Premiér Andrej Babiš pronesl novoroční projev. Jeho poselství bylo vedeno v emoční rovině. S emocemi v politice je to těžké. Aby je člověk přijal, musí působit tak, že jsou myšlena vážně. V jeho formálně skvělém projevu však zůstalo jen u falešných morálních dilemat.
Andrej Babiš mluvil z televizních obrazovek a konstruoval emoční věty o „našich ohrožených babičkách a dědečcích.“ Formálně se tomu nedá nic vytknout. Nicméně tito senioři slyší denně ve zprávách o masovém testování v jiných zemích (Izrael, Británie, Německo). V tu chvíli se sami musí cítit ve vzduchoprázdnu, protože je nejenže většinou nikdo nekontaktoval, ale ani vláda jim nedává výhled, kdy na ně skutečně přijde řada.
Přitom ze stejné televize slyší, že jeden z hlavních spojenců české vlády, stát Izrael, očkuje týdně půl miliónu lidí. O něco menší čísla hlásí Německo. U nás jde o jednotky tisíc lidí a celá koncepce vakcinace je oproti zmíněným zemím zpožděna o tři až čtyři měsíce, a to ještě v lepším případě.
Andrej Babiš absolutně nepochopil, že éra vakcinace od základů změnila optiku pohledu na tuto nemoc. Do téhle doby nás z televize peskoval, že máme mnoho sociálních kontaktů, moc navštěvujeme své rodiče a neumýváme si ruce. V této éře nám mohl říkat, že – obrazně řečeno – můžeme zabít „své babičky a dědečky.“ Když to však sděluje nyní, v době, kdy jeho vláda trestuhodně zanedbala řízení strategie vakcinace obyvatel, tak je to chucpe.
Když se člověk středního věku díval na jeho projev a vzal vážně jeho výzvu „nezabíjet své babičky a dědečky“ měl snad možnost vstát a zavolat na nějaké telefonní číslo, že se chce očkovat? Odpověď: nemá ani výhled, že se to stihne do podzimu 2021. A co těch 2,5 miliónu rizikových skupin, o nichž tak často mluvil Roman Prymula? Možná, snad, uvidíme.
Situace je dnes následující. Česká vláda zanedbala přípravu na masovou vakcinaci obyvatel, i když viděla, že právě tohle bude koncovka celé krize. Na poslední chvíli všechno hodila na páteřní síť nemocnic, které byly už tak přetížené pacienty na covid-19. Jejich ředitelé zase zareagovali tím, že drasticky omezili výkony v nemocnicích. Tady se už nehraje jen o potenciálně mrtvé „babičky a dědečky“, ale i ztráty způsobené neposkytováním lékařské péče ve stovkách jiných nemocí.
Premiér Babiš by proto měl přestat s moralizováním, kdy z nás dělá zabijáky svých blízkých a morální dilemata by měl obrátit sám k sobě. Ti mrtví v příštích měsících půjdou z velké části na vrub těch, co neumí řídit stát jako firmu.
