Nízké daně, zdravotní připojištění, Dukovany bez Rusů, obnovení tradice havlovské diplomacie, jasná prozápadní orientace, důraz na školství, snížení počtu úředníků o 13 procent, minimální důchod… To je jen stručný výběr z programu koalice SPOLU (ODS, KDU-ČSL a TOP 09), který představila pro podzimní sněmovní volby. Napsat slušný program je jedna věc, vládnout podle něj ovšem druhá. Ta těžší. A přebírat zemi po letech Babišova chaotického panování, je nezáviděníhodné.
Četba programu může nelevicového voliče potěšit, pokud se k ní ovšem v záplavě covidových a „vrbětických“ zpráv vůbec odhodlá. Vrací do hry slibované, leč neuskutečněné reformy – především důchodů a zdravotnictví – které představují největší výzvu pro budoucí roky. Bez nich je jakákoliv konsolidace zadlužených veřejných financí nemyslitelná, protože společnost nezadržitelně stárne. Rychle se blíží doba, kdy začnou do penze odcházet početné ročníky Husákových dětí, což si vyžádá obrovské důchodové a zdravotnické peníze.
Řečeno nevznešenými slovy, Babišova vláda v tomto punktu nic neudělala, naopak rozfrcávala peníze vydělané v čase hospodářského růstu. Státní finance stáhla do schodků v řádu stovek miliard, pandemie čínského koronaviru zavinila tu megaútratu jen částečně. A přestože stále ještě patříme k těm méně zadluženým státům v EU, příští vláda si už podobné utrácení nebude moci dovolit. Přitom cílem SPOLU je snížení schodku hospodaření vládních institucí na 1,5 procenta HDP do konce volebního období čili do roku 2025. Skeptici už o reálnosti tak ambiciózního plánu pochybují. Příští vláda každopádně bude muset kromě zefektivnění chodu země hodně spořit anebo zvyšovat daně. To druhé koalice Spolu odmítá. To první se nebude spoustě voličů zamlouvat. Především z řad seniorů, které si Babišova vláda ANO a ČSSD volebně hýčká. Konkurovat „potem a slzami“ není zrovna politický hit.
Stát, který příští vláda přebere, je navíc v mizerném stavu. Státní správa je dýchavičná, byrokratická, modernizace byla odložena prakticky ad acta. Lidé svému státu přestali věřit, jeho politické elitě jakbysmet.
A do třetice se trojkoalice Spolu bude potýkat i s mnoha dosavadními vlastními voliči, přesněji se sektářskou mentalitou některých z nich. Pro řadu příznivců zúčastněných stran, tedy ODS, TOP 09 a KDU-ČSL je „ta druhá“ či „ta třetí“ úplně, ale úplně nevolitelná. O lídrech jednotlivých volebních kandidátek nemluvě (Pekarovou-Adamovou? Nikdy! Fialu? Za žádnou cenu! Jurečku? Nedejte se vysmát! Stanjura? K pláči!...). Politolog Stanislav Balík to kdysi vyjádřil slovy, že voliči řady středových a pravicových stran tvoří vyhraněné fankluby, pro něž je jakýkoli krok mezi fiktivně vykolíkovaný prostor na politickém hřišti směrem k jiným stranám zradou principů, kterou je nutné potrestat vystoupením ze strany anebo jejím nevolením. Příkladem může být třeba onen havlovský odkaz u ODS, stupňující se tlak lidovců na rodinnou podporu či výrazné prounijjní směřování u topkařů.
Pobývat v mentálním ghetu je možná bezpečné a zdánlivě zásadové, jenže k zaslouženému poslání Babišovy vlády do historie dosti škodlivé.
