do tohoto místa, které je určené padlým politikům, abych si připomněl, že může být i jiný svět než to věčné žvanění stále stejné politické nízkosti, která mě naplňuje beznadějí. Svět snů, fantazie a okouzlení, kterého se dočkáte jen od herců, od herečky. Svět, odkud básníky nevyhánějí.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
